Do You Remeber...? |N.H.√

7. Máš ji tu

Pamatuješ na to,jak jsem díky tobě znovu zapadl do své rodiny.
-

Zlato,
Od té doby,co jsme tvořili pár to bylo jiné ve všech směrech.

Ten večer,co jsme spolu nějak začali, jsem byl lehce mimo. Ok, nebudu lhát, silně mimo. Po mém příchodu do mého skromného bytu jsem se posadil v kuchyni ke stolu se dvěmi židlemi a na slušných pár minut jsem opustil tuto planetu.

Zpět mě přivedl až můj vibrující telefon v mé pravé kapse od mých kalhot. Až teď mi došlo,že jsem stále v obleku.

Vytáhl jsem telefon a nestačil se divit,když se na kolonce objevilo jméno Otec lekl jsem se. A to řádně. Nikdy mě nepotřeboval, tak proč sakra teď volal? Jasně mi řekl, že dokud si domů nepřivedu nějakou smysluplnou ženu, u který bude jistota,že mi dá dítě,tak mám dělat že jej neznám. A to jsem plně plnil celé krásné tři roky,tak co tak najednou?

Zvedl jsem to,ale nic neříkal.

"Jamesi," ozvalo se po chvíli a já zavrčel. Nesnáším své druhé jméno.

"Potřebuješ snad něco,otče? Jelikož já zaručeně ne. " Řekl jsem pohrdavě nacož se ozval otcův povzdych.

Ty sama jsi mé rodiče nemusela,tak je to snad všude,ale já se na tebe narozdíl od ostatních na tebe nezlobil. Já je taky nemusel. A po tvém odchodu se ode mne oddělili úplně.

"Chtěl jsem ti jen vzkázat,že se máš ozvat tvému bratrovi. Po tom,co sis změnil telefon ho nemá a chce s tebou mluvit. Já jsem jen jako prostředník. Tak se mu ozvi." A na druhé straně telefoní sítě bylo jen hloupé pípání hluchého sluchátka.

Hlasitě jsem si povzdechl a nevěděl,co dělat nyní. S mým bratrem jsem taky neměl vzath na jedničku. Alespoň z mé strany. On se vždy snažil,aby náš sourozenecký  vztah byl jako každého,ale já byl vždy proti. Moje podvědomí mělo Grega rádo, narozdíl od mých rodičů,které i přesto,že mi věnovali život nesnášelo úplně.

Zkrátka jsem si k Gregovi vybudoval menší nenávist jen kvůli tomu,že vždy byl před rodičemi to číslo jedna. To bylo samé "Podívej se,jak se učí Greg, Buď jako Greg, Greg to ma Teda lepší..." Prostě byl to zlatíčko rodiny a já byl jenom prasklá guma, dle mého mínění,jelikoz jinak mě nenapadá,proč by si mě vůbec pořizovali.

Nerozhodně jsem si zanadával a začal se připravovat na svojí směnu.

-

Zadýchaný jsem se dohnal do práce na minutu přesně.

"No nazdar! Víkend je na relaxaci a ty po něm vypadáš,jak přejetý parním válcem,blondie!" Usmála se El a změřila mě pohledem. Její zrak se zastavil na mém krku.

Shit. Teď budu vyspovídaný. Zapomněl jsem nějak skrýt tvé modřinky lasky,co jsi mi nechala na krku po tom líbání před tvým domem a i když jsem si jindy přál,aby byla vidět,tak zrovna teď ne.

"Takže krušný večer,jo? Ale zlato, měl jsi mi říct,že někoho máš,když jsem se ptala!" Mrkla a já se lehce zčervenal.

"El! Nemluv o tom!" Křikl jsem po ní a přesto,že je to dívka, tak jsem ji lehce praštil po hlavě. Když se následně rozchchtala,tak jsem jen prokroutil hlavou a se vztyčeným prostředníčkem věnováným jí, šel do šatny.

Najednou,když jsi přišla do mého života ,tak šlo vše tak hladce. Jak to?

Navlékl jsem si tričko a zase se ozval ten Eliin pisklavý hlas.

S El byla taky později sranda,ale o tom ti napíšu až příště.

"Mickey! Je tu ta tvoje Minne! " Zasmál jsem se. Právě nás přirovnala k animovaným myším.

Rychle jsem si zavázala zástěru a vyběhl.

Stála jsi tam. S velkým úsměvem na tváři, zkrátka dokonalá,jsko vždy.

Když tvé oči spatřily mne,tak se rozzářily a já se mohl picnout. Byl to skvělý pocit vědět,že září díky mně.

"Dobrý den,mladá paní. Co si dáte dnes? " Usmál jsem se a mrkl na tebe doufajíc,že budeš hrát mou hru.

"Dobrý, milý pane, poprosím si jedno karamelové latte." Hlasitě jsi se zasmála a čekala. Já se zasmál taky a zakoukal se na tebe, stejně tak ty na mě.

"Pojď sem, musím tě už políbit." Vyřkla jsi a přitáhla si mě k sobě.

Po našem odtrhnutí El koukala jako by viděla Zaca Efrona,co vkročil do tohoto podniku.

Tys sis šla sednout a já dělat tvé kafe.

Neodpustil jsem si nenapsat na kelímek "moje zlato''. Prostě se tam tak dokonale vyjímalo. Po rozkochání té roztomilosti jsem ti to zanesl.

"Tady to máte,krásno slečno!"
Podal jsem ti to a naklonil se k tvému uchu.

"Vemu si pauzu, řeknu to El a přijdu zase k tobě." Přikývla jsi.

El jsem viděl již za pultem,jak tam stojí s velikým širokým úsměvem.

"Nialle Jamesi Horane,tobě  se to povedlo. Získal jsi ji! "

Mé zalíbení v tobě poznala od první minuty a pokaždé,když jsem něco pronesl,tak se jí provedlo do toho zaplést i tebe.

"Sklapni, Downová. Nic neříkej. Ano,je to tak a dál se do toho teď prosím neštrourej." Řekl jsem se vztyčeným prstem a hodil po ní mojí zástěru.
"A beru si pauzu!" Vyplázl jsem jazyk a mazal k tobě.

"Jdi nějaký skleslý,Nialle." Povzdechl sis hned,jak jsem dosedl.

"Nic není,jsem v pohodě,jenom jsem málo spal. " Zkoušel jsem se vymluvit,ale marně.

"Ne. Tohle ti nežeru,mluv!" Byl jsem udiven. Znali jsme se měsíc, chodili spolu čtrnáct dní a už jsi ve mě umělá dokonale číst.

Vydechl jsem a tys položila ruce na ty mé hluboce mačkajíc je.

"Volal mi otec...já nemám s rodinou nějak dobré vztahy. Otec říkal,že se mám ozvat bratrovi,prý mi chce něco důležitého."

Chvíli jsi koukala,jako bys to vstřebávala.

"Ni,zlato," to bylo poprvé,cos mi tak řekla. Bylo to úžasné.

"Měl bys mu zavolat." Mrkla jsi a já ti nemohl odporovat.

Vzal jsem telefon a klepajíc vytočil jeho číslo.

Ta zpráva změnila celou mou rodinu. A můžeš za to ty. To díky tobě jsem objevil cestu zpět k lidem,co mi věnovali život.

Ale když jsi odešla, vše se vrátilo do starých kolejí.

Opět ne mrzí to zdržení a navíc je to díl o prdu :/ věnuji opět úžasné TeerezQaa ❤