Sedmnáctkrát jinak

Část 3. Cesta

Přišla jsem za Dinem,který si povídal s Woozim, protože jsem už musela jít. Chtěla jsem si ještě uklidit. než přijde mamka domů.
"Dino, já bych už měla jít domů. Potřebuju si ještě udělat pár věcí než půjdu spát."
"Už?! Dyť je teprve sedm.. Nemohla bys ještě chvilku?" Přemlouval mě Dino.
"Dino.. Majda řekla, že chce jít, tak jí nepřemlouvej. Sice by tady nikomu nevadilo, kdyby jsi tu byla dýl, ale nutit tě nemůžeme." promluvil Woozi a prosebně se na mě usmál. Pravdou je, že jsem zůstat chtěla, ale doma mám hrozný bordel a nechci aby na mě byla máma naštvaná.
"Tak já tě teda doprovodím k tomu metru." řekl posmutnělým tónem Dino. Najednou se ozvali silné rány od dveří. Všichni sebou trhli a prudce se otočili ke dveřím. Nikdo u nich nestál, takže to muselo být z venku. Kluci se otočili S.Coupse na znamení toho, že má jít otevřít. Nešlo se neusmát nad tím, jak všichni byli vystrašení. Mingyu si stoupl přede mě. Bylo to od něj hrozně milý, ale já chtěla vidět a přez něj jsem fakt neviděla.
"Co se děje?" zeptala jsem se Coupse.
"Nic, jenom ctěj, abychom pro dnešek už šli." Uklidňoval ostatní.

"Tak to tě můžeme doprovodit všichni, ne?" navrhl radostně Dino a rozhlédl se po ostatních jestli s tím souhlasí. Ti neprotestovali, takže to bral jako souhlas. Vypadal, že je s ostatními fakt rád.

Cesta k metru byla opravdu záživná. Kluci dělali hrozně moc blbostí.Tančili, zpívaly, předháněli se v tom, kdo zazpívá vyšší tón a všeobecně byli hluční, ale byla to zábava.
"A co ty, Majdo, ty nám nic nezazpíváš?" provokativně se mě zeptal Hoshi.
"Ne.. já neumím zpívat..."vymluvila jsem se.
"Tak zatancuj!" přidal se Mingyu.
"Ne vážně!... To by nedopadlo dobře.." vymluvila jsem se znova.
"Ale notáák... S tebou není žádná sranda.." nafoukl se Dino. ostatní, kteří si mě do teď nevšímali, si ke mně otočili a zbystřili. Začínalo mi být trapně. Dino začal dělat psí oči a vypadal u toho tak vtipně, že jsem se začala neuvěřitelně smát a se mnou i ostatní. Dino se jen tak na oko urazil, ale za chvilku se smál taky.
"Kam ty vůbec jedeš??" zeptal se Seongkwan.
"Na konečnou a potom čtyři-sta-osmdesát-dvojkou."
"To my jedem taky." oznámil Vernon a ukázal na The8-ta, Junghana a Wonwooa.

Na konečné metra nás vystoupilo sedm. Já, Vernon, Junghan, The8, S.Coups, Wonwoo a Woozi.
"Tak ahoj, my jdeme tudy." Rozloučil se Woozi.
"Ahoj!"mával na nás S.Coups. Když se oba kluci otočili, vydali jsme se na autobusovou zastávku, Která byla ve vedlejší ulici, takže jsme tam byli za chvilku.
"Jede to až za dvacet minut... Co budem dělat?"zeptal se The8.
"Támhle je nonstop, co si dojít koupit něcon k jídlu?"navrhl Wonwoo.
"Myslíš taky na něco jinýho než na jídlo?"provokovala jsem ho. Wonwoo po mně hodil dost neutrální pohled, na který jsem nevěděla jak reagovat. Takže jsem radši uhnula pohledem.
"To je dobrej nápad. Jdeme si něco koupit. Tak už mam hlad." Pronesl Jeonghan aby prolomil ticho které nastalo. Do té doby jsem na sobě cítila Wonwooův pohled Jeonghan se vydal první k obchodu a za ním Vernon. Jako poslední jde Wonwoo, ale já ho zastavila.
"Promiň za tu blbou připomínku... Já to nemyslela nějak špatně."řekla jsem mu s omluvným tónem. Ostatní už dávno zašli do obchodu.
"To je v pohodě." Usmál se na mě, což mě zaskočilo. Takovou reakci jsem opravdu nečekala." Já ani nebyl naštvanej. Vlastně jsem se vážně zamyslel, ale pak se rozhodlo, že se půjde do toho obchodu."dodal. Nějak jsem nevěděla jak reagovat. V tom mě vzal jemně za zápěstí a odtáhl do obchodu.

