Strach jménem láska II

1. kapitola

Samuel

Kráčím temnou uličkou a hledám toho hnusnýho upíra, který jen za tři dny zabil deset lidí. Je mi jedno, jestli to dělá pro zábavu nebo má fakt hlad, ale já ho chci a musím prostě zabít. Nenávidím všechny upíry a když jsem utekl od Christiána a Alexandra, zapřísáhl jsem se, že se stanu lovcem, tak jako Chrůďa. Od té doby ho neustále hledám, jenže nikde není k nalezení.
Najednou se za mnou něco pohne. Rychle se otočím a spatřím před sebou pár rudých očí prahnoucích po dalším krveprolití. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem si na zabíjení upírů zvykl a už se jich ani trochu nebojím, jenže opak je pravdou. Právě teď jsem se musel zatraceně držet, abych nevzal nohy na ramena a nezačal ječet jako malá holka. Nechal jsem se přirazit ke zdi a s ne až tak hraným strachem jsem se mu podíval do očí. Dříve nepatrné špičáky se protáhly do ostrých a nebezpečných tesáků, připravených zakousnout se do hrdla své oběti a pomalu a bolestivě z ní vysát všechnu červenou tekutinu, která se v těle zatím stále jen a jen hromadí.
"Dobrou noc."
Ušklíbl se a přiblížil se k mému krku. Nenápadně jsem sáhl pod černý kabát, vytáhl stříbrný nůž a rychle mu ho vrazil těsně pod srdce. Upír se v bolestech skymácel na zem, kde se pod ním pomalu začala tvořit louže zkažené, mrtvé krve. Ne, že by ho tohle mohlo zabít, ale oslabí ho to a zpomalí. Obkročmo jsem si sedl na tu krvelačnou zrůdu a vytrhl mu nůž z hrudi.
"Dobrou noc."
Ironicky jsem zopakoval jeho vlastní slova, i když trochu vyděšeněji a nůž mu opět zabodl do těla, ale tentokrát přímo do srdce. Ještě chvíli se cukal v agónii, než vykašlal poslední zbytky krve a odpadl do velmi dlouhého spánku, ze kterého se už nikdy neprobudí. S rozstřesenýma rukama jsem se pomalu zvedal z dvakrát mrtvého těla vysokého bruneta.
"Dobrá práce nováčku."
Otočil jsem se za dobře známým hlasem, malé hubené postavy, v červeném kabátě, se stříbrnou, ručně vyrobenou dýkou za pasem opírající se o roh staré šedé budovy a dokuřující poslední zbytky drahé cigarety.
"Práci mám hotovou madam."
"Kolikrát ti mám říkat, aby si mi neříkal madam, ale Luren?"
"Klidně i milionkrát, ale stejně si na to nezvyknu a budu vám stále říkat madam."
"To jsem až tak stará?"
Zeptala se s předstíraným ublížením v hlase, i když si byla dobře vědoma svého krásného těla a mladistvého obličeje, který mě však vůbec nepřitahoval. Nechápal jsem, proč i po tak strašné zkušenosti jsem stále homosexuál, ale nic jsem s tím nemohl dělat, takže jsem to jednoduše přijal a pokusil se s tím žít dál. Ostatně, co mi zbývá?
Pousmál jsem se nad její otázkou, ale úsměv ihned nahradil vážný výraz, když jsem k ní pomalu přicházel pro svoji odměnu.
"Upíra jsem zabil. Chci svoji odměnu."
"Neumíš ani poprosit? Ale dobrá."
Z pod kabátu vytáhla nemalou částku v papírových bankovkách, svázaných dohromady bílým provázkem.
"Kdybych věděl, kolik lovec vydělává, stal bych se jim už dřív."
"Sám víš, že to není pravda."
Ne... není. Ani teď nechci být lovec, i když vydělávám slušnou částku peněz, ale slíbil jsem si, že jednou zabiju Alexandra a Christiana a k tomu se potřebuju stát silnějším a oni mi k tomu pomůžou.

Wow! Lidičky, vaše líná a věčně nespolehlivá Vinin se rozhodla, napsat 2. díl "Strach jménem láska". Ano, taky tomu nemůžu uvěřit. :D
Berte tohle jako prolog. Postupně se (teda snad) všechno rozuzlí, dostaneme se k Chrůďovi, přibudou nové postavy, jako třeba Luren a možná se podíváme na minulost Alexandra a Christiána. :)
Jenom nevím, jak často budu kapitoly přidávat (všichni víme, jak to bylo minule a jak to je s "Kdo s koho" :/ ), takže se mnou prosím mějte trpělivost. :)
Jo a, tuhle kapitolu věnuju všem, kteří psali komentáře, dávali voty u "Strach jménem láska" a těšili se na tenhle 2. díl :)