Šéfova Princezna - Erumin

Důvod, proč mám být figurka?!

Sotva jsem otevřel dveře do bytu, před nimi už stál Eren s výmluvami v očích o tom, jak mě 'nevyužil'. Znuděně jsem si povzdechl nad jeho banalitou a rázně si vyšel po směru mého pokoje, jako bych ho měl na háku. ,,No tak, nech si to alespoň vysvětlit! Nenávidet mě můžeš potom!" Řekl omluvně a chytil mě za zápěstí. Okamžitě jsem se mu vysmekl jako by mě pálil. ,,Vůbec na mě nemluv ty mizero!" Štěkl jsem ostře. ,,Jak si můžeš myslet, že bych ti mohl ještě něco věřit, když jsi mě takhle sprostě zneužil?!" Nadával jsem. Eren se zatvářil dost ublíženě. ,,Strašně mě to mrzí, ale neměli jsme moc na výběr." Přiznal. ,,Co?" Nechápal jsem. ,,Nechceš s tím jít ke stolu??Udělal jsem večeři." Navrhl. Po menší pomlce jsem kývl. Možná bych měl nakonec zjistit, jak se věci mají. Pořád jsem ale byl naštvanej.
Na druhou stranu...musí ho to asi fakt mrzet, když dokonce uvařil.
   Posadil jsem se ke stolu. Na mém obvyklém místě už ležel talíř, marmeláda a příborový nůž a na Erenově místě také. - Já zírám! Dokonce mi nachystal mou oblíbenou marmeládu. Eren se vrátil s talířem, na kterém byly palačinky. Položil je na stůl a sedl si naproti mě.
Hned jsem se po jedné natáhl a prohlížel si ji. Byla v pořádku, žádné spálení ani nedopečenost. - To je u Erena poprvé. Položil jsem ji na talíř a otevřel marmeládu. ,,Ale nemysli si, že si to u mě pokaždý vyžehlíš palačinkama." Upozornil jsem ho a natíral meruňkovou marmeládu na palačinku. ,,Já vím, ale potřeboval jsem tě nejprve nějak uchlácholit." Podotkl a roloval tu svoji palačinku. ,,Tak povídej." Vybídl jsem ho konečně a zahryzl se. Eren se nadechl a pak začal: ,,Z prvu jsem do toho jít nechtěl, protože jsem se bál, že bys na to přišel a ztratil bych tě jako Mikasu." Řekl a zahleděl se na stůl. ,,Ale pak jsme ten plán vylepšili a vypadalo to nadějně-"
,,Počkej MY?" Zastavil jsem ho. Jen kývl. ,,Levi je v tom taky." Přiznal. ,,A...ten plán?" Vyzvídal jsem dál. ,,Přišel jsi na to sám. Měl jsi zabavit Erwina." Řekl pohoršeně. ,,Proč? Proč takhle? Proč se s ním Levi prostě nerozejde? Proč z nás dvou děláte vaše figurky?!" Zeptal jsem se podrážděně. ,,To proto, že se Levi bál, že kdyby se Erwin dozvěděl, že se s ním chce rozejít kvůli tomu, že mu s se mnou zahnul, vyhodil by ho z práce." Odvětil. ,,Ale prosím tě! To přece nemůže vědět. Navíc...tohle je podle mě dost neuvážené filozofování." Namítl jsem. ,,To ano ale..." Vydechl a přiblížil se blíž a zvážněl. ,,Levi tu práci potřebuje. Už tam pracuje deset let. Nemá rodinu, ale jen přátele v práci. Všechno, co by ho mohlo dělat šťastným je práce. Teď i já, ale Erwin nám stojí v cestě, víš?" Vysvětlil. Začal jsem to celé chápat. Je pravda, že lidi z žárlivosti můžou hodně ublížil a pokud Levi na své práci tak lpí..
