V Těle Anděla

Institut

Stefan se otočil a porozhlédl se. Nechápu jak je to možné, ale přes okna do domu nešlo žádné světlo a to mě trochu děsilo. Nebylo tu vidět na krok dokud se Stefanova Šalvěj jasně a modře nerozsvítila. "Ne... tohle opravdu není možné... Je to pravá Šalvěj a trochu mě děsí, že ji má v ruce zrovna Stefan!" Co když ji ukradl? 

Stefan mi stále držel ruku a nevědomky mi ji palcem hladil. Nějak mě to uklidnovalo, ale stále jsem měla v hlavě to, že je někdo v domě a ničí tu ten nádherný nábytek. 

Společně ruku v ruce jsme po světle z Šalvěje došli zpátky do kuchyně, kde bylo vše na stejném místě, přesně tak jak jsem to opouštěla. Najednou mě začalo něco strašně pálit do zad a pak jsem se otočila. Záclony z ničeho nic začaly samy od sebe plát ohněm... Zeleným ohněm. Dívala jsem se do toho tepelného zdroje a strašně mě to fascinovalo. Vždyt to byl jen ohen, ale strašně jsem toužila se ho dotknout. Začala jsem natahovat ruku, ale najednou mě něco strhlo na zem... Cítila jsem strašnou bolest a strašně jsem se bála. Ale chtělo si mi také strašně spát. Tak jsem prostě zavřela oči. 

Třetí osoba

Ve chvíli, kdy Allison omdlela Stefan dostal zvláštní pocit, nebyl to strach, ale pocit. Něco ji omámilo a něco je v domě.  Nejhorší pro něj asi bylo, že ani nemohl vycítit, jestli to byl člověk nebo ty potvory, co napadají jeho rodinu a známí. Jeho přátele. Co mu níčí jeho život poslední pár měsíců. Ještě to neviděl, ale ti kdo se s tím setkali, zemřeli. A to bohužel i lidi z rady. V jeho žilách proudil adrenalin. Slyšel jak něco jde po schodech a blíží se to k němu. Allison vzal do náruče a položil ji na sedačku. Ohen přestal plát a záclony už jen doutnaly. Najednou se to něco zastavilo na schodech. Stefan se strašně chtěl podívat za roh, ale nemohl dopustit, aby Allison byla sama.  Nemohl ji opustit. 

Podíval se na její klidnou tvář... Něco na ni bylo. Asi ten klid. Na chvíli se zamyslel nad ní... něco bylo jinak... Zná ji chvíli, ale i tak o ni ví strašně moc. 

Schody zavrzaly a opět to cosi na schodech se dalo do pohybu. Stefan se toho lekl, ale ne natolik, aby dostal strach. Otočil se zády k Allison a Šalvěj pevně stiskl ve svých dlaní. Byl připraven, kdykoli zaútočit či bránit se. To něco slezlo ze schodů a už to šlo k němu. Bylo to jen pár metrů od něj. Pak už je od sebe dělila jen tenká, skoro papírová zed. 

Stefan Šalvěj promnul ve svých dlaní asi ještě třikrát a poté se odhodlal jít tomu něčemu naproti. Tasil svou Šalvěj ve chvíli, kdy se ozval bolestivý křik a pak jen dopad na zem. Než se Stefan stačil vzpamatovat, ta potvora se změnila v prach. Neviděl to... Tak strašně moc s tím chtěl bojovat, ale nešlo to. Z prachu v místnosti se totiž objevil jeho dlouholetý přítel, ale také nevlastní bratr a společník. 

Usmál se na něho, ale Stefan nadšen jeho přítomností moc nebyl. Vůbec mu nedocházelo, že  mu možná i zachránil život. 

" Rád tě opět vidím.... tvoji rodiče o tebe měli strach. Prý si říkal, že tady zůstaneš s Allison a že jsi nedbal na její i svoje bezpečí..."

" Co tady tedy chceš Dominiku?" zeptal se Stefan... Nebyla to ani moc otázka. Jen chtěl odbvést řeč jinam od něj a Allison. 

" Mám nařízeno odvést tě do Institutu. Už to tady není bezpečné. Ani pro tebe. Dnes by jsi byl mrtvý, kdybych tu nebyl v čas."

" Já? CHA CHA CHA, dovol abych se zasmál... víš přeci moc dobře, že já jsem momentálně ten nejlepší z Institutu..."

" To sice ano Stefane... ale na tohle už nejsi sám. Na něco takového je třeba minimálně pět silných mužů, abychom se toho zbavili.... Na tohle už nestačíš sám Stefane." Odvěti Dominik... Stefan dostal najednou strach... Dominik měl pravdu. Časy se mění...

" Dobře, Vezmeme Allison do Institutu."

" Jsem rád, že jsi aspoň rozumný." Řekl Dominik. Stefan došel do pokoje Allison a vzal si do ruky ještě ani nevybalený kufr. Zapnul ho a poté ho odnesl do hlavní haly. Dominik vzal Allison do náruče a poté se přemístili do Institutu. Dominik Allison položil na postel a Stefan zhasl světla. Nechali ji odpočinout, ale raději ještě pro jistotu zavolali sestru, aby ji prohlédla jestli je skutečně v pořádku.

Bylo už docela pozdě večer, ale Dominik musel Stefanovi ještě něco ukázat. Věděl, že Stefan bude mít radost. Šli doslova až do podzemí celého Institutu... Dole Dominik zadal dost důležité údaje o tom, aby ho mohli přístroje pustit dovnitř. Pak se objevila místnost s průhledným nerozbitným sklem a za ním bylo cosi co připomínalo velikostí a drápama medvěda a tělem něco dost hnusnýho. Stefan se nejdříve lekl, ale pak mu došlo co na něj kouká a co se ho přes sklo snaží vší silou zabít. Stefanovi došlo, že je to přesně to co mu zabilo sestřenici Nikol. Díval se tomu přímo do očí a nic neviděl. Byla tam tma... Jen čistá tma. Bez jediného mrknutí oka se otočil na patě a odešel z místnosti pryč. Jel výtahem a pak mu došlo, že až se Allison probudí nebude nic vědět. Proto se rozhodl, že se uvelebí v jejím pokoji na křesle a počká, než se probudí. Aby nebyla vyděšená a on ji mohl poté vše vysvětlit.

Opatrně přišel do jejího pokoje a snažil se být co nejtišší. Podíval se na ni, jak spí a ani neví, co se kolem ni děje. Poté se posadil do křesla a zavřel oči...