,,Už zase zlato?" zeptal se Mark a políbil mě do vlasů, když jsem se začala třást. Mělce jsem dýchala a snažila se nevěnovat pozornost té věci v koutě. Zkroucenému, bizarnímu tvoru. Mému osobnímu démonu, a také neustálému křiku vycházejícímu zpoza dveří obývacího pokoje. Ty hlasy tentokrát napodobovaly křik mého přítele Marka.
,,Dnes jsou hlasitější než obvykle," zamumlala jsem, hlas se mi lámal, ostatně tak jako vždycky, když tyhle stavy přicházely.
,,Neboj zlato, jsem tady, nic se neděje. Musí to být tím, jak ti zase změnili léky," uklidňoval mě Mark, zatímco se démon v rohu prudce zatřásl a pak strnul.
Hlasy z vedlejšího pokoje ale byly čím dál hlasitější.
,,Zní jako ty, jeden z těch hlasů," vzlykala jsem a Mark mě pevně sevřel v náručí.
,,Není to skutečné, nemáš se čeho bát. Ani těch hlasů, ani toho démona v rohu," ztuhla jsem.
Nikdy jsem o démonovi nic neříkala.
ČTEŠ
(Creepy)Pasty
HorrorCreepy pasty, příběhy kolující internetem, většinou bez známého autora, a tak nás zanechávají v nejistotě, co je reálné a co je pouhá fikce.