Wonwoo si toho koupil hrozně moc. Divím se, že nevypadá jako kulička a nekutálí se místo chození. {XD tlustej WonwooXDD} Nad tou představou jsem se musela usmát.
"Na co myslíš, že se tak usmíváš?"zeptal se The8, když jsme nastupovali do autobusu.
"Jenom sem si na něco vzpomněla." trochu jsem zalhala. Ze zadních sedaček už na nás mávali kluci, ať jdeme za nimi. Sedli na dvou čtyr-sedačkách abychom se všichni vešli. Na jedné straně seděl Jeonghan a Wonwoo a na druhý Vernon. Moc jsem nevěděla kam si sednout. The8 si sedl k Vernonovi. Na chvilku sem se zastavila, ale hned Jeonghan poplácal rukou vedle sebe ať jdu za nim, tak jsem šla. Sedel ve směru jízdy, takže se mi alespoň nebude dělat špatně. Sedla jsem u uličky. Vernon a The8 se přisunuli blíž k nám, abycomse mohli slyšet navzájem .

Cesta utíkala opravdu rychle. Po třech zastávkách vystoupil The8 a čtyři před konečnou vystoupil Vernon.
"Za jak dlouho vystupujete vy?"zeptala jsem se kluků.
"Až na konečný." odpověděl Jeonghan s jeho milým úsměvem. Wonwoo jenom přikývl. "Kde ty?"dodal.
"Taky na konečný."řekla jsem s lehce radostným tónem. Sice bydlím až na konečné zastávce, ale je to celkem kousek. Dohromady asi dvanáct zastávek, takže cesta trvá necelých dvacet minut.
"Jo? A kde přesně?" zeptal se zaujatě.
"Je mi to trapný, ale já si tu ulici pořád nepamatuju..." Nervózně jsem se zeptala a očekávala jejich reakce.
"Ty ses vlastně nedávno přistěhovala.. A jak se ti tu zatím líbí?" dál vyzvídal Jeonghan.
"Jsem zmatená. Je to velký město a já na to nejsem zvyklá. Je tady hodně lidí a furt nějakej hluk.. občas mi chybí ten klid, ale tady u kraje města to není tak hrozný. Hlavně je super, že když něco si potřebuju po šestý hodině koupit, tak není zavřeno." posmutněle jsem se usmála.
"Takže by ses radši nikam nestěhovala?" zeptal se po dlouhém mlčení a koukání někam do neznáma Wonwoo.
"To zas ne. Sice mi chybí několik věcí, ale tam není zas spousty věcí, co je tady. Například super bláznivý hudební klub!" dodala jsem už o dost radostněji. Kluci na to jen souhlasně přikývli, když jsme vystupovali.
"Tak já jdu tudy. Ahoj!" loučil se Wonwoo a koukl na mě jestli náhodou nejdu s ním. Já jen zakroutila hlavou.
"Já jdu na druhou stranu. Tak ahoj zítra." loučila jsem se s úsměvem na tváři.

Od zastávky ke mě domů je to asi deset minut. Upřímně jsem ráda, že se mnou jde Jeonghan. Asi bych byla celkem ztracená, kdybych se těmihle uličkami brodila sama. Najednou jsem jsi uvědomila, ž ho už nějakou dobu sleduji a on si toho evidentně taky všiml, protože se na mě otočil.
"Copak? Mám snad něco na obličeji?" zeptal se vesele.

"Ne!... Promiň. Já.. nad něčím jsem přemýšlela."řekla jsem.
"Jo? A nad čímpak?" zeptal se znova s veselím tónem.
"Že jsem ráda, že se mnou jdeš. Jinak bych se asi ztratila." Vypustila jsem z pusy bez přemýšlení. Stejně je to gay, takže to je jedno! pomyslela jsem si. Ale i tak mi bylo lehce trapně, takže jsem otočila hlavu a koukala před sebe na zem.