Skutečnost? Přelud? (Vy Se Mnou, Já S Vámi)

Má lékař pravdu?

Dveře se rozletěly.

"Emm," začala jsem ihned mluvit, protože tácek s nějakými léky, který dotyčný drží v rukou není předzvěstí ničeho dobrého.

"Dobrý den," drmolím. To je dost divný začátek proslovu v mé situaci. "Myslím, že se nekde stal omyl. Můžete mi sdělit kde se to nacházím?"

"Na," muž, který přišel, hodil na můj noční stolek onen tác. Nevypadá, že by byl schopen diskuse.

"Ale ne, já toto neberu. Vy si mě pletete. Já jsem Diana Retná."

"Já vím, kdo jsi," jeho hlas je nepříjemný. A vůbec, co mi tyká? "Sněz to ať můžu jít," postava vedle mé postele skřížila ruce na prsou jako nějaká gorila.

Hledím na hromádku léků poněkud nedůvěřivě. "Ne," odmítla jsem rázně. Nesmím se bát a ustoupit jim.

"Ale ano, nemám času na zbyt, zatvářil se výhružně.

"Ale já ani nevím co to je? A co to se mnou udělá?"

"To vědět nemusíš. Hele, chápu, že jsi teď trochu zmatená. Po tom útěku jsme tě museli pořádně uspat. Ale teď to sněz. Udělá ti to jen dobře," jak mluvit s volem.

"Prosím vás, poslouchejte mě..."

"Omlouvám se, ale opravdu nemám čas," zacpal mi rychle pusu. "Buďto si to hned vezmeš nebo uděláme opět podkožní aplikaci," ústa mi nyní opět odkryl a dal mi tácek skoro pod nos. Jde z něho hrůza.

"Já... Chci mluvit s doktorem, který mi to naordinoval," beru je pomalu do ruky.

"Jo, prosím tě. Každej den chceš mluvit s doktorem."

Vložila jsem si tři tablety do úst, napila se a polkla. Ale samozřejmě jen tak na prázdno.

Ten poloplešatý chlápek mi nečekaně otevřel pusu, takže malém znovu vypadly. "Spolknout!" Nakázal. Bohužel není tak hloupý, že by mi ten laciný trik zbaštil. "Nebo podkožně," vyhrožuje.

"Nojo...," poslechla jsem a chytla jsem se za čelist, kterou mi tak surové stiskl. "Ale pošlete sem ihned doktora. Mám právo s ním hovořit."

Poskok se ale otočil a odchází.

"Myslím to vážně!"

"Vstávej," někdo se mnou klepe.

"Ano?" Mnu si oči.

Po tom, co do mne tu chemii nacpali jsem opět usnula.

"Jdeš za doktorem."

"Jo?" Kuňkám ospale. "dobře," vstala jsem, nazouvám si papuče, které mám vedle postele.

Ani jsem už nečekala, že mi vyhoví.

Vešla jsem do kanceláře, kam mne ten protiva zavedl.

"Dobrý den slečno Diano, prý jste mne chtěla opět vidět," promluvil na mne pán v bílém plášti. Sedí za stolem a něco píše.

"Dobrý den," snažím se být zdvořilá. "Pokud vím, jsem tu prvně," zabolela mne hlava. Nejsem, uvědomila jsem si. V hlavě se mi mihl jakýsi obraz. Již jsem tu byla. Ale to tenkrát když jsem to tu viděla celé staré. Ta kartotéka, kancelář. To je přesně ono.

"Stalo se něco? Přišly na vás zase ty migrény?"

"Ne, to bude po těch lécích, které jste mi dali. Co je to za prášky?"

"Nejsou špatné, ty jsou právě na vaše silné migrény. Tak silné, že u nich občas trochu halucinujete. Bohužel, díky nim máte občas výpadky paměti," pán působí celkem rozumě narozdíl od zřízence. Snad se s ním bude dát mluvit.

"Ale já tu jsem opravdu omylem."

"Ne, ale mohu vás ujistit, že váš stav máme už skoro pod kontrolou."

"Skoro?"

"Ano, bohužel, mozek je velmi složitý orgán a je stále neprobádaný," je mi líto čím procházíte. Stále dokola. Ale výpadky už nejsou zdaleka tak časté, jako dřív. Váš stav se srovná, nebojte."

Nechce se mi věřit, co říká. Ale čím mu mám odporovat? Mám mu říct, že jsem vlezla do nějaké jeskyně, uslyšela volání, otevřela dveře a náhle jsem se tu ocitla? Měl by mě za ještě většího blázna.

"Vypadáte překvapeně, Diano, co si pamatujete naposledy?"

"Emm, noo...," co na to říct?

" Dobrá tedy. Vše začalo když jste se rozešla s bývalým přítelem. Měla jste pak silné úzkosti a deprese."

Kývla jsem. To je asi pravda.

"Váš stav se velmi zhoršil. Musela jste být hospitalizována."

"A...," začínám pomalu "kde to tedy jsem? V nemocnici? Co ten divný zřízenec? Jeho chování je otřesné."

"Přesněji v nemocnici pro duševně nemocné."

"Jako v blázinci?" Zděsila jsem se.

Doktor se lehce pousmál. "Nebojte, nejste blázen. Pouze potřebujete pomoc psychiatra. Coz je v dnešní dobe normální. Vyléčíte s a vše bude zase v pořádku."

"A kdy?" Jsem vykolejená. Mám na krajíčku. Bohužel, co říká dává smysl.

"Čas ukáže," žádná uspokojivá odpověď to není. Nic konkrétního. "Hlavně žádný stres. To je pro vás nejhorší. Vše bude v pořádku. A panu Obejdovi domluvíme. O to se postarám. Jsou s ním problémy opakovaně," ten surový blb se jmenuje Obejda? Jak trefné.

---------------------

Snažím se dávat možnosti takové, aby měli na výběr milovníci různých žánrů. Ale většinou vyhrávají ty hororovější nebo záhadné.

Možnosti:

1) Potká magického nebo jinak čarovného pejska nebo jiné zvíře.

2) Bude mít opravdu silné halucinace a sny, které třeba budou něco znamenat.

3) Zlý zřízenec Obejda se do ní zamiluje.