¥My life limits

...

Takže je tu další část a doufám, že se Vám zatím příběh líbí :3 :)
Budu ráda za "hvězdičku" :D či komentář :) :)

Bylo to zvláštní.. Jen jsem seděla a nechápavě koukala na vše kolem. Proč jsem tu, kdo byla ta dívka?? Bylo by mi vlastně nakonec docela jedno kdo to je, kdyby neměla na ruce to co já. Nemám sestru, neměla bych spíš mít a vůbec mi nebyla podobná. Ale ikdyby, proč "to" máme obě na rukách.. Ach jo, kvůli blbému útěku jsem tady..
Najednou se rozlítly dveře a já se rychle z polohy v leže přesunula do polohy v sedě. Byla jsem nachystaná na cokoli, spíše skoro na cokoli.. Dveře se otevřely. Zase ten muž a dokonce někoho opět vezl. Ono je nás tu opravdu víc? Byl to kluk, vysoké postavy, krátší vlasy, bylo mu asi jak mě. Jeho hlava byla opřená o opěrátko vozíčku. Na tváři měl modřiny. Přivezl ho ke mě a dodal.. ,,Pak jsi na řadě ty."
Vzhlédla jsem na něj a zadržovala slzy.
Nevydržela jsem to a vydala ze sebe otázku.. ,,KDE TO JSEM?." Podíval se na mě, jak kdybych ho měla jen jediným pohledem zabít.
,,Doufej že konečně mezi svými" po jeho slovech jsem se zarazila a i když jsem měla další otázky, jeho jediný pohled je zahnal.
Když odešel, lehla jsem si zpět a protože bylo určitě ještě brzo ráno, trochu jsem viděla ven, sotva se rozednívalo tak jsem se snažila usnout.
,,Mark" uslyšela jsem náhle
,,Andy" otočila jsem se se slovy a začala jsem si ho prohlížet.
,,Kolik ti je?" vyhrkly z něj další slova
,,15... Tobě?" Ani se neznáme, proč se na toto ptá? Vždyť jsou teď důležitější informace než tohle.
,,16", ,,Pomůžeš mi vstát, prosím nejde mi to.."
Ochotně jsem vstala a šla mu pomoct. Zvedla jsem ho a podpíráním jsem ho dostala na postel vedle mě.
,,Jak si se sem dostal?" hrozně mě to zajímalo a tak to ze mě vylítlo.
Nadzdvihl obočí.
,,Šel jsem po ulici myslím.. a najednou jsem padl na zem a nemohl jsem se zvednout, nevím proč. O-oni jeli kolem autem, zastavili, zvedli mě a nesli do auta. Pak si pamatuji jen ránu a pytel.." Po tomto rozhovoru se na mě upřeně díval. ,,A jak ty?" nevěděla jsem v té chvíli jak odpovědět. Protože si to vůbec nepamatuji, jen to že jsem byla na útěku.
,,Podobně" řekla jsem.
,,Jsi krásná.." co to mělo jako být? Na tváři se mi objevil úsměv a to nazdvižením jednoho z koutků.
Po těchto slovech klesl z pozice sedu na záda dokud nepoložil i hlavu, skoro jako Jessie.
,,Ne to ne! Prober se, začala jsem s ním cloumat.
,,Však jo klid, jen si odpočinu" uchechtl se.
,,Blbče, vyděsil jsi mě." byla jsem naštvaná on dělal že upadl a já měla malém záchvat, že tu zase budu sama.
,,Promiň a vzduchem mi poslat náznak polibku. ,,Kdyby něco, vzbuď mě" znovu se uchechtl
Lehl si a já ho začala pozorovat..něco mi na něm přece jen nesedělo.
Když už ležel asi hodinu, řekla jsem si, že si zkusím lehnout také.. Ale něco mě zarazilo. Sedla jsem si na postel a vzala do mých rukou jeho levou ruku. Co to, vždyť od ji tam má taky. Na stejném místě jako já měl malinkou hvězdičku. Proč jsi měla Jassie na pravé ruce a ne na levé? Já ji mám tam kde on, v tom se probral. ,,Promiň" špitla jsem
,,Já se, když jsi spala.. taky díval na tvou ruku, promiň.." viděla jsem, že mi dva máme šanci se odsud dostat. Začali jsem si povídat a poznávat se.
Praskla klika a někdo opět otevřel dveře..