Another Sphere

Skladiště

Bezva...
Svět se zbláznil...
Větou ,,Jsi Ochránce" chlap celou debatu ukončil. Na mé další otázky neodpovídal a dělal že neexistuji. Dopsal něco do svých poznámek a poslal mě s Gabrielem ven.
Mám toho plné zuby. Když mám konečně odpovědi na své dosavadní otázky, vyvstane tuna dalších. Šla jsem za Gabrielem do další skryté místnosti (ten klub je snad vojenská pevnost). Označení místnost nebylo to právě. Spíš hala. Všude bylo rozházené harampádí. Válelo se tu snad všechno. Od starých plechovek, přes hromady peří a starých televizorů po sbírku nejrůznějších zbraní a středověké zdroje. Uprostřed toho všecho byla navíc postel.
,,Co to je?" prohodila jsem směrem ke Gabrielovi ukazující na ten nepořádek. Myslím že slovo ,,co" je aktuálně asi mé nejpoužívanější.
,,Taková skládka." odpověděl mi ,,najdeš tu úplně všechno na co si vzpomeneš a to doslova, klidně si to vyzkoušej."
S povzbudivým výrazem mávl rukou dokola.
Cokoliv říkal? Tak tedy cokoliv.
Malém jsem nadskočila když se u mě objevila dvoumetrová socha slona, která svítila jak diskokoule.
S podivným výrazem se na mě usmál.
,,Nemohla sis přát něco menšího?"
,,Proč?"
Vždyť jsem to měla vyzkoušet.
,,Pochybuju, že si tohle" ukázal na slona ,,odneseš pryč. Všechno co si neodnese ten, kdo si to přál, tu zůstane napořád."
Chvíli jsem se rozhlížela. Opravdu tu bylo hodně blbostí. Ale tomu slonovi se nic nevyrovnalo.
,,Takže proč jsme vlastně tady? Pochybuju že kvůli té disco obludě."
Po tvaři se mu mihl úsměv.
,,Tohle je něco jako zbrojírna pro Ochránce. Je tu už hodně dlouho. Stvořili ji čarodějnice z první sféry. Za ta staletí co ji znám je tahle její podoba nejhorší ale-..."
,,Staletí?!" vykřikla jsem.
,,Kolik ti proboha je?"
,,Skoro tisíc let."
,,Jak-..." vydechla jsem omámeně.
,,No vlastně je to trest od Paní. Já jsem v něčem selhal. V něčem moc důležitém." jeho oči byly najednou prastaré a zračilo se v nich těch tisíc prožitých let. Mlčela jsem. Nevím proč, ale měla jsem tušení, že to není ten důvod. A kdyby, jaké to muselo být selhání, že dostal trest žít tisíc let? Po celou tu dobu vidět umírat své známé. Bylo mi ho strašně líto a chtěla jsem něco říct. Jemu se však do tváře vrátil zase jeho veselý úsměv, a tak jsem raději mlčela.
,,Důvod proč tu jsme je" promluvil a očima pořád jezdil po místnosti ,,že máš ještě asi nějaké otázky že? A taky skutečnost, že to je jeden s nejlepších prostorů k tréninku."

***

Seděli jsme naproti sobě a já jsem si prohlížela svou novou výstroj. Skutečnost, že jsem Ochránce, pořád byla zvláštní. Stejně jako pocit, že to není to pravé. Jakási vnitřní pochybnost mi nahlodávala mysl a já nevěděla co s tím.
Gabriel odpověděl na všechny mé otázky, kterých nebylo málo. Přece jsem si ale nechala několik až nakonec.
,,Co znamenají ta naše tetování? A proč jsi tehdy řekl, že lítáš, když nejsi Letec?"
Stále se věnoval čištění zbroje. Už jsem myslela, že mě neslyšel, když se najednou rozpovídal.
,,Začnu tou druhou otázkou když dovolíš. Řekl jsem to kvůli mému podezření, že jsi Letec. U skrytých Letců - Letců uvězněných v lidské podobě - je časté, že se promění při poznámkách o létání, nebo při skocích padákem a tak dále. Tak jsem to zkusil."
Odmlčel se a já napjatě poslouchala dál. Měl pravdu, mou proměnu nejspíš spustila vzpomínka na holubí křídla.
,,A teď k těm tetováním. Jedná se vlastně o pozůstatky z našich původních sfér. Je to prastarý jazyk, který dnes ovládá jen málokdo. Já mezi tyto lidi nepatřím takže ti význam těch znaků nevysvětlím."
Jedním pohybem si sundal tričko. Snažila jsem se moc nedívat na jeho vypracované břicho. Otočil se ke mě zády. Jeho tetování mělo tvar spirály. Vypadalo to, jako kdyby neměla konec ani začátek.
,,Většinou se jedná o popis tvých schopností. Ukázeš mi to své?"
Kdo ví proč jsem zavrtěla hlavou. Vždyť mu můžu věřit, tak co to se mnou je?
Nijak ho to nerozhodilo. Jen se potichu zvednul a přešel k hromádce zbraní. Jeho jasně modré oči na chvíli získalý zvláštní temný nádech. Přeběhl mi mráz po zádech, ale hned to bylo pryč. Muselo se mi to jen zdát.
Vzal do ruky meč a otočil se na mě se svým obvyklým úsměvem.

,,Tak začneme trénovat."