Sedmnáctkrát jinak

Část 8.

Byli jsme tu úplně sami. Když jsem zavírala dveře, všimla jsem si, že je na zrcadle nalepený lísteček. Přišla jsem k němu a odlepila ho. Byl to  vzkaz od mámy. Psala, že musela odjet dřív a vybil se jí mobil, takže jí nemám volat, ale napsat SMS-ku a že jídlo je v lednici. Podívala jsem se na Wonwooa.
"Dáš si sekanou s bramborovou kaší?" Zeptala jsem se s úsměvem. Wonwoo jen přitakal na souhlas. Šli jsme do kuchyně, abych mohla ohřát jídlo. Wonwooa jsem posla sednout za bar, aby se mi nepletl pod nohy. Zapla jsem rádio a začala tancovat.tím myslím všemožně se kroutit a poskakovat jak blbec. On se mi  jenom smál.
"Chceš jíst u stolu nebo u televize??"zeptala jsem se, když bylo jídlo hotové.

"Můžeme se kouknout na na jeden super film na kterej se plánuju podívat už dlouho." navrhl.

"Dobře. Tak já dojdu nahoru pro notebo-."

"Nikam chodit nemusíš, mám to na flešce." Wonwoo mě přerušil.

"To jsi měl jako vypočítaný?" zasmála jsem se.

"Co když řeknu, že jo?" Tvářil se vážně a já se přestala smát a lehce znervózněla.

"Cože?" zeptala jsem se nechápavě. Ticho přerušil Wonwooův smích.

"Kdyby ses viděla!" při svém nezastavitelném smíchu si z kapsy začal vyndavat flešku. Zrudla jsem studem a tu věc, ve tvaru tučňáka, jsem mu vytrhla z ruky. Nebyla jsem naštvaná, vlastně jsem to jen předstírala. Nejdřív mi bylo opravdu trapně, že jsem si myslela, že o mě Wonwoo myslí v tomhle směru, i přesto, že je to jasná blbost. Wonwoo je kámoš. A přestaň si o sobě tolik myslet holka proběhlo mi hlavou.

Kingsman. Neuvěřitelně jsme se u toho oba bavili. Já ho sice už viděla,ale to je film, na který se můžu koukat pořád dokola. Jelikož bylo venku ještě světlo,spíš se teprve stmývalo, tak jsme si řekli, že se koukneme ještě na něco. Znovu jsem nikam pro nic chodit nemusela, protože Wonwoo měl na flešce něco dalšího. Byla to nějaká stará komedie. Neříkám že byla špatná, opravdu jsem se nasmála, ale Najednou jsem si uvědomila, že spím. Pomalu jsem se probudila. Ležela jsem na gauči. První, co mě napadla bylo, kdy odešel Wonwoo domů. Netrvalo mi dlouho, než jsem si uvědomila, že ruka na které ležím, není moje.

Rychle jsem se zvedla. Wonwoo ležel namáčklí u opěradla a spal. Televize Stále běží, ale film už dávno ne. Kouknu se na hodiny, které jsou nad televizí. Jsou čtyry hodiny ráno.

"Wonwoo..! Vstávej" zatřásla jsem s ním. Zamračil se a chtěl se otočit, když v tom si uvědomil že se nemá kam otočit. hned za ním bylo opěradlo. Pomalu tedy otevřel oči a posadil se. Byl to opravdu vtipný pohled. Jeho vlasy vypadaly, jako kdyby je olízla kráva a jeh obličej byl celý pomačkaný.

"Jsem vzhůru.." řekl rozespalým a chraplavým hlasem a přitom si mnul oči.

"Jsou čtyry hodiny ráno. Co budeme dělat?"

"Jaka jako čtyři hodiny?!" lekl se.

"Evidentně jsme u toho filmu usnuli." vysvětluji mu naprosto jasnou věc a při tom se trochu zasměji. Na to mě Wonwoo probodne pohledem. "Ale teď vážně, co budeme dělat?" dodala jsem starostlivě. Wonwoo chvíli pochodoval.

" Co dělám? Dneska máme jenom samo-učivo a pak nějakou přednášku o drogách.." uklidnil se.

"No ale stejně už je zbytečný jít spat.. Už je skoro tři-čtvrtě " poznamenala jsem.

"Mám nápad já udělám snídani a pak se stavíme u mě a pojedem do školy." prohlásil. na to jsem jed kývla.

