Skutečnost? Přelud? (Vy Se Mnou, Já S Vámi)

Kdo je to?

Prosím, omluvte špatně psané uvozovky, ale můj tablet to jinak neumí a na pc se tolik nedostanu.
--------------

Do pokoje jsem se vrátila celá zmatená. Možná má doktor pravdu. Když se se mnou můj ex rozešel, byla jsem na dně. Třeba mám fakt nějaký psychický problém. Vždyť je to skoro normální. To má v dnešní době každý. Ale blázinec? Jsem na tom tak tak bídně, že patřím zrovna sem? Rozhlédla jsem se po pokoji. Nikde nic. Kromě sklenky na nočním stolku a...

"Aaauu" silně mě zabolela hlava. Jakoby mi někdo bodl do mozku hřebík.

Jdu chodbou, nahlížím do dalších dveří. V rohu je jen divná hromada čehosi.

V očích mám slzy. Bodavá bolest byla tak silná, že mě mysl snad někam přenesla. Tam, kde jsem už byla. Do jeskyně, ve které jsem našla tento ústav. Do doby, než jsem otevřela ony osudné dvere.

"Ech, aaaa" znovu ta ostrá bolest. Ne, ať už se neopakuje!

Vešla jsem dovnitř. Co to je? Možná snad něčí ostatky. Fuj! Jen to ne, to je hnus! Vyběhla jsem znovu do chodby. Kdo to je? Tato místnost dveře nemá, ale podle všeho by na nich byla trojka. Jdu se kouknout do té kartotéky. Třeba se něco dozvím. Není totiž uspořádána abecedně, ale podle čísel. Otevřela jsem šuplíček, na kterém je napsáno 2 až 10. Jednička chybí. Je to totiž tato kancelář. Ihned jsem sáhla po složce s trojkou.

"Au" se silnou bolestí jsem se opět vrátila do reality. K sobě na pokoj. I když bůh ví, co je vlastně realita? Tohle bylo totiž nějaké jiné. Dosud jsem v migrénách měla záblesky vzpomínek. Teď jsem viděla opravdu jakousi halucinaci. Jakoby se mi v hlavě odehrával horor.

"Ahoj," ve dveřích stojí brunet v bílém plášti s neposedným strništěm na tváři.

Ani jsem si nevšimla, že někdo vešel. "Kde jste se tu vzal?" Řekla jsem trochu ostřeji.

Už mě štvou. Proč se ti chlapi tady nechovají slušně? Možná mi hučí v bedně, ale to neznamená, že mi tady bude každý tykat jak dítěti!

"Omlouvám se. Klepal jsem. Neslyšela jsi. Byla jsi mimo," řekl smutně.

Trochu jsem se za své chování zastydela. Vypadá, že je soucitný.

"Prý se ti to zase zhoršilo," přisedl si ke mne na postel. Jeho chování je skoro přátelské.

"Asi jo," ale přesto ho neznám. Nebo si ho alespoň nepamatuji. Nedůvěřivě jsem se odtáhla dál.

"Ty jsi zas ztratila paměť?" Nějak to na mě poznal a vylekal se.

"Ano."

"Jsem Tomáš. Pracuji tu jako pomocný zdravotník. Něco jako zdravotní sestra, ale chlap. Na tomto oddělení klasické sestry moc nejsou, protože někteří pacienti jsou agresivní. Ale teď jsem za tebou nešel pracovně, ale jako přítel."

"Co?" tak já si tady takhle užívám? Zešílela jsem z jednoho kluka a pak si v blázinci nabrnknu rovnou zdravotního bratříčka? "My spolu jako chodíme?" Vyhrkla jsem vyděšeně.

"Ne," pousmál se. "Špatně jsem se vyjádřil. Jsme jen dobří přátelé," zazubil se.

Něco mi říká, že se mu dá důvěřovat. Donutila jsem se také k úsměvu.

"Na co si vzpomínáš jako poslední?"

"No...," zamyslela jsem se, jak mu to říct. "Vůbec si nepamatuju, že bych tu kdy byla."

"Kolikrát jsi mluvila o nějaké jeskyni. Na tu si pamatuješ?"

"Jo," mé odpověďi jsou kratké.

"To víš, že bych chtěl si s tebou začít," řekl naoko stydlivě, "ale když na mě pokaždé zapomeneš," dal rty opět do mesíčku. "Tak furt začínáme nanovo," i přes to, že je to spíše k breku, se stále usmívá.

A možná je to prvně co jsem se zasmála i já "tak aspoň vím, že jsi trpělivý."

"To tedy" řehní se. "Ale raději se o mně nikomu nezmiňuj. Už takhle mě přeřadili na jiné oddělení, protože jsem ti věnoval víc pozornosti, než ostatním pacientům."

"Aha," trochu mi to šrotuje hlavou. Možná jsem našla někoho, komu mohu důvěřovat, tak si konečně něco zjistím. "A jací jsou ti ostatní pacienti? Jsou to blázni? A já? Jsem blázen? Proč ses začal kamarádit s bláznem?"

"Ne, ty jsi jiná než ostatní. Někteří tu jsou fakt šílení. Jiní relativně normální. Ale jste jen nemocní lidé. Většinou za svůj stav nemůžete," sladce se usmál.

Jako bych roztála.

"Aau," vyhrkly mi slzy. Opět cítím, jak se dostávám do jakéhosi tranzu.

Otevřela jsem šuplíček s čísly 2 až 10 a ihned jsem sáhla po složce s číslem tři. Co? Vyděsila jsem se toho, co jsem v ní zahlédla. Mrtvý nemusí byt ten, na jehož záznamy hledím. Třeba je to jen zatoulaný vyhladovělý bezdomovec, ale přesto mne to vyděsilo.

----------------------
Pokračování -možnosti jsou dnes opravdu jen hororové:

1) Ve složce je ona sama.

2) Ve složce je bývalý přítel.

3) Ve složce je zdravotník Tomáš.

PS: Udělala jsem nový cover. Hodí se víc k příběhu. Co vy na něj?