Ublížená

11.Jseš odhalená!

„Nemám psa,jen jsem ho vzala vyvenčit babičce.Je můj tak napůl"

„Aha"a našla si ho?" odpověděli zároveň

„Nenašla,asi zaběhl do jinýho křoví" fakt blbá výmluva

„Nechceš jít s náma?" zeptal se Rob

„Ne,to je dobrý.Já půjdu domů" usmála jsem se na něj a šla jsem pomalu domů

Než jsem odemkla vchodové dveře,naposledy jsem se na ně ohlídla,mírně se usmála a zašla domů.Šla jsem se vysprchovat po běhání a zalehla do postele s notasem.Pustila si film a protože jsem cítila únavu,vypla jsem to a šla spát.Když jsem ale ležela,pořád jsem se převalovala ze strany na stranu a nedařilo se mi usnout.Pak už jsem to vzdala.Vzala si mobil a projela instagram.Hned na mně vyskočila fotka Roba s tou jeho blondýnou.On na tý fotce vypadal dost dobře,ona mu to ale kazila.Ještě tam napsal popisek s mojí Nikolkou.Takže Nikola je její jméno,hmm.Jseš odhalená,řekla jsem si pro sebe.Ani jsem jim nedala srdíčko,nezasloužil si to ani jeden.Rob za to,že mi lhal a místo toho,aby řekl pravdu,tak se vymlouval aby mohl jít ven s ní.Nikola proto,že existuje a že se Robovi přimotala do života.

Pondělí ráno a hurá do školy.Skoro všechny písemky máme napsaný,takže je to pohodka.U školy jsem se potkala s Markétou,já jí říkám Maky.Potkali jsme se už na přijímačkách a padli jsme si do oka.Sedíme spolu už od začátku prváku.Jsme nejlepší kámošky.

„Tak co si dělala o víkendu?" ptala se Maky

„V sobotu jsem byla s Robem na kolečkových bruslích a v neděli doma.Udělala jsem si takovej filmovej den a pak si šla k večeru zaběhat.To byl celý můj víkend.

„Počkej,zpátky.Ty si byla s klukem na kolečkáčích?"

„Proč se tomu tak divíš?"

„Protože ses vždycky spíš kamarádila s holkama než s klukama,proto mně to zaráží.Navíc ses o to semnou vůbec nepodělila" ukázala na mně smutný obličej

„Myslela jsem že to není podstatný.Je to jen kamarád"

„Chceš aby byl něco víc?" nad tím jsem nepřemýšlela do tý doby než mi položila tuhle otázku.

„Já nevím.On teď poznal nějakou blondýnu,včera s ní byl venku"

„Jakto víš?Jsi je sledovala?" smála se

„Byla jsem si zaběhat a po cestě domů jsem je viděla,schovala jsem se do křoví,aby mně neviděli.Ale bohužel mi to nevyšlo"

„Aha,notak třeba s tou blondýnou nic nemá"

„Víš že je mi to úplně jedno?Ať si dělá co chce,ať si je s kým chce"

„Ty normálně žárlíš" vysmívala se mi do obličeje

„Jo tak asi jo,možná trošku.Kdyby si jí viděla,byla by si na tom stejně.On si takovou modelínu ani nezaslouží"

„A koho si teda zaslouží?Moment,nic neříkej...TEBE"

„Haha,ty se tu směješ a já se tu trápím"

„Nesměju,víš že tě vždycky ve všem podpořím a přála bych ti,aby si byla šťastná" přitom mně objala.

„Jsem ráda že tě mám víš to?"

„Vím,nemohla by si beze mě žít viď?" zase se usmála ale tentokrát jsem se smála i já.Měla pravdu.

Vždycky pomůže,vyslechne,utěší.Vím,že to moje ségra nikdy nebude,ale obě se tak bereme.Šli jsme konečně do třídy.Začala první hodina.Vešla naše třídní učitelka a vedle sebe měla naší novou spolužačku.

„No to si ze mě děláte srandu"