Jsem Ochránce

35 4 1
                                    

Rozběhla se směrem k domu. Nebyli zde ještě žádní hasiči, ale dole viděla může jak někomu volá a ukazuje na dům, jako by ho v tom telefonu mohli vidět. Napnula uši, aby zaslechla alespoň část rozhovoru.
,,...moje žena a syn. Ne jsou nahoře ve třetím patře. NEMŮŽU SE K NIM DOSTAT SAKRA! Já tu ale nehodlám jen tak čekat."
Víc ani slyšet nemusela. Hasiči sem dorazí až za deset minut a požár už se rozšířil až na střechu. Možná je pozdě... ne nesmí být!!
Rychle seskočila dolů z domu a přeběhla k pánovi. Ten na ni vyděšeně zíral, telefon mu vypadl z ruky a roztřásla se mu kolena. Mercedes na to nedbala.
,,V kterém jsou pokoji? U jakého okna?" ptala se rychle. Pán něco nesrozumitelně mumlal a vyjeveně sledoval její křídla.
Na to není čas, pomyslela si.
Dvěma kroky byla u něj, chytla ho za rameno a pořádně s ním zatřásla.
,,KDE JSOU?!" zařvala na něj.
Muž se vzpamatoval a ukázal na okno úplně vpravo. Bylo otevřené.
Mercedes na nic nečekala a vletěla dovnitř.

Uvnitř bylo neuvěřitelné množství kouře. Mercedes se rozkašlala a uslzenýma očima hledala manželku a syna. Nic ovšem neviděla, až na rudé plameny spalující vše, co jim přijde do cesty.
Museli jít jinam, blesklo ji hlavou a zamířila ke dveřím. Ještě že tak učinila, neboť na místo, kde před chvíli stála se zřítil ohořelý trám a zaterasil cestu ven. Mercedes dostala trochu strach, ale postupovala dál s rukou u pusy, aby mohla alespoň trochu dýchat. Dostala se na hodbu.
Ohnivé jazyky olizovaly zábradlí a schody, které vedly dolů do přízemí. Tudy jít nemohli. Rozhlížela se, neuvidí-li jiné dveře, ale nic.
,,Haló!" zakřičela a vzápětí se strašně rozkašlala.
,,Pomoc!" uslyšela tichý hlásek ozývající se z místnosti odkud vyšla. Rychle vběhla dovnitř. Teprve nyní si všimla skříně, která byla zatím ušetřená řádění plamenů. Rychle k ní přeběhla a otevřela dveře. Uvnitř se krčil malý kluk. Koukal na ní vyděšenýma očima a namáčkl se co nejvíc do rohu.
,,Neboj se, já ti neublížím" konejšila ho trochu nervózním hlasem Mercedes. Z venčí k nim doléhalo houkání sirén.
,,Jak se jmenuješ?" ptala se chlapečka a brala ho za ruku. Plameny se stále rozrůstaly a už si začínaly pochutnávat i na skříni. Kluk se stále díval vyděšeně, ale už se nekrčil. Mercedes ho i přes zbývající protesty vzala do náruče.
,,Filip" vypadlo z něj v tu chvíli a chytil se jí kolem krku.
,,Tak tedy Filipe" promlouvala k němu Mercedes a současně hledala cestu ven a také jeho maminku ,,kde je tvá maminka?"
,,Asi v koupelně" odpověděl jí a zakašlal ,,já ji tam z legrace zamknul, ale ona to neví".
Tak teď už to určitě ví, napadlo Mercedes.
Vyšla zpět na chodbu. Filip ukázal dolů, kde měla být koupelna. I přes praskání ohně bylo slyšet, jak se někdo snaží dostat ven. Schody shořely úplně, nebyla žádná cesta dolů. Mercedes nemohla letět kvůli malému prostoru a ohni. Rozhodla se proto skočit dolů. Jako tehdy na střeše, i nyní to bylo měkké přistání. Filip se jí držel jako klíště. Povedlo se jí dopadnout skoro před koupelnu mezi plameny. Volnou rukou vytáhla dýku nevnímaje zápach spáleného plastu a kůže z gauče. Dýku vrazila do zámku. Chvíli s ní kroutila až uslyšela očekávané klepnutí a dveře se odemkly. V tu chvíli je také z druhé strany někdo otevřel. Uvnitř bylo mnoho kouře. Žena, která stála ve dveřích měla uslzené oči a na sobě pouze župan. Vytrhla Mercedes Filipa z náruče a přitiskla si ho na hruď. Strnule na ni zírala a nakonec se rozběhla na druhou stranu koupelny.
,,Pomoooc!" křičela do malého ventilačního okénka ,,démon!"
Kdyby na to měla Mercedes čas, tak by si povzdechla. Snaží se jí tu pomoc, sakra!
Přešla k ženě a uklidňujícím hlasem ji začala vysvětlovat, že jí nechce ublížit. Po nějaké době ji to žena i uvěřila. A pak samosebou vznesla tu očekávanou otázku.
,,Jak se odsud dostaneme?"
Mercedes se rozhlédla po koupelně. Oknem se neprotáhnou a dveře už začínaly hořet a plnit místnost dalším kouřem.
,,To vážně netuším."

_____
Stále napínám  :3
Moc Vám všem děkuju, máme už přes 150 přečtení!
Děkuju děkuju děkuju...

Another SphereKde žijí příběhy. Začni objevovat