Radost Nebo Smůla?!

4.Kapitola

Seděli jsme tam už 2 hodiny a mě furt bylo krasně!
"Hele Niki, nechceš na zmrzku, je odsud kousek" zeptal se mě Vadim
Jo proč ne..odpověděla jsem.
Když jsme došli ke stánku se zmrzlinou, Vadim se mě zeptal jakou chci..
No snad za mě nebudeš platit..řekla jsem trošku drze.
"Ale to víš, že budu kočičko"
Ale to nejde.. zasmála jsem se.
"A proč ne? Jakou chceš?"
Čokoládovou.. odpověděla jsem naštvaně.
"Snad se nám paninka neurazila" zasmál se
Ne! ..odpověděla jsem a začala se smát.
Chvilku jsme dělali kraviny, já se otočila a koukala na jezero.
"Niki? Koukni se na mě!" Řekl vadim
Proč? Otočila jsem se, a on mi plácnul jeho jahodovou zmrzlinu na obličej.
VADIME! TO SI DĚLÁŠ PRDEL?! ..řekla jsem a začala se strašně smát..
Počkej až tě chytim!
Vadim byl na mě moc rychlý a tak jsem dělala, že jsem si zvrtla kotník..
AUU..Váďo počkej, mam něco s nohou..
"Niki, co je?" Ustaraně ke mně přiběhl..
NIC a plácla jsem mu do obličeje mou zmrzlinu! Oba jsme se začali hrozně smát!
"Nikolo! Já měl o tebe strach ty mrško!" Řekl mi, ale smál se.
--
Já si najednou v hlavě řekla.
On měl o mě fakt strach. Fuu, nejlepší kluk co znám! Bylo tak hezký, jak se rychle rozeběhl směrem ke mně a ještě k tomu ten jeho vystrašenej výraz! Úplně se mi chtělo brečet..Vim, jsem měkota:D
-----
ještě jsme si chvilku sedli na lavičku a dojídali zbytek zmrzliny, který nám zbyl.
"Hm, tady na čele máš ještě zmrzku."
Dal mi pusu na čelo a zároveň mi slízl zmrzlinu z čela.
Vadime ty čuně..zasmála jsem se.
Půjdeme už domu. Řekl Vadim a chytl mě za ruku.