TVD: Malá Gilbertová ✅

1. Kapitola

O dva roky později, Boston

21 první narozeniny máte v životě jen jednou. Tak je třeba to řádně oslavit.
Natálie se natáhla přes pult a domáhala se pozornosti barmana.
„Hej , ještě jednu rundu." Přistoupil před ní a na pult dal deset panáku na tác a začal je plnit tequilou.
„Zítra ti bude špatně." Hodila pár bankovek na pult a zazubila se.
„To možná jo. Ale dneska to prostě musím oslavit."
„Čekal bych, že ti přijede někdo z rodiny poblahopřát. Neříkala si, že máš starší sestru?" Úsměv jí spadl z tváře.
„Je zaneprázdněná takových dalších šedesát let, znáš to magický spánek a tak." Johnny se rozesmál. Oplatila mu to hraným smíchem. Natáhl se přes pult a rozcuchal jí.
„Holka, už bys to neměla pít, plácáš nesmysly." Zavrtěla hlavou a popadla s námahou panáky a donesla je ke stolu kde na ní čekala banda jejich kámošů z vysoký.
„Lidi, už to nesu. Na co si připijeme teďka?" Ben jí objal kolem pasu a líbl jí do vlasů.
„Přece na tebe, zlato." Drkla do něho loktem.
„Běž někam, Ember už tak dost žárlí."
„Zase mi dáš košem?"
„I kdybys byl volný tak by to neklapalo. Pochop to."
„Jasně." Naštvaně si od ní vzal jeden panák a kopl ho do sebe na ex. Leila se ušklíbla a mrkla na ni.
„Nic si z toho nedělej holka. Navíc tamhle ten týpek u baru se sem kouká celý večer, pozvi ho ať se k nám přidá, protože holka, ty potřebuješ chlapa jako sůl." Podívala se směrem k baru. Seděl tam pohledný blonďák. Když se setkali pohledy, tak jí zamrazilo v zádech.
„Myslím, že ne."
„Fajn, řekla sis o to. Udělám to sama." Kopla do sebe panáka a protáhla se kolem ní a vydala se přímo za tím mužem. Nat do sebe kopla dalšího panáka na ex až se jí z toho zamotala hlava.



....

Zamžourala z postele do tmy. Třeštila jí hlava. Když se vrátili z baru, rovnou padla v oblečení do postele. Převalila se na druhý bok, ale že to není dobrý nápad poznala hned. Zvedl se jí žaludek. Rychle vyskočila z postele a běžela po tmě do koupelny. Tam klesla na kolena a obsah žaludku vyklopila do záchodové mísy. Johnny měl pravdu, bylo jí špatně.

Spláchla a chtěla vstát, ale smekla se jí noha po něčem vlhkém a mazlavém. Spadla na zadek a klela u toho jak dlaždič. Po čtyřech se doplazila ke dveřím, chytla se kliky a vyhoupla se do stoje a rozsvítila.

Zakryla si pusu, aby nevykřikla nahlas. Celou podlahu a zdi pokrývala krev. To bylo po čem uklouzla. Sama od ní byla špinavá jak upadla na podlahu. Závěs vany byl roztáhlý, viděla za ním stín. Pomalu, aby se zase nesmekla se k němu přiblížila a odkryla ho. Zadusila vzlyky, ale slzám se nebránila. Padali jí po tváři.
Ve vaně ležela její nejlepší kamarádka a spolubydlící Leila. Oči měla nepřirozeně vykulené a mrtvolně kalné. Nejhorší bylo, že měla roztržené hrdlo.
„Konečně si vzhůru. Zatím co si spala mi už vyhládlo." Pomalu se otočila a spatřila toho muže z baru, pro kterého šla Leila a snažila se ho jí dohodit. Nepamatovala si jeho jméno. Vlastně se ani nepředstavil.
Byl celý od krve. Když zahlédl strach v jejich očích nebezpečně se usmál.
„Natálie Gilbertová. Tebe jsem hledal."
„Kdo jsi?"
„Ou, moje chyba. Jsem Tony. Ty mě asi znát nebudeš, ale tvoje setra mě znala. Vlastně mi zabila moji holku."
„A ty ses rozhodl, že zabiješ mě." Neptala se, věděla to.
„Promiň, zlato. Já vím není to fér, ale takový je život. Nebudu mít klid dokud nebude po tobě. Takový to ...znáš to pořekadlo? Jo už to mám. Oko za oko, zub za zub." Pomalu se k ní přibližoval. Začala couvat k umyvadlu a přemýšlela. Neměla proti němu šanci. Narazila do umyvadla. Oči se mu podlili krví a žilky kolem očí mu objevili jak se přeměnil. Až líným krokem se loudal. Zběsile začala za sebou štrachat. Najednou se přemístil upíří rychlostí a zakousl se jí do krku. Stále za sebou šátrala až nahmatala tužku na oči, nemotorně bodla do jeho boku. Odtrhl se od ní a zasténal a padl před ní na kolena.
Dobře mířeným kopancem ho kopla do zasaženého místa a zarazila tužku hloub. Neměla moc času. Běžela ke dveřím a děkovala bohu, že kabelku odhodila v předsíni. Popadla jí a utíkala. Vyběhla z budovy a vydala se vpravo. Byla sice ještě tma, ale město se pomalu probouzelo k životu.
Dneska měla si štěstí. Přežila útok upíra a ke všemu kousek od ní zastavoval autobus na své první zastávce. Rychle ho doběhla, aby neodjel bez ní. S roztřesenými ruky vyhrabala ze dna kabelky drobné a zaplatila řidičovi za lístek na konečnou zastávku. Byla špinavá a krk jí ještě krvácel, ale řidič to nějak nekomentoval, zřejmě byl na takový lidi zvyklí, hlavně když zaplatí.
Sedla si na zadní sedadlo a neustále se dívala z okna, když se řidič rozjel. Objala se pažemi. Měla jen triko s dlouhými rukávy. Přemýšlela co bude dělat. Napadlo jí jen jedno řešení. Vrátí se domů.

