Ublížená

1.Jsem Laura,těší mně

Jmenuju se Laura je mi 17 let.Žiju v Praze a zde studuju i střední školu se zaměřením na architekturu a interiérový desing.Ano,jednou bych se chtěla stát architektkou.Je to můj sen od malička.Jako kdybych se pro tohle povolání narodila.Když byla ta možnost podat si přihlášku na střední školu neváhala jsem a hned sem si našla školu,kde bude můj vysněný obor,to se mi nakonec povedlo.

Už jako malá,když jsme se poprvé stěhovali a rodiče načrtávali různé návrhy pokojů sem se do toho ráda zapojovala.Nebyla to sice žádná nádhera,spíš jsem jim ty náčrty přeškrtala a různě vybarvovala,ale možná to bylo tím,že to svoje nadání být architektkou se projevilo už tehdy a mně se ty návrhy rodičů prostě nelíbili a tak jsem se je rozhodla zničit.Těžko říct,jakto bylo.Každopádně po tom,co sem ty návrhy pozměnila podle svýho líbili se mi mnohem víc.Rodiče už z toho tolik nadšení nebyli,ale přece jen byla jsem malá.Takže na mně byli hodní i přesto,co jsem někdy za lumpárny vyváděla.Rodiče mně vždy vedli k slušnému vychování,abych si vážila toho co mám,nepovyšovala se nad ostatní,nelhala,nekradla,nepodváděla atak podobně.To myslím,že se jim nakonec povedlo.Jako každá holka v pubertě jsem sice udělala pár blbostí,ale kdo je neudělal že?Stala se ze mě dívka,která je obklopena skvělými přáteli,má,milující rodinu.Co víc si člověk může v 17 letech přát.Daří se mi i ve škole.Jedničkářka že mně sice nikdy nebude,ale jelikož jsem si tuhle školu sama vybrala a bylo to moje rozhodnutí brala jsem studium hodně vážně,takže se snažím aby se podle toho i mé známky odvíjeli.Chci si něco dokázat a zjistit,že nato opravdu mám a že to zvládnu.Ke štěstí mi zbývá jen najít si přítele.Najít přítele,zažít s ním nějaké dobrodružství,vášeň a trochu nebezpečí.Být obklopena jeho láskou a užívat si ten pocit každou minutu mého života.Akorát na toho pravého pořád čekám.Všichni říkají,že princ na bílém koni dorazí a že se dočkám.Někdy na tu potřebu být milována i někým jiným než rodinou zapomínám,protože jsem většinu času zaneprázdněna.Škola,pak mám brigádu,abych si zkusila jaké to je vydělat si peníze a ušetřit si na něco.Do toho trávím čas s kamarády,které nechci zanedbávat.Asi by jste se divili jak vypadá moje nástěnka.Někdy mi přijde,že nemám šanci nacpat tam všechno co potřebuju stihnout.Co si nenapíšu to nevím,to je moje pravidlo a poctivě ho dodržuju.Zatím.Takže i  přesto,že večer přijdu domů totálně vyčerpaná sem ráda zato jaký mám život a každý den si ho užívám naplno.