TVD: Malá Gilbertová ✅

5. Kapitola

Prospala celé nedělní dopoledne. Vstávala po poledni, dala si dlouhou horkou koupel, oblékla si prosté tričko a džíny a sešla s dobrou náladou dolů, kde k jejímu překvapení nikdo nebyl. Udělala si snídani, nasnídala se a pak si prostě sedla do obýváku. Hodila nohy na konferenční stolek a pustila televizi. Programy jen tak z nudy přepínala až narazila na Jak jsem poznal vaší matku. Nechala seriál běžet a v polovině ji vyrušilo otevírání dveří a následní zaklení. Nejdříve si myslela, že je to Damon.
„Je někdo doma?" Vstala a šla ke dveřím, kde na prahu byl...
„Stefane?"
„Natálie? Vrátila ses domů?" Pohodila rukama a ukázala na své okolí.
„Už to tak vypadá."
„Proč nemohu vstoupit do domu?"
„Damon ho přepsal."
„Na koho?"
„Na mě."
„Proč?"
„To je na dlouho."
„Pozveš mě dál?" Podívala se mu do očí a něco jí nehrálo.
„Kde si vůbec byl?"
„To je na dlouho. Pozveš mě dál?" Shodou okolností jí začal zvonit mobil. Vytáhla ho z kapsy. Byl to Damon.
„Jo?"
„Ve městě je Stefan, pokud se objeví u tebe za žádnou cenu ho nezvi dál."
„Proč?"
„To je na dlouho." Protočila oči nad tou pitomou větou.
„Stefan je právě tady."
„Prosím, řekni, že si ho nepozvala." Otočila se ke Stefanovi zády.
„Ne."
„Jsme tam za chvíli. Neposlouchej ho, ať ti řekne cokoliv, neposlouchej ho." Otočila se čelem ke Stefanovi.
„Asi tady je mal-" Zarazila se. Podívala se dolů na zející kus dřeva z její hrudi. Padla na záda, lapala po dechu. Když sebrala trochu sil tak se doslova odplazila ke zdi a opřela se oni zády. Potom se podívala na Stefana.
Byl opřený o rám dveří a úplným klidem ji pozoroval.
„Než dorazí, vykrvácíš. Pozvi mě dál, já ti dám svou krev a budeme oba spokojení." Nenuceně si prohlížel nehty.
„Trhni si."Zachraptěla. Podívala se na stále větší krvavý flek na jejím triku.
„Tik, tak, tik, tak." Sáhla pro mobil do kapsy, ale nebyl tam. Podívala se po podlaze. Byl asi tři metry od ní. Byl na kusy, při pádu ji musel vypadnout a rozpadl se. Rozhlédla se a hledala něco co by ji molo pomoct.

„No tak, Natálie. Čas běží. Měla by si sebou pohnout, protože za moment začneš-" Z úst se ji vyvalila krev. Vykašlávala ji vedle sebe na koberec.

„O tomhle jsem mluvil. Mám pro tebe špatnou zprávu, zbývají ti asi dvě minuty. Než upadneš do bezvědomí a pak se udusíš svou vlastní krví. Nemusím ti snad říkat, že by bylo fajn mě pozvat dál. Dám ti svou krev a můžeme si jít po svých." Motala se ji hlava a špatně se jí dýchalo. Poslední co si pamatovala, byl Stefanův znuděný obličej.

S trhnutím se probudila. Za tváře ji někdo držel. Trvalo než na tu osobu zaostřila. Byl to Enzo a pak jí došlo co se stalo.

„Já nejsem mrtvá?"

„Ne, lásko, ale přišli jsme za pět minut dvanáct." Pomohl ji vstát.

„Kde je Stefan?"

„Zlomil jsem mu vaz. Damon ho dole zrovna zavírá a dopuje sporýšem."

„Proč vypnul emoce?"

„To ti nepovím a ne že bych nechtěl. Já to opravdu nevím. Myslím, že to ví jen Damon a Bonnie."

„Potřebuji na vzduch."

„Navrhoval bych nejdříve koupelnu."

„Cože?" Pak se podívala na na své oblečení.

„Jo to je dobrý nápad."

„Pojď, doprovodím tě." Doprovodil ji do pokoje a sedl si na postel. Do koupelny si vzala věci na převlečení. Umytá, čistá a převlečená vyšla z koupelny. Enzo stále seděl na posteli a díval se do dálky. Sedla si vedle něho. Viděla zaschlou krev na jeho zápěstí.