Mezitím co dělal jídlo tak jsem se umyla a rychle na sebe něco hodila. Byla to velká, šedá mikina s kapucou po dědovi, která mi je skoro ke kolenům a k tomu černý  leginy. K tomu rychle vlasy do neupraveného drdolu. S obličejem jsem si nic nedělala.

Po cestě k Wonwoo-ovi jsme rozbírali, co posledního z filmu si pamatujeme a že bychom to jednou rádi viděli celé. nebylo to ani 10 minut a byli jsme před jeho barákem.

Vytáhl z kapsy klíče a najedenou jsem se ocitla u něj doma. Bylo to tam velké a prostozné, sladěné do hnědé a béžové barvy.

Následovala jsem ho do jeho pokoje, který byl o trochu menší než můj. Sedla jsem si na na kraj postele, jak mi nařídil Wonwoo.

"Nedáš si kafe nebo něco?" zeptal se mě. Na to jsem zakroutila hlavou s tím, že jsem v pohodě.

"A nevadí, když se půjdu rychle umejt?"

"Proč by to mělo vadit? je teprve čtvrt na šest." Zasmála jsem se nad absurditou jeho otázky.

Byl hotový ani ne za 5 minut. Slyšela jsem, jak vypnul vodu a následně kroky. Otevřeli se dveře a v nich se objevil jenom v ručníku omotaném kolem pasu. Zírala jsem na něj asi 15 vteřin, než jsem si uvědomila, že na mě kouká taky. Akorát jeho pohled nebyl překvapený a stydlivý jako ten můj. Přišel ke mě mě o kousek blíže.

"Co kdybych řešil následky mích činů až potom co něco provedu?" ušklíbl se na mě šibalsky. jediné na co jsem se zmohla bylo "cože?" Nestačila jsem nic říct a už jsem měla jeho rty přitisknuté na tech mých. Byli měkké, teplé a něžné tak, jako on samotný. Jemně mne držel tam, kde mi končí vlasy a začíná krk a jeho palcem dělal malá kolečka. Neudržela jsem se a vjela mu rukou do těch jeho mokrých vlasů, ze kterých na mě kapala voda.

Nejdříve používal jen rty, ale pak přidal jazyk a k tomu se připojila i jeho druhá ruka, která mě vzala kolem pasu. Tou co měl na mém krku mě chytl pod zadkem, nadzvedl mě a položil doprostřed jeho postele. Ocitla jsem se  na zádech, zadýchaná a zmatená. On byl nade mnou. Klečel, opíral se o jednu ruku a tou druhou mi přejížděl po tváři. Usmál se na mě s něhou v očích.

"Jsi nádherná." prolomil ticho v místnosti. Nic jsem na to neřekla jenom jsem zčervenala a zakryla si obličej rukama. To se mu asi moc nelíbilo, protože mi obě ruce chytil a dal mi je nad hlavu. Díval se mi hluboce ho do očí. Nejspíš to byla jen chvilka, ale mě to přišlo jako dlouhá hodina a zároveň jako kdyby to bylo jen na setinu. Jako kdybyv tu chvíli čas neexistoval.

Wonwoo se ke mě naklonil a já automaticky zavřela oči. K mému překvapení jeho rty neskončily na mých, ale na mém krku. Líbal mě na krku.  Ani jsem si to neuvědomila a z mých úst vyšel vzdech a za ním další. Nevím, jestli to bylo tak úplně vzdychání. Spíš slastné vydechování. 

Nejspíše se mu to líbilo, protože jsem cítila, jak se uculil. Pustil mi ruce a já zase automaticky zajela jednou do jeho vlasů a druhou si propletla s tou jeho. On svou volnou rukou zajel pod mou mikinu pod kterou jsem měla jen podprsenku. Ta během chvilky už nebyla na mých prsou jediná, ale přidala se k ní i jeho ruka.

"Prosím.. Poč-počkej na chvil-ku.." vhrkla jsem. Už jsem opravdu nemohla dýchat. Wonwoo se od mě odtáhla a pozorně mne sledoval. Pak mi dal pusu na čelo a posadil se.

"Kolik je vůbec hodin? To už je tolik?" podivil se. "Myslím, že je nejvyšší čas, abych se oblékl." dodal a dal mi pusu na čelo. Já opět místo reakce jen zčervenala. 

Tak pojď princezno. Už musíme jet.