Do You Remeber...? |N.H.√

4. Ples

Pamatuješ na náš první polibek?
----

Drahá Vici,
náš první polibek proběhl na tvém maturitním plesu,kam jsem s tebou šel jako doprovod,potom,co tě tvůj předešlý nechal pár dní před plesem,ale to si jistě pamatuješ moc dobře.

V den plesu jsem přišel k tvému domu,kde bydlíš již velmi brzo ráno a zazvonil na zvonek,ale neotevřelas mi ty,nýbrž nějaká zrzavá dívka.

"Ahoj,co si přeješ?" Její přízvuk byl silný a rozhodně nezněl, že by její rodný jazyk byla angličtina.

Slušně jsem pozdravil na zpět a řekl, že tě hledám. Na to se zrzka široce ušklíbla a hravě pronesla,

"Tak to jsi ten frajer,co mé malé Vici pomotal hlavu? Kamaráde,to mi prosím vysvětli,jak se ti povedlo? Většinou se jen tak nedává,ale tys ji dostal za měsíc," usmála se znova a já se jí již začínal kapánek bát. Takto plně života nabitou osobu jsem již pár měsíců neviděl.

"Budeš si ji muset vyzvednout až večer,ty nevíš, že ples není od devíti ráno,ale devíti večer? Sladký Noahu,takhle si to popletl." Hraně zakroutil potupně hlavou a já na ni zůstal zírat. Dívka mrkla a zavřela mi před nosem.

Já jsem tam ještě chvíli zmatený stal,ale následně jsem se vydal domů s hlavou plnou zlých myšlenek.

Bylo mi více než jasné, že u tebe nemám šanci, ale to, že si mě ta zrkla spletla s nějakým Noahem,jenž vlastní tvé srdce mě zabolelo více, než jsem si kdy dokázal představit bolest z neoplaěné lásky.

Mé srdce jako by se rozletělo na milion malých částí,jenž nikdy nebudou možné slepit zpět. Měl jsem chuť to zabalit. Jak mě sakra po tom,co jsme byli v té kavárně mohlo vůbec napadnout, že to cítíš stejně? Znali jsme se měsíc a už jsem chtěl,abys ses zamilovala do něčeho jako já. Ani se mi nechtělo pro tebe znovu jít,ale vrátil jsem se přesně na devátou hodinou večerní před tvůj dům a zazvonil.

Chvíli to trvalo,ale nevyšla z něj nyní ta holka z rána,ale ty.

Se zvukem otevíracích se dveří jsem na ně přemístil zrak a málem spadl,tou krásou,co z tebe sršila.

Otevřel jsem pusu.

"Eh,ahoj."silně ses usmála a přešla ke mě,kdes mě následně objala. Stále zařazen jsem ti jej vrátil.

"Ahoj,sluší ti to, jsi nádherná!" Řekl jsem a znovu se na tebe podíval. Rudé šaty , které vypadaly jak kdyby byly určeny pro princeznu z Disney filmu, rozpuštěné vlasy,jenž jsi měla dva pramínky z nich sepnuté sponou a vůbec celá tvá postava vypadala DOKONALE.

"Děkuji,ty taky nejsi zrovna od věci,jdem?" Ušklíbla ses a tak jsme vyrazili. Chtěl jsem jet autem,ale tos mi zakázala, pěšky to bylo kousek.

Šli jsme mlčky za ruce,když jsem se zeptal na tu holku z rána.

"Kdo byla ta-" tys mě ale přerušila svým kouzelný smíchem.

"To byla Lediuew, kamarádka z Belgie, co tady studuje,prosim, ať ty ta holka na vyprávěla cokoliv, nevěr ji, vše hrozně zkrášluje." Usmála ses a popotahla mě , jelikož jsme již byli na místě, ve tvé škole.

-----
Událo se to vše tak rychle,představení diplomů,pláč, řev a bůh ví co všechno už pominulo a nyní nastal čas se bavit. Musím říct, že to byla opravdu sranda, se občas takto pobavit. Tancovali jsme,bavili se a pili. Ale samozřejmě, že alkohol jsme brali v menším množství,aby jsme se nemuseli následně táhnout domů.

Zrovna jsme seděli u našeho stolu,jiz sami dva,tví přátelé šli tanocvat,když se rozezněly pomalé písně.

"Um,zatancuješ si?" Zeptal jsem se nervózně.

" Velmi ráda," přikývlas, já ti nabídl ruku a šli jsme na parket.

Ten tanec byl skvělý. Neskončilo to u jedné písně,ale tancovali jsme tam na všechny ploužáky, což bylo skoro do konce.

I tys mi později přiznala, že poslední tanec z celého večera byl nejlepší.

Koukali jsme si do očí a já začal chápat,že jsem v tom až po uši. Měl jsem chuť tě políbit,ale pak jsem si vzpomněl na Noaha, o němž Lediuew mluvila. Byl jsem naštvaný na něj, i na tvůj bývalý doprovod,co tě nechal,jak se na tebe mohl někdo vykašlat?  Doufal jsem, že ten blbec tam někde straší okolo. Ke konci sladby jsem se k tobě naklonil a zastavil se kousek před tvým obličejem. Pak se mi zatmělo před očima a já se odtáhl.

Byl jsem srab. Nic víc.

----
Domů jsme šli asi hodinu po našem taneční,ale pršelo. Chtěl jsem dojít pro své auto,aby tvé šaty neskončily katastrofálně,ale tys to zamítla.

"Miluju déšť, šaty uschnou, kašli na to.'' a tak jsme šli v dešti,za ruce a v naprostém tichu až jsme přišli až k tobě před barák. Byli jsme oba úplně promočení,ale stejně jsme nešli pod pergolu nad vaším vchodem.

"Moc děkuji za dnešek. Byl kouzelný. Opravdu jsem se bavila. Vlastně bych měla poděkovat Noahovi, že se na mě vykašlal. Bez něj bych tě neznala." Krásně ses usmála a já znovu Koukl do tvých očí. Zářily byly dokonalé.

"To já děkuji,moc jsem si to užil,já-" říkal jsem stále koukjic do tvých očí,což jsi mi opětovala. Pak jsi ale mou řeč přerušila a udělala to,co jsme chtěl udělat již při tanci. Přisálas své jemné rty na ty mé. Jako by ve mě vše vyvouchlo,bylo to dokonalé.

Stáli jsme v dešti,líbajic se. Odtrhli jsme se až s silně opuchlými rty, když nám došel dech. Ty ses na mě usmála a stiskla mou dlaň ve své. Já ti to oplatil.

"Vždy jsem chtěla zažít první polibek v dešti, děkuji za splnění. " Já nic neříkal jen se hloupě usmíval.

"Nechceš dnes přespat u nás? Naši nejsou doma,tak..eh." zčervenala jsi a koukla k zemi. Já ti hlavu nadvezl a věnoval ti polibek s úsměvem.

"Moc rád." Přikývl jsem.

Ten večer se nic víc nestalo. Jenom jsme se mazlili v tvé posteli a občas políbili. Bylo to nejlepší den mého i tvého života.

Věděla jsi, když jsme tam takhle leželi a vyměňovali si polibky, že toto je začátek něco dokonalého s tak strašným koncem?
.
.
.
Já tehdy také ne.

1017slov.

Tohle se mi dlouho nepovedlo.

{Kapitolu věnuji TeerezQaa za to,že komentuje a já jsem hrozná,jelikož mám pocit,že dnes není pondělí. :/ Jsem hrozná ve slibech,promin :) Snad těch 1000 slov zahojí čekání }.

K .❤