Jsme lovci. V ženském vydání.
Světoznámé detektivky,jejichž specializací jsou únosy.
Lovkyně které hledají své svěřence.
Just a little shit,what i write.. LOL xD
Netrvalo dlouho a opět se otevřela vrata a v nich ten samý muž,který si z nich utahoval.
Zvědavě pokukoval po sedmi chlapcích,kteří se k sobě tulili aby se v chladné místnosti alespoň trošku zahřáli. Přeci jen sklep nejznámější arény nebude s vyhřívanou podlahou a plážovými křesly.
Očima švihl ke stolu s jídlem.Nezmizel ani drobek. Oni se bojí? To už tu 3 dny sedí bez jídla?
„Kluci,řekl jsem,aby jste se najedli. V tomto jídle už nebude žádný jed ani nic,potřebuju vás živý a zdravý,takže šup na nohy a jde se do tepla a pro jídlo. Páchnete jako tchoři,fuj", ucpal si nos,aby necítil puch shnilého jídla a upocených těl mladých mužů.
„To tu raději umřem,než abychom někam šli se zrůdou,jako jste vy!!" vykřikl Taehyung,který byl potencionálně nejdál,tudíž i chráněn ostatními. „Jenže já se vás neptal,prostě vztyk a mazejte!" zařval muž a jeho gorily,které mu stály za zády, se rozešly směrem ke klukům,kterým naháněli strach.
„Nee!" řvali jeden vedle druhého,ale ani jeden z nich neměl šanci na útěk. Muži byli silní a každý z nich zvládl v pohodě udržet dva mladíky,kterým brzy došlo,že nemají šanci a tak se podvolili a v duchu se modlili,aby vážně měli možnost jídla,tepla a horké sprchy.
Nastoupili do auta,které se rozjelo a odbočilo do ruchu velkoměsta. Jeli jen pár minut,což je zmátlo,zatímco mlčky sledovali krajinu přes zatmavená skla. Každý myslel na něco jiného. Jídlo,rodinu,budoucnost. Jediné co bylo nejisté je v tuto chvíli jen ta budoucnost.
Jen jediný Yoongi nemyslel na nic. Soustředil se na ovládnutí své nenávisti a strachu,která mu plnila tepny adrenalinem,jenž mu dával odvahu mluvit i před neznámým mužem,který se stále skrýval pod rouškou stínů a tmavých brýlí.
„Kdo jste" optal se ho s zjevným klidem,zatímco jeho nitro vřelo. „Ten,který vám pomůže"odpověď ho zaskočila,čekal něco jiného. „Myslím jméno,věk,co děláte!" adrenalin v krvi vřel a Yoongi už měl dost. Docházela mu trpělivost a nehodlal čekat,než mu někdo odpoví a vyskočil po neznámém muži s myšlenkou uškrcení ho.
V duchu si přehrával celou situaci,jak vyhraje,převezme kontrolu a vrátí se zpět domů. Za svým otcem,za vše se mu omluví a pokusí se s ním usmířit. Z těchto myšlenek by ho nesměl vyrušit tenký nožík u krku,který se z ničeho nic objevil muži v ruce. Hlasitě polknul a pokusil se své sevření zvýšit,ale nůž mu pomalu sjížděl po kůži a ničil ji.
Jeho přátelé v malém okamžiku viděli naději na záchranu,ale ve chvíli kdy se jim před očima objevila tato scéna,zmlkli a ani nedutali. Každý sám za sebe čekali co se bude dít a doufali,že muž Yoongiho nepodřízne jak škodnou.
Muž se ušklíbl. „To jsi nečekal,co?" a nožík spustil z krku hocha,který v šoku zapomněl i dýchat. „Na mě tohle nezkoušej,vím jaký každý z vás je a vím,jak budete reagovat,i když přiznávám větší odhodlanost jsem čekal spíš od leadera,i když ty,Yoongi,jsi docela horká hlavička" mrknul po Namjoonovi,který měl stisknuté ruce v pěsti a raději mlčel se skloněnou hlavou, „ale jak vidím,jsi větší drsňák,než se na první pohled zdá,Min Yoongi" ušklíbl se a mladíka od sebe odstrčil.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Já mám své odvahy dost a i kdybych měl dopadnout jakkoliv,nikdy nedovolím,aby zbabělec jako jste Vy,ublížil mým nejbližším. Nevím,co jsme vám udělali,nevím proč jste nám to udělal vy,ale věřte tomu,tohle si slížete a osobně dohlédnu na vaše uvěznění s co nejdelším trestem,aby jste nemohl ublížit dalším nevinným lidem!!" hrubý hlas se se směsicí strachu a odhodlání ozval v dodávce,kde se jinak ozýval jen zvuk přeřazení a následné přidání plynu.
„Nikomu nedovolím,aby ublížil komukoliv,koho mám rád" ozval se naposledy,než ho tvrdá pěst onoho muže uspala do bezesného spánku...
