Přišla jsem domů a prohlížela si v počítači fotky,které jsme nafotili s Robem.K tomu mi hráli písničky,očividně hodně nahlas protože jsem neslyšela mamku,která přišla z práce.Najednou jsem za sebou slyšela ahoj.Otočila jsem se a pozdravila jí taky,jenže to už mamka moc nevnímala.Koukala na fotky v počítači,zrovna jsem tam měla jednu která se mi hrozně líbila.Bylo to focený na samospoušť,jinak by to nešlo.Robovi jsem skočila zezadu na záda a objala ho kolem krku.Takhle ta fotka vypadala.Snad ta nejlepší.Byla to ta poslední fotka kterou jsme nafotili před tím než Rob spadl.
Když si pořádně prohlédla fotku,říká „Hezká fotka" čekala jsem,že mi spíš vynadá,že i přes to že jsem jí slíbila,že se s ním nebudu vídat jsem to porušila,ale ona tu fotku ještě pochválila.
„Děkuju,ty se nezlobíš?" „Došlo mi,že ani ten kluk nemůže za to,jakýho má tátu a navíc ti nechci zakazovat kamarády.Takže si s ním klidně choď ven,nevadí mi to"
Objala jsem jí a poděkovala.Jenže si nejsem jistá,jestli spolu ještě budeme dál chodit ven.Nevím co se dělo potom,co jsem odešla.Jestli někam odešel s tou blondýnou nebo šel domů sám.Ani nevím jestli to chci vědět.
Zazvonil zvonek,šla jsem otevřít,stál tam Rob.
„Ahoj,jak se máš?"
„Ahoj,v pohodě?Jak si se včera dostal domů?" hlavně že sem říkala,že to nechci vědět,ale stejně jsem se zeptala.Ach,ta moje zvědavost.
„Sám,jestli se ptáš na tohle"
„Ptala jsem se všeobecně" udělal výraz,kterým mi říkal určitě tito věřím
„Kdy zajdeme zase ven?" ptala jsem se dál
„To vůbec nevím,domluvíme se jo?" už se vykrucuje,mám pocit,že něco plánuje s tou blondýnou,ale nechce mi to říct.Jsem hrozně podezřívavá.Nedala jsem to znát a jen řekla „Dobře,tak ahoj"rozloučil se a já zabouchla dveře.
Druhý den jsem byla doma,když jsme s Robem nic nenaplánovali.Takže jsem se rozhodla,že si udělám filmový den.Lehnu si do postele s notasem,k tomu si donesu nějaký pití,jídlo,kapesníčky kdyby mě něco dojalo.Takový dny mám hrozně ráda.Na nic nemyslím,jen si užívám tu pohodu,nicnedělání.Na seznamu jsem měla pár filmů,který jsem měla v plánu shlídnout.Bylo tam pár komedií,pár romantických filmů (proto ty kapesníčky) a našla jsem tam i jeden horor.Když jsem viděla ten seznam,nebyla jsem si jistá jestli mám šanci všechno shlídnout.
Začala jsem komedií Méďa 2 a skončila jsem u hororu V zajetí démonů 2.Nerada se dívám na horory sama,ale tohle nebylo zase tak děsivý.Film akorát skončil a tím skončil i můj filmový den.Už mně z toho sezení bolel zadek,takže jsem uznala,že bych měla vymyslet i něco jinýho.Šla jsem běhat.Bylo 6 večer,ideální počasí i čas.
Oblíkla jsem se do sportovního,dala si sluchátka a vyběhla.Neběžela jsem moc daleko,abych byla v rozumnou dobu doma.Oběhla jsem si jen naše sídliště a když jsem se vracela domů zahlídla jsem tu blondýnu a hádejte s kým?Šla s Robem.Smáli se na celou ulici.Já byla schovaná ve křoví,protože kdybych vyšla padla bych jim akorát do očí a o to jsem fakt nestála.Takže jsem je pozorovala skrčená v křoví a modlila se,aby mně neviděli.Akorát procházeli kolem,ani jsem se nehnula,ale pak někdo něco vyhodil z okna přímo na mně,takže jsem si zakřičela.To si může jen tak někdo vyhodit něco z okna?To doma nemají odpadkovej koš?Tímhle jsem upoutala pozornost Roba,ta blondýna byla přes ty svoje úchvatný vlasy asi úplně nahluchlá.Rob se díval přímo na mně,takže mi nezbylo nic jinýho než vylízt a rychle vymyslet proč sem tam byla.Když mně uviděla i blondýna,hned mi mávala celá nadšená,že mně vidí.Já už z toho nadšená tolik nebyla.
„Co děláš ve křoví?" mysli,mysli,hlavně aby to stálo za to.Bože to je trapas,říkala jsem si.
YOU ARE READING
Ublížená
AksiLaura má život,který si vždycky přála.Má skvělé kamarády,milující rodinu.Studuje střední školu,kterou vždycky chtěla.Má úžasný život až do jedné osudové chyby,která ovlivní její celý život. Jak se s tím popere?O jakou osudovou chybu půjde? To se doz...