Sedmnáctkrát jinak

Část 1. Nástup

Tak a už je zase konec prázdnin. Toho jediného času, kdy se nemusím stresovat kuli naprostým zbytečnostem, jako třeba například domácí úkoly, testy a tak dál.Jelikož nejsem člověk, pro kterého je důležité mít dobré známky a mít co nejvyšší titul, tak trávit čas ve škole je pro mě peklo.

Dnes je 1. září a já přestupuji na jinou školu, protože jsme se přestěhovali do prahy kuli mámině práci, aby to měla blíž a nemusela dojíždět. stěhovali jsme se na konci prázdnin, abych mohla trávit co nejvíce času s mými kamarády, které nebudu moc vídat tak často, jako jsem byla zviklá.

Je půl sedmé a já vstávám, abych se stihla připravit na první den do nové školy. Máma už taky vstala. První, co udělám je to, že si dojdu na záchod a pak do koupelny si umýt ruce a vyčistit zuby. Potom jdu do pokoje se nalíčit a obléct. Líčím se jednoduše. Nejdřív makeup, korektor a zapudrovat. To mi zabere tak 5 minut. Následují oči, obočí a pusa. Začnu s obočím, pak linky a řasenka. Na pusu si dám jenom trochu lesku-nechci být přemalovaná. Když jsem namalovaná tak se jdu převléct do něčeho přijatelnějšího. Jelikož je fakt velké vedro, tak si vezmu něco v čem se neupeču.
"Majdo! Pojď Se nasnídat!" Volala na mě rozespale mamka ze zdola z kuchyně.

"Hned! Jenom se převleču! Volala jsem zpátky.
Vzala jsem si ze skříně kalhotky, podprsenku, černé kraťasy s vysokým pasem a modro zeleno bílo proužkovaný krop top a rychle se převlékla rychle z pyžama a šla dolů po schodech za mamkou na snídani.
"Dobré ráno, zlatíčko. jakpak jsi se vyspala?" ptala se mě máma.
"Celkem dobře, ale mohlo by to být lepší..." unaveně jsem se zasmála a máma se mnou.
"Mami pospěš,ať první den nepřijdu pozdě!"volala jsem.
"Už běžím. Honem se obuj,ať můžeme rovnou vyrazit!"
"Dobře!" otevřela jsem botník a vyndala si černé tenisky a obula si je. Během chvilky přiběhla máma šli jsme k autu. Nastoupily jsme a vyrazily. Během cesty mi mamka vysvětlila cestu zpět.
"Musíš metrem a potom na autobus číslo 482, jasný? Myslíš, že si to zapamatuješ?" zeptala se mě.
"Metrem a potom autobusem číslo 482. Neboj,mami, už nejsem malá abych si tohle nezvládla zapamatovat. Kdyby něco, tak ti zavolám a nebo použiju data abych si to našla." mrkla jsem na mamku.
"Vždyť já vím že si. Já si prostě nemůžu pomoct. Přece jenom jsem tvoje máma a mám právo se o tebe strachovat"
"Hele už tu jsme!" řekla jsem mnohem hlasitěji než jsem chtěla.
Máma zastavila ve vedlejší ulici, aby se prý nemusela potom otáčet a že takhle může jet rovnou, ale já vím, že jenom chce, abych nevypadala hloupě, za což jsem jí vděčná.
"Děkuji mami, mám tě ráda." dala jsem ji na tvář pusu a vyrazila do školy. Bylo teprve půl osmé, takže tu nebylo moc lidí a to znamenalo, že jsem se nemusela tolik strachovat o to, abych se neztrapnila na svůj první den v nově škole. šla jsem rovnou po schodech nahoru do čtvrtého patra, podle instrukcí mojí mámy, do kabinetu mojí nové třídní učitelky, abychom sepsali nějaké potřebné věci ohledně přestupu.Když jsem vyšla nahoru úplně bez dechu, protože jsem to vyšla celé v kuse, bez zastavení a ještě ve spěchu,kdyby toho mělo být hodně,co psát. Zaklepala jsem na kabinet a počkala něž mi přijde otevřít a během čekání jsem zklidnila svůj dech. Během chvilky se otevřeli dveře a byla jsem pozvána dovnitř.

"Ahoj, ty musíš být Magdaléna, že? Už jsem na tebe připravená. Prosi posaď se." Ukázala mi na židli a posadila se za velký pracovní stul u kterého byla i židle na které jsem seděla.
"Tak rovnou začneme."řekla a začala se mě vyptávat na spousty otázek. Odkud jsem, proč přestupuji, jaká je moje rodinná situace, kdy jsem se narodila, kontaktní údaje a spoustu dalšího. Trvalo celkem dlouho, než bylo hotovo.
"Tak! Tohle i zejtra přines podepsaná od tebe a od mámy."řekla a podala mi papíry."Můžeme vyrazit do třídy? asi za 3 minuty zvoní." usmála se na mě a já jí úsměv oplatila. "A mimochodem. Já se jmenuji Marta Benešová a jsem tvá nová třídní učitelka." rychle dodala, když jsme došly před třídu.
"Těší mě."potřásla jsem jí rukou.Zazvonilo.
"Jsi připravená? Můžeme na to?"zeptala se mě. Sice jsem nebyla, ale říct ne, to by bylo nevhodné, takže jsem jenom přikývla.
"Dobře." usmála se na mě mile. "Až na tebe zavolám tak vejdi."dořekla a vešla dovnitř do třídy.
"Takže studenti, chtěla bych vám představit vaší novou spolužačku. Pojď dovnitř!" zavolala na mě. Najednou se mi udělalo hrozně špatně až jsem si myslela že omdlím.
"Ahoj já se jmenuju Magdaléna Vaverková. Klidně mi říkejte Majdo nebo jakkoliv jinak. Těší mě."představila jsem se třídě. Panebože... Doufám, že to neznělo nějak hloupě.. Proč na mě musí všichni tak zírat?
"Dobře Majdo, běž se posadit. Tam, vedle Chana je volno. Chane zvedni se prosím ať vidí kam má jít. Chane? Lee Chan?! No tak Dino vnímej mě!"