Another Sphere

Slupka

Měla jsem toho plné zuby. Co si představíte když se řekne trénink? Navíc na boj v 21. Století? Já asi všechno jen ne boj s meči a vrhání noži. To vše navíc v koženém brnění.
Na něj si, ale nemohou stěžovat. Krásná černá kůže s otvorem na křídla, s ornamenty a textem ve starověkém jazyce. Chrániče nohou i rukou byly pokryty tenkou vrstvou kovu, takže na světle vrhaly odlesky, jako by byly ze zlata. Gabriel mi to brnění velmi chválil. Starověká slova mě prý chrání před zbraněma dnešní doby.
To bylo asi to jediné za co mě dnes pochválil.
Pot ze mě crčel proudem, když jsem se snad posté snažila vykrýt jeho výpad. Základy jsme zvládli velmi rychle. Tím, ale můj přirozený talent končí. Víc jak hodinu už jsem se snažila alespoň ohrozit jeho obranu. Moje snažení bylo odměněno. Zkusila jsem klamný výpad vpravo. Sjela jsem mečem po jeho meči a rozmáchla se vlevo. Můj meč se zastavil pár milimetrů od jeho nechráněného boku.
,,Výborně!" vykřikl.
Pustil se do mě s větší vervou. Už jsem se k němu ani nepřiblížila.
Po další hodině jsme si udělali pauzu.
,,Jak dlouho potrvá, než budu připravená?"
Vrhl po mě veselý ušklebek.
,,Máš velký talent, jestli opravdu držíš meč poprvé v životě. Pokud by ses zlepšovala tímhle tempem a trénink by byl každý den, tak asi...za měsíc."
Přikývla jsem, i když ne moc nadšeně. Už teď jsem měla na těle spoustu modřin, po špatně vykrytých výpadech.
Seděli jsme naproti sobě. Skladiště nám vykouzlilo pití a dokonce i obložené chleby. Pár minut jsme spokojeně jedli myšlenkami každý i svých záležitostí.
,,Může skladiště vykouzlit i zvířata?" a lidi, dodala jsem v duchu.
Gabriel hned vrtěl hlavou.
,,Nic co je živé. Je schopné vytvořit tělo, ale duši a život mu nevdechne. Ani jsem neslyšel, že by to někdy někdo, nebo něco dokázal. Takové kouzlo snad ani neexistuje."
Přikývla jsem. Rozhodně jsem nestála tu mít mrtvá zvířata, takže jsem na to raději ani nemyslela.
,,Nemohla bych tu trénovat let?"
Usmál se, ale při jeho pohledu mi zase přeběhl mráz po zádech.
,,Ano to také budeš trénovat, ale ne se mnou. Tvůj učitel přijde až zítra. Nyní se mě ještě můžeš na něco zeptat, jelikož jsi asi tak stokrát zvědavější než předchozí Ochránce."
Chvíli jsem mlčela a třídila si své myšlenky.
,,Ten chlap řikal, že po proměně už nikdy nebudu vypadat jako člověk,že?"
Přikývl.
,,Jak to, že jsem takhle nevypadala pořád?"
,,Narodila ses tak, ale bez křídel, ta rostou až kolem patnáctého roku dle letopočtu sféry Letců. Kdysi dávno, poté co jsme přemohli první sféru se nějaký čas všechny světy různě míchaly. Vznikaly děti, u kterých se vždy projevila jedna nebo dvě schopnosti. Když se neprojevilo nic, zůstali v takové podobě, aby zapadli. Tahle podoba se nejspíš objevila i u tebe, aby skryla tvou odlišnost."
Napjatě jsem poslouchala. Tohle vysvětluje tu záhadnou změnu vlasů ve školce. Mí rodiče něco museli vědět. Jak jinak vysvětlit, že mi nikdy neukázali rodinné fotky z toby před tím? A to že hned v den té změny se se mnou odstěhovali do města?
Dlouho jsem mlčela a přemýšlela o rodičích.
Rodiče!
Kolik je hodin? Už jsem měla být dávno doma. Jsou určitě strachy bez sebe. Jako když do mě střelí jsem vyběhla ven z klubu. Slyšela jsem Gabriela jak za mnou volá.
,,Přijď zítra ve stejnou dobu! A skryj svou podobu, stačí když si vybavíš jak si vypadala předtím!"
Zavolala jsem na něj pár nesrozumitelných slov a běžela dál. Jak jsem vypadala předtím? V hlavě se mi ukázal obrázek mé podoby. Hned na to se mé tělo začlo balit do zvláštního kokonu. Křídla se změnila v tetování, ruce a nohy měli svou původní délku, uši byly znovu zakulacené. Připadala jsem si jako zamčená ve skořápce a nechápala jsem, jak jsem mohla takhle žít.
Domů jsem doběhla celá uřícená a spocená. Ta slupka mě zbavila i schopnosti rychle běhat.
Zhluboka jsem se nadechla a vešla dovnitř.