Epilog

158 14 2
                                    

Seděl jsem v letištní hale a čekal až oznámí můj let. Hned po vhození do schránky jsem si všiml zařídil a to je důvod, proč nyní, o týden později sedím v hale našeho městského letiště a čekám, kdy otazní ten spropadený spoj do New Yorku.

Ano, rozhodl jsem se začít tam. V úplně jiné zemi, v úplně jiném kontinentě, úplně jiné části města. Ta představa toho, že budu bez ní byla hrozná, ale bylo to lepší, než se trápit tady kde mi ji vše připomíná.

Na ceduli přede mnou konečně skončil ten nápis. Ten, který mě měl dovést do nového života. S povdechem jsem se zvedl a postavil se, rozcházeje se k terminálu.

"Nialle!" Ozvalo se rozbrečeně halou a já se otočil. Než jsem stačil cokoliv udělat, byl jsem objat ženou, která mi vzlykala do hrudi. Chtěl jsem se odtáhnout a něco říct, ale tuhle vůni jsem poznal všude.

"Victorie," vydechl jsem s úsměvem.

A tak začala vlna omluv, polibků a slz, která po dalších dvou letech skončila svatbou a velkou šťastnou rodinou.

A je tu konec! Moc děkuji všem, co se dostali až sem!💕💕 Snad se ještě uvidíme u dalších mých příběhů !💞💖💖

Dodatečně chci celý příběh věnovat TeerezQaa za neuvěřitelnou podporu!💞💕💕💞 Tak doufám, že nezklamal, i když není podle mých představ!💖💖
28.8.2016-
5.11.2016💖

Do You Remeber...? |N.H.√Kde žijí příběhy. Začni objevovat