(Creepy)Pasty

Deník z pouště

Všude kolem poušť tak pojď hledat břeh...Ok, ok, tady končí sranda.Tohle je můj úplně první pokus o překlad, tak doufám že jsem to nepokazila až tak moc, teda ne tolik jak si myslím...

Tato povídka je věnována člověku co mě ke CreepyPastě přivedl, potlesk pro Naky!

Už jste si někdy představily jaké to je ztratit se v poušti? Let's read...

____________________________________________________________________________________

Zpráva o nálezu:

Nalezeno : Deník

Objeven : 20.prosince 2009

Je silně opotřebený, vazba je vybledlá a poškozená větrem, mezi stránkami byli nalezeny částice písku.

Za účelem zachování zápisů byly některé zkopírovány.

Čtvrtek 8.7.1999

Právě jsem od Brada dostala nový deník! Bože, miluju ho!

Hmm...Co bych sem měla napsat? Jmenuji se Jane Trite a je mi 23 let. Tuto sobotu to budou právě dva roky co jsme s mým přítelem Bradem Robertsonem spolu. Prý má naplánovaného něco velkého! Už se nemůžu dočkat!

Pátek 9.7.1999

Šla jsem koupit dárek Bradovi k našemu zítřejšímu výročí. Přísahám, že vybrat něco speciálně pro něj, je těžké. Většina kluku je jednoduchých , mají rádi věci jako je fotbal, pivo, a tak podobně. Ale Brad ne ...on je o trochu víc zženštilý, ale není gay! Nechápejte to špatně, jen o něco otevřeněji mluví o svých pocitech. To je taky důvod proč ho miluju!

Proboha! Právě mi řekl, že zítra jdeme do opery! Nechce mi říct, na co jdeme, ale to nevadí. Kurva opera! Přísahám že není gay...

Sobota 10.7.1999

Jsme v pěkný kaši!

Ztratili jsme se cestou domů z opery. Vjeli jsme do jakéhosi lesa, všude kolem je mlha. Naštěstí máme ale plnou nádrž benzínu ne? Špatně. Auto zpomalovalo a nakonec se zastavilo. Brad se snažil jak jen nejvíc mohl...Ale abych byla upřímná, moc toho o autech neví.

Naštěstí jsem si dneska dobíjela mobil, ne? Zase špatně. Není tu signál! Nebude to poprvé co musíme trávit noc v autě. Oba jsme hodně unavení, a tak myslím že půjdeme spát. Mimochodem Lví král byl naprosto úžasný!

Neděle 11.7.1999

Dnes ráno jsem se probudila a byla jsem v šoku. Kolem auta není vidět nic než písek. Ne les, ani dopravní značky, prostě nic. Bože, i cesta zmizela, Není tu nic jen ten písek, písek a zase písek.

Už dosahuje do poloviny pneumatik, a není vidět víc než na 100 yardů. Brad vyšel ven a snažil se vyhrabat auto, ale bez úspěchu. Bouře je prudká, a tak se musel vrátit zpátky dovnitř. Není nic co by mohl udělat. Říkal že i silnice po které jsme přijeli je pryč. Začala jsem se bát, ale řekl mi že to bude zase v pořádku.

Přála bych si , abych mu mohla uvěřit.

Pondělí 12.7.1999

Začínám mít žízeň. Brad má naštěstí na zadním sedadle uloženou balenou vodu a sušené hovězí pro případ nouze. Uždibovaly jsme kousky sušeného masa, a diskutovali o tom , co dál. Chtěla jsem jít ven sehnat pomoc, ale Brad řekl že je to hloupost. Pokud by jsme se vydali pryč, je možné že by jsme se minuly s těmi co hledají nás . Taky říká že pokud bychom opustili vozidlo, je mizivá šance že bychom našli cestu zpět. Ztratit se v poušti je prý snadné, ale záchrana se blíží . Nezdál se moc jistý když to říkal .Ale asi má pravdu, proto tu zůstáváme další noc.