V nemocnici si ji nechali ještě celý týden. Za tu dobu ji udělali obrovské množství testů. Celou dobu hledali příčinu jejího zázračného uzdravení. Nakonec dospěli k názoru, že prudkost nárazu zapříčinila stažení šlach, které se neznámým způsobem vrátily na své místo.
V půlce týdne ji dokonce navštívila její učitelka. Přinesla bonbonieru a v jednom kuse se ji omlouvala.
Když Mercedes konečně vyšla ven ze dveří nemocnice, byl to nepopsatelný pocit. Stála (bez berlí!) před vchodem dlouhé minuty. Nakonec před nemocnici přijel její tatínek s autem.
,,Tak nastupovat!" zavolal na ni vesele. Mercedes přešla ke dveřím do auta a zarazila se.
Chvilku jen stála a přemýšlela. Domů je to jen pár set metrů.
A já můžu chodit. A možná i běhat!
,,Já půjdu pěšky tati".
Táta se na ni usmál.
,,Užij si to a dávej pozor. A hlavně neběhej. Aby se ti ještě něco nestalo."
Mercedes rychle přikývla. Sledovala jak rodiče odjíždí. Podívala se na chodník, který vedl k nim domů. Během testů v nemocnici samozřejmě chodila po místnostech, ale být venku, to je něco úplně jiného. Jste neuvěřitelně svobodní. Nic vás nesvazuje a nebrzdí. S těmito pocity Mercedes vyrazila na cestu.
Šla přes park, kolem nákupního centra k sídlišti kde bydlela. Po cestě se za ní otáčeli lidé.
Proč?
Vždyť už se od nich neliší berlema ani pomalou chůzí. Šla kolem výlohy, kde prodávali televize. V jedné z nich právě běžel rozhovor s jedním ze zaměstnanců nemocnice.
Bavili se o nevyléčitelých chorobách - a o ní!
Její fotka se objevila na obrazovce.
,,Toto děvče zázrakem přežilo pád z více jak 150 metrů vysokého mostu. A další zázrak objevila jedna ze sester u malé pacientky na lůžku" říkala reportérka a předávala mikrofon sestře, která Mercedes ošetřovala.
,,Ano, ano. Šla jsem za dívkou a řekla ji ať se projde, aby se rozchodila. A ona drahoušek se ptala, kde jsou její berle. Přišlo mi to divné neboť jsem si dobře pamatovala, že nohy má dle testů v pořádku. Prohlédla jsem si tedy její složku a našla jsem, že není sama schopná chůze. Jenže ona tam předemnou stála a dokonce i šla!"
Mercedes ustoupila do zadu a rozhlídla se kolem dokola. Lidé na ní upírali udivené pohledy.
Je to opravdu ona, říkaly jejich oči.
Rychle se otočila a zamířila pryč k parku. Nechtěla být středem pozornosti. Samozřejmě si vždy přála, aby jí ostatní nepřehlíželi, ale tohle bylo trochu moc. V parku touhle dobou nebylo moc lidí. Většina z přítomných se věnovala venčení psů, nebo čtení novin.
Snad nejsem v novinách, pomyslela si Mercedes a raději se lidem, kteří nějaké drželi, vyhýbala.
Okolo ní byly rozkvetlé růže a tulipány a ona si po dlouhé době vydechla. Chvíli se jen tak kochala pohledem na ty krásné květiny. Její nohy ovšem ještě nebyly tak silné, aby ji dlouho nesly, a tak si našla nejbližší lavičku a s úlevou se na ní posadila.
Pozorovala dění okolo sebe. Bylo zvláštní občas jen tak vypnout a pořádně se dívat. Viděla lidi, kteří někam spěchali s telefonem u ucha a ani si nevšimli těch krásných květin. Viděla maminky s kočárky jak si povídají a vyzařuje z nich štěstí. Někteří lidé seděli na lavičce jako ona a kochali se výhledem. Pán na druhé straně parku upustil láhev s kafem a hlasitě zanadával. Mercedes by přísahala, že to šplouchnutí slyšela až sem, ale nejspíš jen zase příliš zapojovala svou fantazii. Pán nerudně odkráčel a dění v parku pokračovalo dál. Z korun stromů se postupně snášela hejna holubů směrem k lavičkám. Hledali něco k snědku. Mercedes byla jako vždy uchvácená krásou jejich křídel. Jak tak mávají pořád stejně elegantně nahoru a dolů, nahoru, dolů...
,,Co se to děje?" blesklo jí hlavou, neboť ta slova nemohla dostat ven.
Nahoru, dolů...
Prudce se postavila a zatočila se jí hlava.
Nahoru, dolů...
Vybavila se jí vzpomínka na její pád. Ten stejný pocit tu byl znova.
Nahoru, dolů...
Chytila se za hlavu. Ta slova se jí drala do mysli, vyskakovala před očima a pálila ji v hlavě.
Nahoru, dolů...
Divná síla ji trhala její mikinu. Mercedes se dopotácela ke křoví, kde se svalila na zem. Ten stejný tlak, který předtím připisovala větru při pádu ji sundal mikinu a roztrhl triko.
Nahoru, dolů...
A najednou to bylo pryč.
Mercedes ležela na zemi jen v podprsence ve křoví obličejem v zemi. S obtížemi se posadila. Něco ji táhlo směrem dolů. Chvíli si protíraal oči a prskala hlínu, kterou spolkla. Nakonec se rozhodla postavit a málem u toho spadla na záda. Něco na nich měla, něco co ji táhlo dolů. Ale zároveň, ve chvíli kdy padala se ozvalo šustění a poryv větru ji vrátil zpátky do stoje.
Měla zvláštní tušení, ale musela si to oveřit. Pomalu otáčela hlavou, až nakonec koukala na svá záda. Nebylo na nich už žádné tetování.
Měla na nich opravdová křídla.
----------------------
Vsadím se, že většině z Vás to došlo už při třetí kapitole, ale musela jsem trochu napínat, no ne? Co myslíte, že se stane dál?
Těště se a pište, jestli se Vám příběh líbí :)
ČTEŠ
Another Sphere
Fantasy*** Každý o něčem sní. Někteří vlastní to, o čem sní jiní. A téměř všichni vlastní sen Mercedes. Jednoho dne se jí její sen splní. A mnohem víc. Dříve byla jiná. Nyní je jedinečná. *** Tohle měl být pokus o dramatický úvod. Děkuji všem, kteří mů...