,,Sám mi neřekl, co pro něj ta práce tolik znamená. Ale miluju ho a tak to poznám. Takže jsme museli vymyslet, jak by mohl nejlépe odejít od Erwina." Řekl. ,,Chápu.." Hlesl jsem. ,,Stejně se ti omlouvám. Tebe jsem si za prostředníka vybírat nechtěl." Přisvědčil. ,,Ale...proč jsi mi o tom neřekl? Pochopil bych to." Namítl jsem. ,,Chtěl jsem, ale nevěděl jsem, jestli bys to mezi tebou a Erwinem chtěl dát dohromady." Odvětil. ,,Aha.." Odfrkl jsem. ,,No...teď když víš jak se věci mají...pokusíš se sbalit Erwina?" Zeptal se s jiskřičkami v očích jako by nic. ,,Seš jak děcko, co chce druhýmu děcku podstrčit lízátko a vzít mu hračku." Konstatoval jsem vyčítavě. ,,Možná...ale já mám fakt sladký a roztomilý lízátko, za který mi tu hračku určitě dá." Usmál se šibalsky. Ironicky jsem nadzvedl jedno obočí a nasadil Poker face. ,,Děcko." Hlesl jsem suše. ,,Jak si můžeš být jistý, že zrovna tohle lízátko se mu bude tolik líbit?" Namítl jsem. ,,Pokud nemá zrakovou vadu, tak to si opravdu jistej jsem." Odvětil stroze. Zavrtěl jsem hlavou. ,,Možná jen není jeho typ, nebo má rád jinačí lízátka.." Napadlo mě. ,,Ne ne, tohle lízátko by chtěl úplně každej." Řekl vážně. Pobaveně jsem se uchechtl. ,,Čemu se směješ?" Nechápal. ,,Mě, že chce každý? Větší kravinu jsem neslyšel." Řekl jsem s ironickým úsměvem. ,,Já to myslím vážně." Řekl pevně. Chvilku jsem na něj zmateně zíral. ,,Tak to budeš mít tu zrakovou vadu ty, ne?" Zamyslel jsem se nahlas. On na mě taky hodil poker face. ,,Kdo byl moje první Valentýnka?" Zeptal se pak. Sarkasmus z obličeje se mi ztratil a nahradila ho potupa. - Byl jsem to totiž já. Bylo to v tu dobu, co jsme se ještě neznali a on si myslel, že jsem holka.
,,Tak kdo?" Vybídl mě znovu. ,,J-já..." Vydechl jsem zdráhavě. ,,Přesně...sice tě už 'takhle' nemiluju, ale líbíš se mi pořád..." Přiznal. Rty se mi ohly do obráceného písmena U.  ,,Aha..." Utrousil jsem a odvrátil pohled. Líbim se mu. Kupodivu, mě tato informace spíš zneklidňuje než těší. 
  Bylo trapné ticho. Eren vypadal, že si svou otevřenost právě vyčítá a já k tomu vážně neměl co dodat. Nakonec mě napadlo to nějak prubnout humorem.
   ,,No, aspoň, žes to neřekl Mikase... asi by mi ze žárlivosti vymlátila duši." Zasmál jsem se a on nakonec taky.
  ,,Chtěl jsem se tě zeptat.." Začal. ,,Ano?" Vyzval jsem ho.  ,, Jaký bylo rande?" Zeptal se a v očích se mu zjevila zvědavost a vzrušení. ,,Moc fajn. Hrozně jsem si to užil." Odvětil jsem. ,,A on?" Otázal se. ,,Heh?" Nechápal jsem. ,,Bylo něco?" Vysvětlil. Usmál jsem se. ,,Určitě ne to, na co čekáš, ale můžu ti říct, že poznal, že se u Leviho něco změnilo a jejich vztah není co dřív." Odvětil jsem. ,,Myslíš jako že ví..." Začal podezíravě. ,,To asi ne, ale mohl by na to co nevidět přijít." Usoudil jsem.
,,No...tak... přiložíš teda ruku k dílu?" Zeptal se trochu naléhavě. Uhl jsem pohledem a zapřemýšlel se.
   Stejně mám o pana Smitha velký zájem, takže by se nic moc nezměnilo a... když vidím jak je Eren zoufalej... mohl bych se zachovat jako dobrý kamarád. ,,Dobře....ale tohle lízátko není žvejka, která se umí lepit nebo cukrová vata, která umí zcukernatit, aby líp chutnala, neumím se adaptovat nebo flirtovat, nevím jestli to zvládnu i přes to, že má přítele." Namítl jsem. ,,Podle mě se nemusíš vůbec o nic starat. Do teď ti to šlo úplně samo." Usmál se Eren.