Hunt ||CZ||BTS||

5[Hunters]

I přes to,že jsem nad divnýmizprávami seděla dlouho do noci a usnula napůl na zemi,žádnývýsledek se z mé hlavy nevyklubal. Byla to záhada a já byla vkoncích. Skupina mě podporovala,ale čím víc ubíhal čas,tímvíc jsem byla zoufalejší.

Po prohlídce dormu,slintání nadoblečením a zařízením klučíčího bytu,prohledání budovyBigHit Ent. I blízkého okolí jsme nikdo nenašli ani jedinoustopu. Vrátný byl zrovna na obědě a tak nikdo nic neviděl. Nakamerách nic vidět nebylo a Sangwon z toho byl v háji. Strávilnad záznamy celé hodiny,vypil hektolitry kafe a stejně to ničemunepomohlo. Nikdo nevěděl co se děje. Jako kdyby se po Bangtanechslehla zem.

„Huuuaaaa" protáhla jsem se odpapírů a zívla. Dopila jsem již studený a přecukrovaný kafe azvedla se směrem do kuchyně. „Lidi? Udělal někdo jídlo?"houkla jsem do obýváku,kde skučela televize. „Jestli myslíš tučernou a spálenou hroudu,co vařila Yun,tak jo. Je jídlo" ozvalase Claire a já hodila facepalm. „Super" zamumlala jsem si a šlauvařit polévku z pytlíku.

Kyu se opřela o futra dveří akoukala na moje marný pokusy otevřít slisovaný pytlík s jídlem.„Rozebírala jsem všechny vyslíchání zaměstnanců BigHit"začala konverzaci a pomohla mi otevřít jídlo. „A?" otočilajsem k ní pohled,když jsem zapnula vodu. „Všichni byli vpohodě,deketce hlasu byla normální až" odmlčela se a vytáhlamobil kde byl jeden z uklizečů. „Na tohodle týpka. Byl strašněnervózní a furt uhýbal pohledem. Navrhuji detektor lži" usmálase a zalila misku. „Díky" kývla jsem na ni a sebrala hůlky amisku s jídlem. „Pošli mi to mail,kouknu se na to a pak se uvidíano?" zamumlala jsem s plnou pusou a zamávala na ni po cestě zpětdo pokoje.

V notesu jsem měla stále napsanáznění těch SMSek a stále jsem se nedokázala rozluštit. Mělajsem pocit jako kdybych byla totálně na dně ale přitom jsemvěděla,co to má být. S miskou polévky jsem zasedla na gaučík apustila na televizi YouTube s úmyslem sledovat každé BTS MV kteréod debutu vzniklo. Seděla jsem tam jak vyvrhel a usrkávalapolévku,lehce se hýbala do rytmu,což jsem dělat neměla. Polévkapřistála na mém oblíbeném tričku. „No do háje!" vykřiklajsem a nevnímala jsem televizi na které se přepnulo přehrávánína Boy in Luv – M!Coutdown comeback.

Převlékla jsem se a koukala na tenzáznam,na kterém mi něco nesedělo. Pořád jsem měla v hlavě tušifru,ale asi nebylo mi souzeno to teď vyluštit,tak jsem to opěthodila za hlavu a pustila si výslech onoho muže,o kterém mi říkalaKyu.

Nejdříve se zdálo,že to je velmisebevědomý muž se spoustou arogance,ale jakmile se výslech stočilna únos Bangtanů,jeho ego ho opustilo a muž se ošíval jako by honěkdo popichoval jehlou. Zdálo se mi to divné a tak jsem si jehovýpověď zapisovala do notesu a žužlala přitom propisku,stejnějako kdysi na základce. Usmála jsme se nad výrazem rodičů,kdyžjsem donášela věčně ohlodané tužky a propisky domů.

Vypnula jsme všechnu elektroniku asešla do přízemí,kde seděl zybtek bandy a o nečem se hádali.„Ááá konečně vylezla ze svého brlohu!" tleskla Yun apoposedla si,aby mi udělala místo. „Jo,tak nějak. Dneskakončíme. Chce někdo na nákupy a utracení zbytků peněz,kterýmáme?" objala jsem holky. „A platíš?" opáčila Yun smobilem i ksichtu. „Ne,máš svoje peníze" mrskla po nipolštářek Kyu a začala se řehtat jako kůň na Éčku.

„Okay. Oblékat,za 20 min tady"zavelela jsem a šla se převléct do šortek a tílka. Přeci jenbylo šílený vedro. Nalíčila jsem se a rozcuchané vlasy smotalado drdolu,kde aspoň trochu držely normální tvar. „Holky tak jakjste na tom?" zařvala jsem z koupelny a čekala na odpověď. Toumi bylo jen troubení auta a já ze zvědavosti vyšla předbarák,kde stál můj Ford Shelby a v něm obě moje kamarádky.„Super" brblala jsem si pod vousy a zkontrolovala jestli někdemého miláčka nepoškrábala. Pak mi došlo,jak to auto dostalysem,když bylo zaparkované v garáži.

„Yun?" obrátila jsem se na slečnuv místě spolujezdce. „Nooo" otočila se na mě s úsměvem.„Vysvětlíš mi,jak se Ame dosal sem,když ještě před chvílistál o 60 metrů dál?" opřela jsem se o její dveře a zíralana ni s chtíčem zjistit jak bude reagovat. Kupodivu na mě koukalase stejným zaujetím jako já na ni a zazubila se. „Jsem hopřeparkovala"

Fajn Yin.. Fajn.. Dýchej. Nerozbilaho. Možná je trochu olepená sedačka.Ale nerozbila ho. Bude tocajk. Nenervuj se. Moje motlitba jako by nefungovala a já na nikoukala jak dement. „Takže mi chceš říct,že jsi řídilaAmeho?" „Jo,přesně to jsem ti teď řekla" vykulila na měoči s výrazem jestli náhodou nejsem mimozemšťan. „Takženaposledy. Od Ameho na kilometr dál a kouka na něj jen zdalekohledu,jasný?".. „Ano,mami" protočila očima a zapnulasi pás.

Na svoje autíčko jsem háklivá vínež na cokoliv jiného. Vydělávala jsem si na něj dlouhou dobu astálo mě hodně úsilí přemluvit majitele k prodeji.