Přespala v hotelu. V místní prodejně si pak koupila jen potřebné oblečení. Přes mobil si zablokovala letenku. V poledne si objednala taxi a vydala se na letiště.

...

Další den přistávalo letadlo poblíž Mystic Falls. Do města se vydala autobusem. Asi po hodině cesty, vystupovala na náměstí Mystic Falls. Vůbec se to tam nezměnilo. Přehodila si batoh s kabelkou přes rameno a vydala se na velice známou adresu. Vlasy si přehodila na jednu stranu, aby nikdo neviděl náplast. Hemžilo s tu dost lidí a ona nepotřebovala právě teď odpovídat nějakým zvědavcům.
Konečně dorazila na místo. Zastavila se na příjezdové cestě. Salvatorova rezidence. Stále stála na místě. Vydala se ke dveřím. Zaváhala, ale pak zaklepala. Netrvalo dlouho a dveře se otevřeli. Chtěla automaticky vejít, ale cizí tvář ji zastavila. Prohlédl si od z hora dolů.
„Ahoj krásko, přeješ si?" Měl tvrdé rysy a hluboké hnědé oči a jeho přízvuk byl zřetelný.
„Je tu Damon nebo Stefan?" Otočil hlavu a přes rameno mluvil do domu.
„Damone, shání se po tobě..." Podíval se na ní.
„Natálie." Pověděla mu.
„Krásné jméno, pro krásnou dámu." Mírně se začervenala. Dveře se dokořán otevřeli a vedle neznámého se objevil Damon.
„No, no, no podívejme kdo se tu objevil. Co si mi řekla naposled co jsme se viděli? Jo! Do Mystic Falls jedině přes tvou mrtvolu." Dramaticky rozhodil rukama. Podívala se na cizince a pak na něj.
„Mám problém." Damon k ní přešel a rukou odhrnul její vlasy na stranu.
„Očividně. Jak se ten problém jmenuje?" Protáhla se kolem těch dvou dovnitř. Položila batoh vedle pohovky.
„Jasně, chovej se tu jako doma." Damon teatrálně zavřel dveře.
„Co mi taky zbývá, když Elena podpálila barák." Svlékla si bundu a hodila ji přes opěradlo pohovky.
„Jop. Jedna nula pro tebe."
„Kde je Stefan?"
„Pryč." Šel k baru a nalil si panáka. Ten druhý se postavil kousek od nich a opřel se o zeď.
„Jak to myslíš pryč?"
„Prostě pryč. Nerozebírej to. A ještě si mi neodpověděla. Jak se jmenuje ten tvůj problém?"
„Jmenuje se Tony, ale není to můj problém, nýbrž Eleny."
„O čem to mluvíš? Elena je mimo, ale to moc dobře to víš."
„Říkal, že mu zabila holku a chce se pomstít, když zabije mě. Hledal mě." Upil si ze sklenky a přemýšlel. Pak jen přivřel oči a promnul si obličej.
„A do háje, už vím o kom mluvíš. Vysoký, blond, nevinná kukadla."
„Jo."
„Tak to jsme pěkně v háji."
„Proč?"
„Měl by být mrtvý. Sám jsem mu vyrval před rokem srdce."
„Nevím jak to, že je zpátky, ale koukej s tím něco dělat."
„Já? Proč bych měl? Vypadám jako Stefan? Nezachraňuji ztracená štěňátka."
„Fajn. Jsem si jistá, že až se Elena probudí, bude štěstím bez sebe, že si mě nechal zabít." Popadla bundu a batoh a vyrazila ke dveřím. Damon se zjevil přední.
„Neřekl jsem ne. Zůstaneš tady. Vyber si pokoj. Mimochodem..." Kývl k muži.
„Natálie, Enzo, můj přítel ze starých časů. Enzo, Natálie, malá otravná sestra Eleny." Enzo na ní zamával.
„Ze starých časů, radši se nebudu ptát. " Vydala se po schodech nahoru a vybrala si pokoj na konci chodby.
Dala si zaslouženou teplou sprchu. Převlékla se do trika na spaní, vyměnila si náplast na krku a šla si lehnout.