V Těle Anděla

Prolog

..... Žijeme ve světě iluzí, vzpomínek a strachu. Chodíme po špičkách a přitom nahlas a zřetelně křičíme o pomoc. Chceme padnout na kolena, sepnout ruce a modlit se, ale to co vás roste je silnější..... Mocnější! Jsou tu tací co chtějí pomáhat a nebýt jako ostatní, Ale síla a touha poměrem tak dokonalém.... Sytém, je nutí být ještě horší! Život, ve kterém žijí lidé je tak zvláštní, tak krátký.... Tam kde žiji já.... Se žije navěky, bez citů a emocí. Kdyby jste však něco takového měli.... Nepřežili by jste! Nepřežili by jste v tak velké a nebezpečné společnosti..... Ale jakmile slunce vyjde.... Jste zase někdo jiný.... Lepší....(možná)!

Velkou silou jsem bouchla knihou a přejela prsty po koženém a dost starém obalu. Bolí mě hlava z těch únavnejch keců o tom jaký jsme.... Jsme predátoři a to prostě k nám patří....Tenhle výtisk je z roku 1863 je starší, jak můj táta a máma dohromady. Psal ho tehdy nějakej chlápek co chtěl být marně jako mi. Ale doba se posunula a mi se umíme ovládat víc než dost. A třeba já? Já jím, ale nezabíjím... A má rodina také! Tak co je sakra za problém? V dnešní době není vůbec moderní zabíjet...

Ptáte se, kdo jsem? Jsem Allison je mi 17 a jsem upír... Ale ne jen já.... Ale i má celá rodina. Mám bráchu je to dvojče, ale vůbec si nejsme podobní. Jmenuje se Scott. Máme se hrozně rádi... Vím je to divný, ale prostě je to tak, láska až na věky! Ale protože je to kluk, tak na sebe nemáme tolik času... Máma s tátou ho nutí do spolku Vampírů. Je to spolek. Tedy nejvyšší rada Vampírů světa. Probírají se tam zákony, ale hlavně vraždy, za kterými stojí „nový" upíři. Nový, protože jsou přeměnění z člověka na upíra. Nemají čistou krev jako ti co se jako upíři už narodili...... Oba mí rodiče tam patří a proto jsou často pryč.... Taky mě do toho nutili, ale odmítla jsem to..... Proto to dělá bratr. Jak nad tím přemýšlím... Z jedné části za to můžu já..... Se mnou se proto už tolik nebaví o své práci a co se jim stalo, a řeší to spíše se Scottem a upřímně? Jsem za to ráda..... Tyhle věci mě fakt moc neberou......

V upíra vás může proměnit jen čistý upír... U nového to nejde! Ale proměnění je protizákonné, protože Nový upíři jsou hladový a zabíjí vše..... Jsou už prakticky mrtví o to se stará rada.... Oni totiž neví co dělají, nedokáží se ovládat a proto jsou tak nebezpeční, pro lidi i pro nás..... Může je vidět více lidí při činu, může se jim podařit utéct a pak by se o nás dozvěděl celý svět.... A to se nesmí stát!!! žijeme v utajení a kdyby to vyšlo na povrch vypadalo by to asi tak, že by dívky před spaním otevíraly okna, a kdyby měl někdo větší hlad a dostal by se do pokoje chytla by ho, svázala židli a chtěla at ji promění a žije s ní na věky.....

Ale nemyslete si, že žijeme v kopce plný pavučin a pavouků.... Žijeme v menší vile u lesa. Moc lidí jsem nechodí a proto to tam tak miluju.....

A sluneční světlo? To snášíme, ale je nám nepříjemné.... to jo. Jsme pořád ti noční tvotové....

Ale momentálně nejsem doma.... Jsem u své tety, která má tak velký dům, že ani ona sama neví kolik je tu místností. Ale ta jedna co se mi tak nejbližší je knihovna, v té momentálně jsem. Vždy jsem tu trávila nejvíce času. Když teta zjistila, že mě od tud jen tak nedostane, tak mi sem dala gauč, deku a lampičku na čtení.... Nejsem knihomol, ale čtení je docela dobré zabití času...... Často tu spím i několik dní. Je tady, ale ticho jako bych tu byla sama.... A to doslova. Měl to být krásný víkend s rodinou a přáteli, ale práce zavolala a všichni museli odjed. Dokonce i Scott a to pro mě byla ta největší rána. Jsou dvě ráno a já od té doby od tud nevystrčila paty.

Máma zavolala Nějaké kamarádce, aby mě prý ohlídala.... Jako bych to nedokázala sama. Je to prý moc fajn ženská a prý má syny.... DVA.... Doslova mě děsí ta představa být sama v cizím domě, protože nemůžu zůstat tady tak pojedu k nim.... Ale prý bydlí u lesa což je pro mě aspoň nějaká výhra. Můžu být tam.... Ty kluci jsou prý skoro stejně starý jako já... Ale nejhorší na to je, že nevím jak dlouho tam budu, protože nevýhodou téhle práce je, že nikdy nevíte jak dlouho nebudete doma..... Jednou byli pryč dokonce i pět měsíců, ale to jsme byli ještě malý a starala se o nás teta.....

Ale jinak jsme docela spořádaná rodinka.... Jo a živíme se zvířecí krví. Z jedné části, protože je lepší, ale také výživnější. A z té druhé, protože lidská krev je pro nás jako pro lidi tvrdá droga.... Stanete se na ni po pár dávkách závislí......

Celkově nesnáším pocit bezmoci a tady možnost se svobodně rozhodnout. Přežila bych sama ve vile. Jediné co bych potřebovala by byl někdo, kdo by si semnou pokecal, ale jinak bych si vystačila.

Do svých šestnácti jsem žila v Lousnu, ale museli jsme se přestěhovat. Měla jsem tam svou partu, bylo nás šest, ale jaksi jsme byli trochu víc problémovější. Nechodili do školy, dělali průšvihy a běhali po lese a ani nechodili domů. Kvůli tomu jsme se taky přestěhovali. Nic jsem jim neřekla a to mě ze všeho nejvíce štve... že jsem se nerozloučila. Jediné co mi zbylo jsou knihy. Také jsme tam totiž měli knihovnu a já a jeden kluk se kterým jsem se doslova nesnášela, ale když jsem po večerech chodila tam... vždy tam přišel a byla to jedna jediná možnost kdy jsem se nehádali. Milovala jsem to. Ale pak když jsem se dozvěděla, že se musíme kvůli mně přestěhovat...Nejvíce mě bolelo, když jsem to nemohla říct zrovna jemu. Nevím proč, ale byla jsem si zrovna v tu chvíli jistá, že zrovna Steven by mě pochopil. Chybí mi to. Ale stalo se a já doufám, že je ještě jednou uvidím... Chci se rozloučit!

Zavřela jsem oči a pokoušela se usnout. Ale nešlo to. Bolelo to...