Me, He And Xmen

1. Kůň+Osel=Jednorožec

,,Takže, co vznikne, když zkřížíte koně a osla?" Zeptal se profesor MCcoy a při tom si posunul své hnědé brýle zpět na kořen nosu, ze kterého mu stále neposlušně sjížděly.

,,Žeby jednorožec?" Zkusil to z legrace Jake ze zadní lavice a při tom lehce švihl svým vlčím ocasem.

,,Ne." Zakroutil profesor hlavou a hnědé vlasy mu při tom lehce poposkočili na hlavě. Koutky jeho úst při tom mírně zacukali.

Z první lavice se zvedla ruka se zeleně nalakovanými nehty a stříbrným náramkem, který při každém pohybu zacinkal.

,,Ano Jean?" Pokynul hlásící se dívce profesor.

,,Mula," vyhrkla zrzka a začala ze sebe chrlit hromadu dalších slov ,,ale nemám sebemenší tušení, proč vás napadlo zrovna tohle. Biologii máme až zítra a to navíc..."

,,Ano, ano." Pastavil Jean profesor a pohybem ruky sáhl po ovladači na dataprojektor. Ozvalo se pípnutí a na bílém plátně se objevilo video. Podle informace mé spolusedící to vypadalo, jako nějaký dokument ze starého Egypta.

,,Jen aby vám všem bylo jasno, touto otázkou jsem začal z toho důvodu, že se dnes budeme bavit o historii mutantů, která začíná v dávných dobách starověkého Egypta."
,,A co s tím má co dělat mula?" Ozval se klučičí hlas z lavice úplně v rohu u okna.

,,Mula v naší historii figuruje důležitou roli. Tato zvláštní zvířata byla nejen jako my, vznikla spojením dvou ras, ale také využívána pro přepravování důležitých přísad do kouzla, které mělo vytvořit historicky prvního mutanta zvaného Apocalypse. V nejvyšší Egyptské pyramidě mělo dojít k rituálu, při kterém byli nejlepšímu bojovníku přiděleny schopnosti...Pobíráme?" zeptal se nakonec ,,Isabelle?"

Jak jinak, zrovna jsem nedávala pozor a přemýšlela nad tím, jaké to je být jednorožec, takže jsem rychle otočila hlavu směrem k jeho hlasu a kývla.

Profesor si opět posunul brýle a pokračoval ve výkladu. Já se vrátila zpět k mým divokým a občas trošku potrhlým myšlenkám ze kterých mě občas vyrušilo tepání v zádech. Ano ano, to jsem celá já, Isabelle Richmond, šiblý černovlasý andílek. A andílku se mi samozřejmě neříká jen tak. Patřím do skupiny, která je ve světě známá jako mutanti, rasa s nadpřirozenými schopnostmi, mezi které se řadí i má černá andělská křídla menšího vzrůstu, podobná těm, co měl můj bratr. Až na to že on je měl prý bílá. Přes den je nosím přeměněné do černého tetování na zádech, tak se vyvaruju nepohodlnému sezení v lavici a můžu projít dveřmi. A teď ještě jedna perla.

Jsem slepá.

Jo, já vím, že jsem na začátku psala, že si profesor posunul brýle a že je Jean zrzka. Být slepou mutantkou má totiž dost velkou výhodu. Mám vylepšené ostatní smysly a místo totální slepoty vidím černé obrysy lidí a někdy i velkých věcí jako jsou zdi, dveře a okna. Jean mi v tom taky dost pomáhá. Občas, když si nedokážu vybavit jak někdo nebo něco vypadá, ona mi to pomocí myšlenek ukáže. Bohužel, neumí to pořád. Taková jsem už odmalička, celkem jsem si zvykla ale není den, kdy bych si neřekla, že bych chtěla vidět jak se Jean usmívá nebo jak vypadá západ slunce.

Z myšlenek mě vytrhl školní zvonek.

,,Takže zbytek si dopovíme příště." oznámil profesor a odešel z učebny.
Po paměti jsem si uložila věci do tašky, tu si přehodila přes rameno a vydala se směrem ke dveřím, když v tom se mi někdo zaháknul za ruku a já ucítila známou vůni kokosového šampónu a citrònového krému na ruce.

,,Dneska mi přijdeš nějaká zamyšlená." Usmála se Jean a společně jsme vyrazily do další třídy. S jejím příchodem jsem ucítila vůni její oblíbené knihy, která voněla stejně jako Jeanin parfém. Natáhla jsem ruku a dotkla se koženého, místy odřeného obalu a listů, opotřebených od častého otáčení. Nahmatala jsem i pár sešitů a listů se zápisy.