Ublížená

5.Dva roky hrůzy

„Chodila jsem s Markem,otcem Roberta". nemohla jsem uvěřit tomu co právě řekla. „Začali jsme spolu chodit už v 18 letech,poznali jsme se v baru,rozuměli si,klapalo nám to a po nějaké době jsme spolu začali bydlet.Bylo to všechno super až na okamžik,kdy jsme se pořád hádali,měl pořád nějaký problém.Jen mně kritizoval,jako kdyby nic jinýho neuměl.Takhle to trvalo 2 roky".Když to vyprávěla,koukala jsem na ní s vykulenýma očima.Chtěla jsem to ale slyšet celé,proto mně zajímal důvod,proč to dělal.

„Byla jsem pořád ve škole a on už pracoval.Měl vlastní restauraci,takže pracovní dobu měl takovou jakou chtěl on.Když jsem přišla ze školy,musela jsem se ještě celý večer učit.On chtěl pořád to samý,sex.Já po celým dnu neměla náladu,jak jsem byla unavená.Ani bych si to neužila.Takže jsem ho většinou odmítala" Její vyprávění bylo hodně zajímavý,hltala jsem každý její slovo,ale bála jsem se co přijde potom,jak bude pokračovat.

„Jednou ho to už přestalo bavit a rozhodl se,že se mně nebude ptát jestli chci nebo nechci.Prostě to udělal bez mýho svolení.Snažila jsem se ho od sebe odstrčit,ale nešlo to,byl silnější.Skončilo to tak,že mně znásilnil.

Nikdy jsem ho tak neviděla.Vždycky byl ten hodný,ochotný,říkal jak mně miluje a já mu to naivně věřila.Až v tu noc jsem zjistila,že všechno co jsem si o něj myslela bylo najednou pryč.Bylo mi z něj špatně.Bylo mi špatně ze sebe,že jsem to nepoznala dřív a dovolila tohle" Když mi to mamka říkala,viděla jsem jak měla v očích slzy.Nedivím se jí,bylo mi jí hrozně líto.Ve 20 letech si toho prožila tolik.

Se zadržovanými slzami pokračovala dál. „Bylo mi jasné,že s ním v jednom bytě bydlet nemůžu,takže jsem se od něj odstěhovala.Neptala jsem se ho.Když byl jednou ráno v práci,sbalila jsem si všechny věci,abych už se nemusela vracet a odešla jsem.Bydlela jsem u kamarádky s kterou jsem chodila na vysokou.Všechno jsem jí řekla,protože jsme si rozuměli ve všema přišlo mi,že ona jediná mi rozuměla.Byli jsme si hodně blízký názory,měli jsme podobný záliby a hlavně stejnou školu.Maximálně mně podpořila,když jsem jí povyprávěla co se mi stalo.Myslela jsem,že mi dá pokoj,ale pořád mi psal esemesky.Začal mi vyhrožoval,sprostě mi nadával.Psal,že si mně najde a že to bude můj poslední pohled na něj.Že přijde to co si zasloužím a další otřesný esemesky.Bála jsem se chodit po tmě venku,aby si na mně někde nepočkal.

Měl mně v hrsti,přesně to chtěl.Já se nevzdávala,na esemesky jsem nereagovala,dělala jsem jako kdyby neexistoval.Nějakou dobu to tak vypadalo,přestali mi chodit výhrůžný esemesky a neslyšela jsem o něm.Pak se ale opět ohlásil.Nemohla jsem si vybrat peníze,všechno mi vzal.Nějak se mi naboural do systému a všechny peníze co jsem tam měla mi vzal.Pochybuju,že by to udělal on,spíš mu pomohli ty jeho vypečení kamarádi,který za ním chodili jak za pejskem.

Můj účet hlásil nulu.Mohla jsem skončil jako bezdomovec,nebýt právě zmiňovaný kamarádky Moniky,která mi i finančně založila.Byla jsem jí hodně vděčná.

Začala jsem si žít docela šťastný život,když přišla další rána,otěhotněla jsem.Věděla jsem jak se to stalo,nemohla jsem nato zapomenout.Akorát jsem nevěděla co dělat.Nechat si ho nebo si ho vzít?Přece jen mít ve 20 dítě není žádná výhra.Nebyla jsem na dítě připravená,studovala jsem.Jenže břicho mi rostlo a v něm malý miminko.Za tu dobu co mně rostlo jsem si k němu vybudovala vztah,i když jsem nevěděla co to bude.Ale když jsem chodila k doktorovi na prohlídku a viděla jsem ultrazvuk vždycky jsem při pohledu na něj zářila štěstím.Rozhodla jsem se ho nechat.Neměla jsem to srdce dát dítě pryč.Ukončila jsem školu,protože bych to nedávala.Měla jsem velkou podporu v Monice,která se nabídla,že mi se vším pomůže.Byla jsem šťastná,akorát sama s dítětem.Věděla jsem,kdo je otcem a nelíbilo se mi to ani trochu,Protože on si sex nevynutil proto,že chtěl dítě,chtěl si jen užít.Když si zpětně vezmu jakým hnusným způsobem jsem otěhotněla bylo mi z toho špatně.Rozhodla jsem se,že mu neřeknu o tom,že jsem těhotná.Nechtěla jsem si ho znovu pouštět do života.Navíc se naposled od incidentu s ukradeným účtem neozval a já byla šťastná.Těšila se na miminko,to pro mě bylo v tu chvíli hlavní".   

Vyprávění Lauřiny mamky,to co si všechno prožila bude i v další kapitole :)