Sedmnáctkrát jinak

Část 7.

Akorát zazvonilo na konec poslední hodiny a Dino se na mě radostně otočil. Trochu jsem tušila, co chce říct.
"Jdeš dneska znova do klubu??" vyhrkl na mě.
"To mi dáváš na výběr nebo to jenom oznamuješ, ale abych si nepřišla blbě tak jsi to podal jako otázku?" Nadzvedla jsem obočí.

"Vlastně jsem ti to jenom oznamoval." rošťácky se zašklebil. Na to jsem jen s úsměvem zakroutila hlavou. To už mě ale Dino táhl ven ze třídy rovnou za ostatními. Někdy mi přijde, že se chová jako malé koťátko. Když se kouká smutně, tak vypadá jako Kocour v botách, když koukal smutně- nečekaně... Prostě je super roztomilí!

Šli jsme po schodech dolů a pak měli jít do vedlejší budovy. Jenže já si chtěla koupit ještě něco k jídlu, protože ještě nemám zaplacený obědy a tak jsem neobědvala. Domluvili jsme se, že tam dojdu potom co si něco koupím. Nejdřív namítal, že půjde se mnou, ale přesvědčila jsem ho o tom, že to sama zvládnu a nepotřebuji dohled. V bufetu jsem potkala Wonwooa, jak vykupuje poslední zásoby. Nad tím pohledem jsem se musela zasmát. To se na mě otočil.

"Co tady děláš?" Vypadal trochu překvapeně, tak jsem mu vysvětlila, že jsem neobědvala a mám trochu hlad. On jen přikývl a zaplatil to co si vybral. Já si koupila jednu bagetu s nugetkami a šli jsme spolu do klubu.

"Tak co? Budeš s náma chodit?" nečekaně se mě zeptal.

"Nejspíš jo. Stejně nemám co lepšího se svým životem." naoko jsem si ironicky povzdechla. Naštěstí to pochopil, ale co jsem nečekala bylo, že se rozesmál. Já se jen usmála.

"Jsi fakt vtipná." ještě rozdýchával svůj záchvat.

"Vždyť jsem zas tolik neřekla, ne?" trochu jsem ho nechápala.
"No.. Ale bylo to vtipný. Nebo mě to tak alespoň přišlo."řekl teď už klidně. Sice byl ještě červený, ale alespoň už normálně dýchal.

"Tak když to říkáš. Vymlouvat ti to nebudu." na mé tváři teď panoval samolibí úšklebek.
"Znáš nějakej vtip?" zeptal se mě najednou.

" No jeden, ale je docela trapnej... Ale když jsem ho slyšela poprvý, nemohla jsem se přestat smát." na chvilku jsem se zamyslela. "Víš proč si policajt vždy když jde spát dává k posteli plnou a prázdnou sklenici?" Wonwoo jen zavrtěl hlavou na znak, že neví. "Tu plnou, kdyby se v noci probudil a měl žízeň a tu prázdnou, kdyby jí neměl." on se jenom neuvěřitelně rozesmál. To už jsme ale stáli před dveřmi od klubovny. Wonwoo otevřel dveře a vešli jsme dovnitř. Ostatní nás přivítali.

"Hele, Majdo? Víš už jestli k nám budeš chodit nebo nebudeš?" vychrlil na mě Mingyu a k tomu dost nahlas, aby to ostatní slyšeli. Všichni zpozorněli.

"No... Dost jsem o tom přemýšlela..." naschvál jsem to napínala. "A... Nejspíš jo." dodala jsem posmutněle. Držela jsem vážný výraz, ale nešlo to vydržet. Nejdřív se tvářili opravdu smutně, když si to pal uvědomili, okamžitě se seběhli ke mě a překřikovali se jeden přes druhého.
"Vážně budeš?"

"Jsi si tím na sto procent jistá?"
"Fakt budeš?"

"Nezměníš názor?"
"Hele, kluci, jednou řekla že bude chodit, tak chodit bude a basta!" překřičel je všechny Dino.

"Dino má pravdu. Měli bychom jí přivítat tak, jak se sluší a patří, nemyslíte, kluci?" přitakal Coups. Na to se kluci seřadili a všichni sborově zazpívali 'Vítej!'

Jako vždycky byla v klubu sranda. Kluci zpívali, tančili a dělali spoustu blbostí k tomu. Mezitím já a S.Coups jsme vyřešili papírování. Prý to zítra musím odnést zástupkyni, aby měla přehled. Celou dobu jsem byla potichu nebo se smála, ale nějak extra jsem se nevyjadřovala. napadlo mě si to tady prohlédnout, když už sem budu chodit.