Do You Remeber...? |N.H.√

1.První setkání

Pamatuješ, jak jsme se poprvé viděli?
--

Ta nejdražší Victorie,

pamatuješ, jak poprvé naše oči spatřily toho druhého? Ten den si pamatuju tak perfektně. Myslím, že to bylo dvanáctého května, květen, měsíc lásky, nebyla to náhoda? Já myslím, že ne. A ne, teď nenarážím na potrhlé dětské povídačky o iluminátech,ale na osud.

Osud, to jsou čtyři písmenka, jedno slovo a miliony náhod, které zapříčinily mnoho vztahů.

Osud, to je jen potrhlá báchorka, kterou si vymýšlí zamilovaní, aby jim všichni záviděli.

Ale co když opravdu existuje?

Přesně toto jsem říkal při našem prvním polibku, ale to trochu předbíhám.

Poprvé jsme se setkali ve Starbucks, kam jsi chodila pro ranní kávu a já dělal pochybovačného baristu i přesto, že o pražení kávy vím naprosté nic. Byl jsem zprvu trochu naštvaný, že mi nevyšla má původní brigáda a já musel ztvrdnout tady, ale to hned vyprchalo, když jsi do tý zaprášený kavárny vešla ty.

Když jsi přišla na řadu,tak El, která obsluhovala se jednom usmála a přikývla - z tohoto jsem usoudil, že sem chodíš často a obsluhy již znají tvou oblíbenou kávu. Přestal jsem ihned s počítáním včerejší tržby a zpozorněl k tobě. Mezitím, co jsi čekala jsi vytáhla mobil a usmívala se do displeje.

A mne hned popadla žárlivost. Viděl jsem tě pár minut a už jsem v duchu zabíjel toho, s kým sis psala.

Chtěl jsem, abys tu zůstala, ale netrvalo to dlouho a El ti podávala kávu. Ledové skořicové latté, tvé nejoblíbenější, jak jsem později zjistil. Natočil jsem hlavu, abych mohl přečíst tvé jméno z kelímku, ale marně. Viděl jsem pouze V a od té doby jsi se stala mou tajemnou láskou, které jsem dal pracovní Ve.

Ty jsi schovala mobil do tašky, usmála se a převzala kafe. A víš co bylo nejlepší? Při přebírání toho kelímku jsi zabloudila ke mně a usmála se.

A tak jsi prvně věnovala úsměv mně.

A napadlo tě v ten moment, že jednou budu ten, co tě jednou rozveselí a následně zklame?