Skutečnost? Přelud? (Vy Se Mnou, Já S Vámi)

Podvod

Vyhrála možnost 2) Lže doktor

--------------------

Ráno jsem se probudila celá rozlámaná. Mám pocit, že ty tablety, které mi strkají dvakrát denně, nedělají dobře, ale když mi je dnes Obejda se svým hrozivým výrazem podstrčil, poslušně jsem je polkla.

„Chci vidět rodinu," oznámila jsem mu.

„A já chci světový mír," ušklíbl se kysele. To je takový idiot!

„Myslím to vážně. Kdy za mnou někdo přijde?"

„Co já vím? Rodinám se za blázny moc nechce chodit."

„Nebuďte, sakra, drzý!" řekla jsem již napruženě.

Snažím se s každým vycházet a být co nejslušnější, ale tenhle člověk jedná za hranice mé trpělivosti. Jen se na mě zaksichtil a odkráčel pryč.

„totální blbec!" ulevila jsem si pro sebe tiše.

Ale přeci jen jeho návštěva dnes byla jiná. Jindy odchází s cvaknutím klíčů z druhé strany dveří, takže jsem zatím neměla skoro žádné šance dostat se ven z pokoje. Krom malé koupelničky, do které se mohu dostat dveřmi, které jsou v rohu mé kopky. Ale tentokrát nezamkl. Asi zapomněl. Skvělé, bod pro mne. Porozhlédnu se kolem. Kde vlastně jsem. Vstala jsem, chvilku sečkala u dveří, na něž jsem si nalepila ucho. Neslyším nic. Už bude nejspíš někde v tahu. Snad mě nikdo neuvidí. Otevřela jsem co nejtišeji a pomalounku. Dlouhá chodba, na dveřích čísla. Párkrát jsem tudy již šla. A to jak v reálu, když jsem šla do doktorovy ordinace, tak při migrénách, kdy je toto místo sice staré, ale podle všeho totožné. Kudy teď? Kde najdu nějaké dveře ven? Zkusím to směrem k ordinaci lékaře a dál. Snad tam nějaký východ bude.

„Zase chce mluvit s rodinou," zaslechla jsem Obejdův hlas, když jsem procházela kolem ordinace.

Samozřejmě jsem se zastavila. Tohle si musím vyslechnout.

„Hmm," zní odpověď doktora.

„Už mě to nebaví," Obejda koukám, mluví stejně přidrzlým tónem i s lékařem, „měli bychom už konečně přistoupit k té operaci."

Operace? Hrklo ve mne. O tom se nikdo ani slovem nezmínil.

„Ještě ne. Zase vidí toho ducha," namítá doktor. Podle všeho se baví opravdu o mě, „až bude její mozek stabilní," dodal.

„To nebude nikdy. Je to pořád dokola. Zapomene, má neustále živé migrény," slovo živé mě zaujalo, „pak se konečně chystáme na operaci, jenže najednou se jí zase v kebuli objeví ten duch, tak se vše ruší."

„Ano, je to běh na dlouhou trať. Ale když ji ovlivňuje vidina Tomáše, nedozvíme se, co ty její migrenózní živé vidiny znamenají."

Já to věděla! Věděla jsem, že něco znamenají!

„Neměli jsme dovolit, aby se tenkrát s tím Tomášem stýlkala. Má ho pořád v podvědomí," stěžuje si Obejda.

„Vím, holt jsme netušili, že je zrovna takováhle křehotinka. Ale na ní náš pokus vyjde, neboj," pokus? Jaký pokus proboha? „za výsledek to stojí. Za látku, která dokáže vyvolat živé vidiny, budeme mít balík."

„Jo, ale pořád nikdo neví, co znamenají."

„To nám operace řekne, neboj. Jen musíme setrvat a vyhnat ji z hlavy toho Toma a veškerou lásku. To by zpochybnilo výsledky testů."

„A nebuď na ni hrubý. Nechceme, aby se zase pokusila utéct nebo něco podobného. Dvakrát ji honit po celém areálu mi stačilo."

Ne! Potřetí mě opravdu nechytíte! Jen vědět kudy? Rozhlížím se. Kolem je jen dlouhá chodba.

„Mám tě!" Obejda byl ale rychlejší. Jako na povel se vynořil ze dveří a lapil mě.

„Ty jsi zase zapomněl zamknout?" zaslechla jsem doktorův hlas z ordinace, „pak se nediv, že je to stále dokola!"

„Jo, uvědomil jsem si to, když jsi mluvil o jejím útěku."

„Hej!" Kroutila jsem se a snažila se z jeho náruče vymanit. Ale je moc silný.

Nadhodil si mě jako čert neposedné dítě na rameno a nejspíš mě odnáší zpět na pokoj.

„Mám ji dát něco, aby zapomněla?" Křikl ještě Obejda.

„Ne! Ne!" Odpověděla jsem mu za doktora a mlátila ho do širokých ramen.

„Zatím ne, jen ji dej na pokoj. Protože tímhle způsobem to opravdu bude furt dokola."

Tak i udělal. Chvíli jsem bušila do dveří. Volala nadávky a vztekala se. Pak se vedle mne zjevil Tom, Já mu brečela na rameni a později jsem usnula vyčerpáním.

„Co teď?" Zeptala jsem se Toma po probuzení.

„Musíme tě dostat ven."

„To vím. Ale jak?"

„Na to přijdeme, neboj."

„Jsi duch, máš být chytrý. Pomoz mi. Nemáš třeba nějaké nadpřirozené schopnosti? Něco, co mi pomůže?"

-----------------

1) Tom má nelidské schopnosti

2) Tom nelidské schopnosti nemá