Sedmnáctkrát jinak

Část 4. Šok

"Tohle je určitě ta ulice!" vyjekla jsem trochu víc nahlas než jsem chtěla. Jeonghan se na mě jen nevěřícně koukl.
"Jsi si tím naprosto jistá? Protože tohle si říkala už čtyřikrát a nebyla to ona." připomněl mi.{Tohle mi něco hrozně připomínaXDD ChristinaDue} Na to jsem jen protočila očima a následně ho probodla pohledem.
"Ale no tak!" šťouchl do mě a začal se smát. Jeho smích byl nakažlivý a tak jsem se smála taky.

Ulice byla dlouhá a já věděla, že bydlím až na druhém konci. Nechtěla jsem, aby mezi námi bylo trapné ticho a tak jsem se začala vyptávat na školu, zájmy a tak podobně.
"A co ty a vztahy? Je tady někdo, koho máš rád?" zeptala jsem se, když už jsem neměla na co se ptát.
"Neřekl bych úplně rád, ale mám o někoho celkem velkej zájem." uličnicky se na mě usmál.
"Jo? A kdo to je? znám ho?" zajímala jsem se. Už jsem viděla můj dům. Byl asi dvacet metrů od nás.
"'Ho'?Počkej..." Začal se hrozně smát. "Já nejsem gay! Pane bože.. Proč si to myslíš?" hlasitě se smál.
"No já nevím.. Choval ses tak. Nebo mi to alespoň tak přišlo... Promiň." zamatkovala jsem. Začalo mi být opravdu trapně. Naštěstí jsem byla skoro před dveřmi do domu, takže stačilo jenom vytáhnout klíče a schovat se v domě.
"Ježiš.. Myslíš, že kdybych byl gay, tak bych mohl udělat tohle?"zeptal se klidně.
"Udělat c-" Než jsem to dořekla, jeho ruka sevřela má zápěstí a rty se setkali s těmi mými . Když jsem ho neodstrčila začal s nimi lehce pohybovat. Byla jsem v šoku.. nevěděla jsem, co dělat.. Přece jenom tohle byl můj první polibek a on mi ho ukradl! Jediné k čemu jsem se zmohla bylo, že jsem zavřela oči a poddala jsem se tomu. Jeonghan okamžitě zareagoval. Druhou ruku jemně obmotal kolem mého pasu a jemně si mě přitáhl. Po chvilce se odtáhl, aby jsme mohli nadechnout.
"Já..no.." nevěděla jsem co říct. Jeonghan se uchechtl a já tušila proč. Cítila jsem, jak mi hoří tváře a dokonce i uši. Hned jsem do něj odvrátila pohled, protože mi bylo trapně.
"Už mi věříš, že nejsem gay?" řekl, když na sebe otočil můj obličej. Jediné k čemu jsem se odvážila bylo přikývnutí, ale pohledem do jeho očí jsem zrudla ještě víc.

