Mercedes padala dolů. Řeka pod ní se rapidně přibližovala. Hlavou se jí míhaly vzpomínky na mámu s tátou. Jak slaví své první narozeniny. Chvíli, kdy jí učili chodit s ortézou. Její první den ve školce. Den, kdy se jí zničehonic změnila barva vlasů z blonďatých na hnědé. Moment, kdy poprvé vešla do školy. Její mysl se zastavila ve škole, v den, kdy viděla holuby jak přistávají a odlétají. Mysl se zaměřila na jejich pohyby křídel. Jak mávají nahoru a dolů, nahoru a dolů...
Nahoru, dolů...
V hlavě ji začalo hučet, jak zrychlovala.
Nahoru, dolů...
Řeka se přibližovala. Začali jí slzet oči.
Nahoru, dolů...
Sbohem mami a tati. Pomyslela a zavřela oči.
Nahoru, dolů...
Zvláštní tlak ji serval mikinu. Otevřela oči.
Nahoru, dolů...
Za ní se ozýval divný zvuk. Řeka byla skoro u ní když najednou začala zpomalovat!
Záda se jí kroutila. Tak divný pocit nikdy nezažila. Rytmické údery, které se spoza ní ozývaly neustále zrychlovaly.
Na kraji zorného pole se jí míhaly kusy černé hmoty. Co to je? Blesklo jí hlavou a pokusila se na to sáhnout. Její pokus v tu chvíli přerušila záplava bublinek. Ledová voda spolu s nárazem způsobily, že brzy stratila vědomí.
(p.a. Taky vás napadlo, že je v bezvědomí moc často?)
***
Probudila se na nemocniční posteli. Oblečená byla do modré košile a z rukou ji vedly divné hadičky.
Chvíli přemýšlela, co jí probudilo. Nejspíš to otravné pípání. Pokoušela se posadit. Bezúspěšně. Oni ji přivázali!
,,Hej!" zvolala ,,kde jste kdo?"
Z chodby se začali ozývat přibližující se kroky. Po chvíli k ní do pokoje vešla celkem korpulentní zdravotní sestra.
,,Tak už jste vzhůru" konstatovala a přešla k pípající desce s přístroji ,,jsou tu vaši rodiče".
Mercedes kývla.
,,Jak dlouho jsem byla mimo?"
,,Skoro týden drahoušku. Máte obrovské štěstí že žijete. Pamatujete si co se stalo?"
,,Pamatuji si naráz" odpověděla.
,,A neviditelnou sílu, která mě brzdí" dodala v duchu.
Sestra se na ní mile usmála.
,,Zavolám Vaše rodiče".
Po hodině objímání a řekách slz štěstí její maminky si mohla Mercedes oddechnout. Sestra rodiče poslala ven, kvůli dalším vyšetřením, které jejich dcera ještě musela podstoupit. Chvíli se dívala do tabulek a grafů ve svých poznámkach.
,,Stejně to a drahá nechápu. Pád z dvě stě metrů vysokého mostu! A skončila si jen s lehkým otřesem mozku."
Mercedes na ni zaraženě koukala.
,,Takže jsem v pořádku?"
,,Teď už ano drahoušku. Myslím, že by si měla už vstát z postele a trochu se rozchodit. Zvladneš se posadit?"
,,Ano, prosím" odvětila a začala si sedat. Přehodila nohy přes okraj postele.
,,Prosím, jsou tu někde berle?"
,,K čemu?" zeptala se překvapeně sestra ,,bolí tě něco?"
,,Ne, ale ja bez nich nemohu chodit."
,,Jak to?" zděsila se sestra a přešla k obrázkům z rentgenu jejich končetin. Porovnala je ještě s něčím ve svých poznámkách a usilovně se u toho mračila. Nakonec se překvapeně podívala na Mercedes.
,,Zkus jít bez nich" řekla jí a napjatě ji pozorovala.
Mercedes se pomalu postavila. Byla si vědoma své vratkosti. Pomalu posunula jednu nohu.
A teď druhou. Přenášela váhu sem a tam. Nic!
Žádné podlomení v kotníku ani křeče. Pomalu střídala nohy až na konec došla ke dveřím. Rozrušená do nich narazila a spadla na zem. Při zvedání se setkala s udiveným pohledem sestry.
,,To je nemožné" zamumlala sestra.
Mercedes se na ni usmála. Nemohlo to být nemožné.
Protože nic není nemožné.
Protože přežila pád z dvou sta metrů.
Protože jí zachránila neviditelná síla.
A protože tu teď před ní chodí.
ČTEŠ
Another Sphere
Fantasy*** Každý o něčem sní. Někteří vlastní to, o čem sní jiní. A téměř všichni vlastní sen Mercedes. Jednoho dne se jí její sen splní. A mnohem víc. Dříve byla jiná. Nyní je jedinečná. *** Tohle měl být pokus o dramatický úvod. Děkuji všem, kteří mů...
