Jsme lovci. V ženském vydání.
Světoznámé detektivky,jejichž specializací jsou únosy.
Lovkyně které hledají své svěřence.
Just a little shit,what i write.. LOL xD
Probuzení s mučivou bolestí hlavy probudilo nejmladšího člena skupiny. Sotva se posadil z lehu,zaskučel a chytil se za hlavu. „Sakra,to je horší jak kocovina" mumlal si pro sebe a pomaličku se zase schoulil do klubíčka. Je mu tak zle a bolí ho hlava. To včera pili?Nepamatuje si. Ví jen,že trénovali a potom už nic. Co se tu děje.A proč je tu taková zima? Jungkookovy myšlenky létali hlavou.Znenadání ho přerušil něčí sten.
V tmavé místnosti neviděl nic a tak doufal,že to není nikdo,kdo by mu mohl ublížit. „Huh?" lekl se,když se mu něco otřelo o nohu. „Haló?" zašeptal třesoucím se hlasem a odpovědí mu bylo jen bolestné supění. „Halóó??Je tam někdo?" opakoval se. „He? Jungkookie? Co se tu děje? A proč mě tak příšerně bolí hlava? Je tu zima,pojď ke mně ať se zahřejeme" zašeptal bolestně hlas nejstaršího hyunga –Jina. „Jin hyung,ale já se nemůžu hýbat" zakňučel zoufale.„Jakto?" Jin nevěřil jeho slovům. Ale jakmile se chtěl pohnout nešlo to. Jako kdyby mu nohy vypověděly službu. „Aha.Už chápu." Jin se zamračil a rukama se postrčil o kousek vedle a narazil na něco co začalo vydávat děsivé zvuky. „Ehe?"vytřeštil oči,když se to něco začalo hýbat. Šťouchl do toho jedním prstem. Nic. Jen zvuky. Znovu. A ještě několikrát,dokud to nezařvalo „Sakra to bolí!" a neozvalo se bolestné sténání.
Podle hlasu by se dalo usoudit,že jeto Jimin. „Ahh..Co se to.. Proč? Au..Sakra" skuhral a oba chlapci co již byli vzhůru kývali hlavou. Jimin se pomaloučku posadil a hlavu si opřel o Jinovo rameno. „Hyung.. Co se to s námi stalo?" rychle mrkal aby zahnal slzy řinoucí se z jeho očí. Jin ho jen pohladil po paži. „Já nevím. Opravdu nevím.."
„Hyung?" ozval se Jungkook „Mmm?"odpověděli oba naráz. „Pojďme ještě spát. Možná nám pak bude líp" usmál se do tmy a pomalu zavřel oči. I ten sebemenší pohyb totiž způsoboval neuvěřitelnou bolest hlavy. „Dobrou Jungkookie.." zamumlali oba starší chlapci a pomalu se poddali říši snů.
Ačkoliv byl spánek sedmi chlapců tvrdý,probudila je šílená rána nějakých vrat. Všichni se s děsem probudili a zalapali po dechu,když jim plíce zaplnil ledový vzduch. Jak omráčení zírali do světla vycházejícího z dveří.Slyšeli klapot bot. Nikdo z nich ani nedutal dokud se neozval hrubý smích. „Mám vás zpěváčci. Jak pak se vám spinkalo? Doufám,že vám je už dobře,přece jen nechceme aby našim superhvězdám bylo zle" mluvil nějaký muž a chlapci jen seděli s tvrdým a nebojácným pohledem. Všichni věděli,že nesmí říct nic,co by mohlo poškodit je,jejich rodiny nebo kohokoliv dalšího. Muž naklonil hlavu na stranu. „Ale,ale,copak ztratili jste hlásky?Tsss tsss tsss.. Zpíváte jak skřivánci a teď mlčíte jak nemluvně. To jsou mi způsoby" mumlal si muž a mnul si bradu rozčilením. Nechápal jak? Myslel,že budou vystrašení a budou chtít domů. Vždyť to nedává smysl!
„Kde to jsme?!" vykřikl zničehonic Yoongi ačkoliv měl strach o sobě dát jakkoliv vědět. „Kde to jste? To je jednoduché. Zkuste přemýšlet. Každopádně máte asi hlad a žízeň,že ano? Jed brzy přestane působit a tak budete moct normálně chodit. Potom se budete moct normálně najíst"řekl a ukázal na nějaký stůl. „Tady na vás zatím bude čekat hostina,kde spolu probereme vaše propuštění" opět se zasmál a jako pára nad hrncem zmizel.
Chlapci byli zmatení. Co po nich chce?Co když jim ublíží? Pátrá se po nich aspoň?
Nejmladší popotáhl. „Hyung. Hyung.Já se bojím. Chybí mi všechno. Kdy budem doma?" Seděl a objímal si pažemi skrčená kolena. Stíral si slzy do rukávu trika,které dostal od majitele BigHitu. „Jungkookie,uklidni se. Všechno bude v pořádku. Někdo nás přece musí hledat"promluvit leader ačkoliv sám nevěděl jestli je to pravda.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
