Odhodlaná

Královská svatba

Po 15 letech...

"Alžběto musíme si vážně promluvit!" Začne jednoho dne její matka. Během krátkého rozhovoru z ní vapadne, že by od ní potřebovala, aby jako její dcera stavila v paláci u příležitosti svatby staršího Králova syna Filipa, se Španělskou Princeznou Paulou.

"Panovník trvá na tom, aby tam byl přítomen z každé rodiny minimálně jeden člen...A já s otcem máte docela dost práce okolo našeho domu a tudýž jsi jediná, kdo to může splnit. Nikdy jsem tě, o nic tak důležitého nežádala Betty."

Ta se zpočátku tváří, jako, že bude dělat drahoty, přestože hned, jak matka svůj požadavek vyslovila, tak věděla, že jí vyhoví. Pokud se chce jednoho dne stát milenkou Krále, tak tohle je ta pravá příležitost pro ni.

V paláci...

Po zdvořilostních frázích, které má za ta léta naučené se připojí k ostatním a prohlíží si své okolí. Opět zahlédně Vévodkyni z Oursu Kláru, které má na sobě modro-zlaté zdobené šaty, jenž se k jejím blond vlasů skvěle hodí. I ona sama zvolila modrou barvu svého oděvu, ale rozhodně se ty její nemohou měřit s těmi, které má na sobě Králova milenka. Proto tento nedostatek kompenzuje složitým účesem, který se jí podařilo na svých rusých vlasech vytvořit. Nikdy nebyla nikterak samolibá, ale je si dobře vědoma toho, že jí to v rámci možností, které má, sluší.

"Mám takový dojem, že jsme se už potkali, že? Alžběta nemýlím-li se?" Osloví ji vzápětí mladý dvacetiletý černovlasý muž. Je to sám Princ Filip. "Ano, Jasnosti." Odpoví ona a blýskne přitom svým zářivým úsměvem, který on opětuje. "To, už je, ale doba, co?" "Patnáct let." "Ten čas, ale rychle letí..." Prohlásí zamyšleně, pričemž krouží pitím v poháru. Alžběta si dobře všímá toho, že od začátku jejich rozhovoru nevěnoval své Španělské nevěstě sedící na druhé straně místnosti jediný pohled. Že by se mu nelíbila? Možná, by neškodilo zjistit více. Uvažuje proto. "Co říkáte Princezně?" Zeptá se ho opatrně Alžběta. Není si jistá, zda už se nechová moc drze, ale nemůže si pomoci. "Mohli bychom se bavit na jiné téma?" Požádá ji on. "Vám se nelíbí? Je přece hezká, ne?" Odvětí a při těch slovech na dotyčnou pohlédne. "To ano, ale..." "Ale?" "Víte v čem je ten problém? Že to nebyla má volba! Nevybral jsem si ji sám! Vadí mi to, že ten sňatek je domluvený!" Vypadne nakonec z Filipa. Tohle se náhodou začne Alžběta zamlouvat. Neměla vůbec v úmyslu dostat se na místo Kláry, ale spíše si nějak opatrně zjistit, zda by to byla nějaká naděje na nějaký ten vztah s budoucím Králem. A teď jasně viděla, že ano. Ten totiž očividně není se svoji nevěstou moc spokojený. Zdá se, že ten čekal na její reakci a když nějak neodpovídá potichu, tak, aby to slyšela jen ona pokračuje. "Doteď jsem nechápal otcovo chování, proč si vlastně našel milenku, když má matka nikterak ošklivá není. Teď už konečně ano. Kdysi jsem byl odhodlán, že, až se já ožením, že žádnou metresu mít nebudu, ale teď..." "Teď už to odhodlání není tak silné." Pokývne Alžběta chápavě hlavou. "Ano." Připouští Princ, když se jeho úhel pohledu na ty věci změnil.

Chvíli tam ještě tak proti sobě stojí, než z Filipa vypadne. "Hezky se s tebou povídá Betty, máš v plánu dvůr navštěvovat častěji?" "Podle toho, jak bude potřeba, Jasnosti." "Takže by ti náhodou nevadilo stát se jednou z dvorních dam mé ženy, abychom se mohli častěji vídat? Byl bych moc nerad, kdyby tohle mělo být naše poslední setkání."

Alžběta by nejraději skákala radostí, tak tohle vyšlo ještě mnohem lépe, než se původně odvážila doufat. Přesto se však rozhodne hrát, že váhá, aby hned nepoznal, že má její souhlas jistý. "No,...já, nevím. Myslíte si, že by se to hodilo? A má rodina, co by na to, asi řekli? Nejsem si jistá, zda by s tím souhlasili. Jinak, kdyby záleželo jen na mě, byla by to pro mě čest." Odvětí ona a vysekne přitom hlubokou poklonu. "Určitě budou rádi, kam to jejich dcera dotáhla. Pokud jde jen, o to. Nedělej si s tím starosti Alžběto, postarám se, o to." Uklidnil ji Filip. "Snad, ano." Stále se ještě předstírá nejistotu a váhání, přestože, i ona ví dopředu, jaká bude odpověď. Nenech si utéci šanci na lepší život, než jsme měli my!