Po chvilce mě pustil a došli jsme ke dveřím a já stáhla plátěný batoh ze zad a lovila klíče.
"P-proč si to vůbec udělal? Nemáš náhodou někoho, kdo se ti líbí?" otočila jsem se k němu čelem s káravým výrazem, ale byla jsem pořád úplně rudá jako rajče.
"Jsi trochu natvrdlá, co?" zasmál se mi a přistoupil blíž. Ze vzdálenosti metru se stalo jen pár desítek centimetrů. "Ta dotyčná osoba," s každým slovem byl blíž a blíž."kterou" dvanáct centimetrů "mám" deset "rád," sedm "jsi" čtyři "ty." dokončil větu. Já zrudla ještě víc. Když to Jeonghan uviděl, vzal jemně do rukou můj obličej a políbil mě znovu, ale tentokrát mnohem vášnivěji. Podlomili se mi kolena a myslela jsem, že spadnu, když v tom mě chytil za pas a vytáhl zpět na nohy. jelikož mě chitil opravdu pevně, musela jsem vzdychnout 'bolesti'. Jeonghan využil příležitosti a vnikl do mě pusy jazykem. jelikož jsem nevěděla, co dělat, tak jsem jen začala kopírovat jeho pohyby. On se jen usmál a přitiskl mě na zeď za mnou. To ale dělat neměl, jelikož zeď byla hned vedle dveří a nacházel se na ní zvonek. Oba jsme se lekli a okamžitě se os sebe odtrhli.
"Ještě že nikdo není doma.." Oddychla jsem si, když v tom se otevřeli dveře a v nich stála mamkase zástěrou na sobě.
"Ahoj... Neříkej mi, že jsi ztratila klíče.." mluvila na mě a vůbec si nevšimla Jeonghana stojicího z mnou. Všimla si ho až teprve, když si odkašlal.
"Dobrý večer. Já se jmenuji Youn Jeonghan a jsem z hudebního klubu a mluvím za všecny, když říkám, že bychom byli opravdu rádi, kdyby se k nám přidala." Promluvil dřív než jsem stačila odpovědětt mamce na její otázky. Doslova to z něj vyletělo jako blesk. Musela jsem se nad pohledem ne něj pousmát. Stál skoro v pozoru a roztomile se usmíval. Vypadal jako malý kluk.
"To by bylo supr! Takže ty už sis udělala kamarády, jo?" usmála se máma.Jenom jsem na ní kývla a usmála se. "Když už jsi tady, nechceš se najíst? Jídlo už je hotový." zeptala se mamka Jeonghana.
"Jestli to nebude vadit." opověděl a koukl se při tom na mě. Já jenom zkoro neviditelně kývla a sklopila zrak, protože jsem se zase začala červenat.
"Tak zatím běžte do pokoje, já to tady zatím připravím."řekla máma, když jsme vstupovali dovnitř do domu.

Když jsem otevřela dveře, tak se Jeonghanovy ruce ocitly na mých bocích a táhly mě zpět dozadu. Najednou jsem stála těsně přilepená na Jeonghanoi a mohla cítit jeho nádhernou vůni.
"Co je to za vůni?" Přemýšlela jsem nahlas.
"To bude nejspíš ten guláš, co vařila tvoje máma." odpověděl mi.
"Jo... To bude ono..." Já to vážně řekla nahlas?! zmatkovala jsem v duchu.
"Nebo jsi snad myslela něco jinýho?" provokoval mě.
" Zase si o sobě nemysli." vykroutila jsem se mu ze sevření. Bylo mi neuvěřitelně trapně. Nevěděla jsem, co dělat.
"Klidně se někde posaď, protože,když máma řekne jenom to připravím, tak to je nejmíň půl hodina než na nás zavolá."Pokynula jsem mu směrem do pokoje, aby nestál jen tak ve dveřích. Jakmile vešel, zavřela jsem za ní. Okamžitě jsem toho litovala. Cítila jsem na zádech Jeonghanův pohled. To byl také důvod, proč jsem se nechtěla otočit.
"Máš pěkej pokoj." prhlásil do ticha.-Můj pokoj nebyl moc velký, ale nebyl ani malí. Vstupní dveře byli
skoro hned naproti velké posteli, která měla na sobě spousta polštářků. Nad postelí byli dvě poličky. na onou bili knihy. Na spodní bylo ještě pár fotek. Vedle postele se nacházel noční stolek na něm byl budík a sklenice, která byla prázdná. Vedle nočního stolku byl rohpokoje, ve kterém stál Ibišek. Na obou stranách dveří stáli knihovny plné knih. Vedle tech napravo byli dveře, které vedli do šatny a vedle nich další, ktere vedli do koupelny. vedle druhé knihovny stál pracovní stůl. kolem něj, všude po stěnách, byli fotkyz dřívější doby. Jako poslední předmět, který se nacházel v jejím pokoji, bylo piáno. Všechno bylo laděno do bílo-černé a doplňovali to bledě modré doplňky. jediná podlaha byla z normálně barevných parket, ale ty z většiny zakrýval bledě modrý koberec.- "Děkuji." poděkovala jsem mu a šla si sednout na postel.