Radost Nebo Smůla?!

Nečekané překvapení 1.část

Bylo mi tak špatně, že jsem si musela dojít pro ibalgin..
"Je ti fakt tak špatně?" Zeptal se mě Vadim..
To je dobrý.. odpověděla jsem..
Vadim mi udělal ovocný čaj a nějaký oběd. "Děkuju,že se o mě tak staráš" řekla jsem nemocně.
"To je snad jasný ne?"
Děkuju! ..řekla jsem trochu citlivě.
Chvilku jsme si povídali a pak jsem usnula..
Probudila jsem se kolem 6 večer a Vadim seděl vedle mě a dělal něco na mobilu..
"Vadime?" Zeptala jsem se
"Ano zlato? Je ti lépe?"
Už je to lepší..asi nějaká migréna
O 3 MĚSÍCE POZDĚJI
S Vadimem chodím už nějaký ten pátek a dneska máme takové malé  výročí. Udělala jsem večeři, koupila džus (jelikož nám ještě nebylo 18) zatímco Vadim byl ještě doma. Já jsem šla na záchod a uvědomila jsem si, že jsem to ještě nedostala a to bylo divný, protože já to měla každý měsíc pravidelně.
Bylo mi blbě a i jsem jednou zvracela. Nenapadlo mě to nejhorší, ale musela jsem si udělat těhotenský test..prostě mi to nedalo..
"PANEBOŽE" vykřikla jsem.
Byly tam totiž 2 čárky..
TO SNAD NENI MOŽNÝ..křičela jsem a brečela..V tu chvíli přišel Vadim.
"Zlato jsem tu a něco pro tebe mám"
Já jsem se k němu rozeběhla a skoro jsem se na něj zhroutila.
"Co se sakra stalo? Co je?" ..hrozivě se mě zeptal..
J-já jsem..
"Co? Co si?"
Těhotná!. S brekem jsem řekla.
V tu chvíli Vadim upustil dárek pro mě a pevně mě objal..
"Doprdele" ..řekl nahlas
Celý výročí bylo zničený a my jsme jen seděli na židli a přemýšleli co bude dál...