Byla sobota odpoledne a měla jsem jít ven s Robem.Nikomu jsem nic neříkala,nebyl důvod protože se ani nikdo neptal.Už jsem stála na chodbě a obouvala si boty,když najednou slyším jak na mně taťka volá „Lauro ty někam jdeš?" „Jo,jdu s kámošem ven"
„Dobře,bav se" to bylo lehčí,než jsem předpokládala.Je pravda,že taťka tohle moc neřeší,stačí mu vědět kam jdu a to je všechno.Jen mamka tohle vždycky hrotí. Zamkla jsem dveře a akorát vyšel i Rob.
„Ahoj,tak jak je?" zeptal se na začátek
„Dobře,na co máš ten batoh?" „Uvidíš později". Co když má v tý tašce různý věci,aby mně pak mohl někde zabít a zahrabat?To je moje fantazie,jako vždy přeháním.Chvilkama to k tomu ale vážně spělo.Došli jsme na rovnou asfaltovou silnici,kde nikdo nebyl,jen my dva.
„Co tu děláme? Sundal si batoh a vytáhl longboard. „No páni,nebudeme dělat to co si myslím že ne?" usmála sem se a čekala co mi nato řekne. „Co myslíš že budeme dělat?" „Jedna věc mně napadá,ale nechci jí vyslovit nahlas" „Proč?" zeptal se zvědavě. „Protože co kdybych náhodou řekla to co si myslím,že budeme dělat a ty by ses toho chytl". „No tak já ti to řeknu a ty mi pak prozradíš jestli to bylo to,co si myslela,souhlasíš?"„Dobře" řekla jsem a zároveň tím kývla na souhlas.Myslela jsem si,že je to třeba vtip,aby mně na to nalákal a pak že to zase schová a bude vyřízeno.Ono to tak ale nebylo.Zase sem se spletla.
„Naučím tě jezdit na longboardu" byl z toho celý nadšený.Kdyby mohl,skáče radostí metr vysoko,možná i víš.U mně ta radost docela klesla když jsem slyšela co právě vypustil u úst. „Nechci aby si mně učil na longboardu" to ho docela zklamalo ale nevzdával se. „Ale notak Lauro,nenech se přemlouvat.Není to tak těžký a bude sranda". „No dobře".Rozhodla jsem že to zkusím. „Tak co mám dělat?" „Jen stůj,musím ti nandat chrániče na lokty a kolena a dát ti přilbu" „Jo ty budu potřebovat" smála jsem se. Chrániče jsem měla nandaný a čekal mně další krok.„Teď si musíš vybrat jakou nohou se chceš odrážet" „Splněno pane instruktore" měl pravdu,vážně to byla sranda. Teď si stoupneš na longboard a pomalu se odrazíš,musíš se naučit držet rovnováhu a pak se budeš moct odrážet rychleji a rychleji,když udržíš rovnováhu.To je všechno co musíš umět.Není to tak složitý". „Jo jasně,teď si za borce viď?Já se tady zabiju"„Nezabiješ" „Jak tomu můžeš zabránit?"
„Budu vedle tebe a kdyby něco tak tě chytnu" „Jo to by šlo,dobrý nápad" řekla jsem a mně čekala první jízda,jestli se tomu dá říct jízda".
Sluníčko svítilo a hřálo do zad.Vzala jsem si na sebe bílo černé legíny a k tomu černé oplé tílko,takže mně si to sluníčko vychutnalo. Předemnou stál longboard a vedle mě natěšený Rob.Vůbec se mi do toho nechtělo,ale Rob mně k tomu dokopal,navíc jsem sama kývla,takže teď už jsem couvnout nemohla.
„Takže do toho Lauro,to zvládneš" „Díky za podporu,jdu na to" řekla jsem odhodlaně. „Takhle se mi líbíš" usmál se a já šla nato.
Dala jsem si pravou nohu na longboard a levou jsem se odrazila,akorát tobylo víc než jsem sama chtěla.K tomu jsem pravou nohu měla moc utoho předku,takže když sem se odrazila,tak sem tou pravou nohu zatlačila do longboardu,noha mi z něj sklouzla a jázavrávorala.Dobrá zpráva byla,že sem nespadla,zatím. „Dobře jdeme na to znovu Lauro" řekl Rob.
Tentokrát jsem se poučila a pravou nohu jsem si dala doprostřed a lehce se odrazila.Ruce jsem měla rozpažený a balancovala.Připomněla jsem si tím scénu z Titanicu,když stála Rose s Jackem na kraji lodi.Zjistila jsem,že jsem první menší jízdu zvládla.Dokonce mně pochválil i Rob.
Čekala mně druhá jízda s tím,že se odrazím o trochu víc.Takže jsem nato šlápla a zase balancovala ale asi jsem se nešikovně zaklonila a začala jsem na tom balancovat z jedný strany na druhou.Jestli mně někdo viděl z dálky musel se za břicho popadat.Rob mně ale povzbuzoval „To dáš,udrž se" Nepomohlo to a já spadla,ale do měkkýho.Spadla jsem do náruče Roba. „Děkuju že si mně chytl"„Slíbil sem ti,že kdyby něco tak tě chytnu".
„Tak jdu na to" „Ty ses do toho nějak opřela" řekl a já už stála na boardu připravená.
Trvalo mi to sice dlouho,ale po pár pádech,při většině z nich mně stihl chytit Rob,si myslím že to docela umím.Vlastně jsme celý den strávili tím,že jsem se učila na longboardu a ten den utekl fakt rychle.Byl to ale další dobře strávený den s Robem.Vyhládlo nám,takže jsme se po cestě domů stavili do obchodu koupit si něco k jídlu.Sice jsem říkala,že chci mít neděli volnou,ale domluvili jsme se s Robem,že půjdeme zase ven ale tentokrát jsem navrhla,že půjdeme na kolečkový brusle.Myslela jsem,že ho to naučím,ale ani jsem nemusela,protože on už to uměl.To ale nevadilo,aspoň tím neztratíme čas.
Stáli jsme na chodbě a chystala jsem se jít domů,když mi najednou Rob říká „Dnešek jsem si fakt užil,jsem rád,že si to nakonec zkusila a šlo ti to dobře. Seš šikovná" „Děkuju" trochu jsem se červenala,snad to nebylo vidět,tolik chvály. „Řekla bych,že ty sis spíš víc užíval,že si mně mohl chytat" na to nic neodpověděl,jen nahodil úsměv.Tím to bylo jasný.
YOU ARE READING
Ublížená
AksiLaura má život,který si vždycky přála.Má skvělé kamarády,milující rodinu.Studuje střední školu,kterou vždycky chtěla.Má úžasný život až do jedné osudové chyby,která ovlivní její celý život. Jak se s tím popere?O jakou osudovou chybu půjde? To se doz...