Sedmnáctkrát jinak

Část 2. Seznámení

Šla jsem si sednout za tím stojícím klukem. Vypadal, že bude v pohodě. Sedla jsem ti.
"Ahoj jmenuji se Magdaléna, ale můžeš mi říkal Majdo."představila jsem se mu.
"Ahoj, já jsem Dino. Těší mě."
"Mě taky." usmála jsem se na něj. "Jen tak mimochodem.. Proč ti říkaj zrovna Dino? Hádám, že se jménem to nemá nic společnýho."
"Hádáš správně." potichu se zasmál. "Je to kuli vlasům. Většinou je mám tak hrozně moc přeleželý, že vypadám jako dinosaurus. A jelikož Dinosaurus je moc dlouhý, tak proto Dino."
"Nevíš náhodou, do kdy tady budeme?" zeptala jsem se.
"Mám pocit, že jenom do deseti, ale nejsem si tím úplně jistej."
"Aha... Tak děkuju." řekla jsem trochu víc podrážděně než jsem chtěla. Dino trochu zpanikařil. Nevěděl, jak má na mojí odpověď reagovat a tak jsem rychle dodala" Takže budu doma sama o dvě hodiny dýl, něž jsem měla být."
"Přestaňte rušit vy dva!" okřikla nás učitelka. Oba jsem se začali hihňat.

______Konec školy________

"Hele? Ty jsi říkala, že dvě hodiny nemáš co dělat viď?" ušklíbl se na mě Dino.
"Ne že bych neměla co dělat, ale mám volno, proč?"
"No já jen, že jsi hrozně fajn a chtěl bych tě představit kamarádům."
Hrozně mě potěšilo, že si o mě myslí, že jsem fajn, ale nevím jestli zrovna dneska chci dělat něco jiného, něž zalézt do postele s notebookem a byt tam než přijde máma s jídlem."Hele, já nevím.. Dneska ne, ale třeba zítra nebo klidně i příští týden. Co ty na to?" snažila jsem se ho co nejjemněji odmítnout, ale on mě vzal za ruku a vytáhl ze třídy a někam mě táhl.
"Zítra se ti chtít taky nebude a nebo něco budeš mít. Nemusíš tam být dlouho, ale alespoň se pojď seznámit." řekl a táhl mě dál po schodech.
"Dobře, ale potom mě doprovodíš na metro." nakonec jsem souhlasila, když už jsme stáli před nějakými dveřmi. Dino se na mě zazubil od ucha k uchu a rychle otevřel dveře. Za nimi byla třída plná nástrojů.

"No kde seš Dino?! Už tu na tebe čekáme!" zavolal na něj nějaký kluk, co byl v té třídě. Najednou jsem si všimla, že jich je tam hodně. A všichni se koukají ke dveřím.
"Kohopak to máš s sebou? To je tvoje holka?" řekl jiný, který stál hned vedle dveří.
"Ty seš blbej!" řekl mu Dino a přitom ho praštil do ramene. Oba se zasmáli a ten neznámí kluk mi podal ruku.
"Ahoj, já jsem Kwon Soonyoung." představil se mi. Trochu sem se zasmála. "To je moje jméno tak vtipný?" zeptal se mě trochu překvapeně.
" No.. trochu... Zní to jako soon young. Jakože brzo mladý." zazubila jsem se na něj. "Jo a já jsem Magdaléna Vaverková, ale říkej mi Majdo."
"Ahoj Majdo." usmál se na mě "Ty mi zas říkej Hoshi." usmál se na mě a pozval mě dál do třídy. Teď už se nekoukali ke dveřím, ale přímo na mě... Začala jsem se neuvěřitelně stydět.. Nevěděla jsem o dělat.. Zachránil mě až Dino, když na mě mával, abych šla za ním. Seděl u jiného kluka a evidentně mě chtěl představit.
"Tohle je Majda. Majdo tohle je Gim Mingyu. Říkej mu prostě Mingyu." Potřásla jsem mu ruku a on se na mě mile usmál. Když jsem Chtěla něco říct, tak mě už Dino táhnul dál, aby mě představil dalším.

"Takže ty jsi S.Coups, ty Woozi, Hoshi, Vernon, Junghan, Mingyu, Seungkwan, Jun, DK, Joshua a ty jsi The 8, řekla jsem to dobře??" zeptala jsem se, když jsme seděli tak nějak u sebe, aby mě mohli slyšet.
"Wow, jsi dobrá. Mě trvalo dlouho než jsem si je všechny zapamatoval." řekl Mingyu, ktery seděl hned vedle mě. "Ale ještě tu nejsem všichni. Wonwoo se zase někde fláká.. dost pravdě podobně se to týká jídla." řekl a všichni se začali smát. Najednou se otevřeli dveře a v nich stál kluk se svačinou v ruce. Nedalo mi to a musela jsem se taky zasmát.
Došla jsem k němu a podala mu ruku"Ahoj, já jsem Magdaléna Vaverková, ale říkej mi Majdo." představila jsem se mu.
"Ahoj, já jsem Jeon Wonwoo. Co tady vůbec děláš?" zeptal se překvapeně.
"Mě sem přivedl Dino. Dneska jsem přestoupila."vysvětlila jsem mu.
"Takže máme novýho člena?" Zeptal se ostatních "Teda členku... Promiň.. zvyk?" nervózně se usmál.
"Chtěla bys?" Zeptal se natěšeně Dino. Vypadal jako malí štěně, když v ruce držíte něco, co fakt chce. Nad tím se nešlo nezasmát.
"A co vůbec děláte?" zeptala jsem se.
"My? Není to snad poznat?? My jsme hudební klub." odpověděl mi S.Coups.
"Ale já neumí zpívat ani na nic nehraju.. co bych tu dělala?"
"Poslouchala bys nás?" navrhl The 8.
"Nebo bys mohla dělat něco jako naší manažerku. To bychom potřebovali." Poznamenal Joshua a ostatní souhlasně zamručeli. Nakonec jsem souhlasila.

"Tak mi něco zazpívejte, ne? Ať vím, jestli si to nemám rozmyslet." provokovala jsem je.
"Okey..." zamyslel se Woozi "Co třeba Because of you? nabídl a ostatní souhlasili. Woozi si sedl za klávesy a Joshua si vzal kytaru a začali. Úplně mi vyrazili dech..