Me, He And Xmen

11. Isabelle? Mám tě moc rád.

Jean:

Hank běžel v čele. Kličkovali jsme mezi kameny a spadanými budovami a mě bušilo srdce jako nikdy dřív. Každou chvíli jsem zaslechla profesorův hlas, věděla jsem však, že je to v mé hlavě. Věděla jsem, že musím jeho hlas vnímat víc, abychom ho mohli najít. A taky jsem věděla, že to asi nedokážu. Nikdy v životě tolik nezáleželo na mých schopnostech jako teď. Co když se zase vymknou kontrole a bude to vypadat tak jako každou noc vypadá v mém pokoji?

Zahlédla jsem vchod do pyramidy, který se začínal rychle přibližovat. Když jsme byli skoro u něj, schovali jsme se za kus suti. Kurt doběhl jako poslední a při tom mával svým modrým ocasem. Upřela jsem pohled na vchod. Nikde nikdo.

,,Tam je vchod," ukázal Scott ,,ale nikdo ho nestřeží."

Jakmile to dořekl, zpoza pyramidy vyletěly dvě postavy. Jedné se leskly kovová křídla pod paprsky slunce a ta druhá je měla černá jako havran. Když se přiblížily, začala jsem rozeznávat tváře. Ten s kovovými křídly byl muž, měl blond vlasy po stranách vyholené a na tváři tetování. Druhá byla žena, měla černé vlasy a její oči byly úplně černé. Měla jsem pocit, že jsem jí od někud znala, ale nemohla jsem si vzpomenout. Oba na sobě měli kovové brnění a ženě se na krku zaleskl řetízek. A pak mi to došlo. Ona to nebyla žena. Byla to dívka. A její jméno znělo Isabelle Richmond.

Všimli si nás a zamířili k nám. Podívala jsem se na Kurta a ten můj pohled pochopil. Během chvíle zmizel v obláčku modrého dýmu. Muž přiletěl blíž k nám, mávl křídly a z nich vylětěla kovová pera, která by nás probodala skrz na skz, kdybych před nás nepřemístila kusy suti, které nás ochránily. Muž si bohužel všiml Kurta, který se přemístil ke vchodu a vyrazil za ním. Bella zůstala u nás a začala po nás pálit obláčky černého dýmu, které pokaždé když dopadly na zem, vybouchly.

,,Do pyramidy! Běžte!" vybídl nás Hank a my ho poslechli. Rozeběhly jsme se na otevřeném prostranství, což bylo samo o sobě dost nebezpečné, protože nikde nebyl v dohledu žádný úkryt. Cestu nám zaterasily stejné blesky, jako nás zpoutaly v hangáru Strykerovy základny. Za nimi se objevila i stejná žena snědé pleti, která Bellu unesla. Vznášela se ve vzduchu a v očích jí chyběli duhovky. Což vypadalo dost děsivě. Snesla se na zem, pozvedla ruce dlaněmi vzůru a kolem ní se začal tvořit sloupec vzdušného víru, bral s sebou i menší kameny. Vítr pak zesílil, až se z něj stalo tornádo, které dívku stále obklopovalo. Když bylo dostatečně silné, přitiskla si ruce k tělu a tornádo, spolu s blesky vyslala na nás. Naštěstí jsme stačili uskočit, ona však nevypadala, že by nás jen tak nechala na pokoji.
Scott se vrhl odhodlaně před nás.

,,Scotte, ne!" vykřikla jsem s hlasem plným zoufalství. Na okamžik jsem dostala strach, že by ho ta dívka mohla zabít, pak mi došlo co má v plánu, když si sundal brýle a z očí mu vyletěl pruh rudého laseru. Podívala jsem se té dívce do hlavy. Zjistila jsem, že se jmenuje Ororo, ale Apocalypse jí překřtil na Storm. Musela jsem se usmát, Storm, jak výstižné.

Z nebe se najednou snesla Bella a vrazila do mě tak, že jsem odletěla několik metrů dál. Rychle jsem se zvedla na nohy, ona však byla jako blesk a zčista jasna se objevila u mě. Její pravačka vyrazila vpřed k mému obličeji, já byla moc pomalá a zchytala jednu do nosu. Přestože to byla moje kamarádka, dostala jsem se jí do hlavy a pomyslela na jediné. Na bolest.

Bella a vykřikla a začala se svíjet v křečích. Natáhla jsem ruku směrem k jedné hromadě suti a vznesla asi dva metry širokou zíďku do vzduchu a pustila jí Belle na nohu. Jakmile zeď dopadla, zavyla bolestí.

,,Bello," mluvila jsem na ní ,,vím že tam někde jsi. Prosím, vrať se." prosila jsem ji zoufale a po tváři mi při tom steklo pár slz.
Ona se na mě podívala svýma černýma očima a začala se smát.