(Creepy)Pasty

Výlet do lesa

Tak schválně, kdo z vás rád jezdí na chatu? Enjoy!

_________________________________________________________________

,,Briane! Zatraceně, to jsi nemohl vzít mapu!" křičel jsem vztekle, ale on se jenom smál.

,,Prosím tě, vždyť se z toho lesa vymotáme co nevidět, a na večeři jsme doma." prohlásil a rázným krokem pokračoval v cestě. Jen jen nad jeho chováním zakroutil hlavou, otočil se na Lizzie které toho měla už zjevně taky plné zuby a jen pokývl hlavou.

Všichni jsme si tehdy mysleli že ten les je jen malý kus zeleně, ve kterém by se mohl ztratit jenom idiot - dobře, minimálně jeden z nás idiot byl, ale to je vedlejší.

,,Už se stmívá!" vztekala se Lizzie zatímco Brian stále - i když nutno přiznat už ne tak sebevědomě - pokračoval v cestě. 

,,Klídek, přinejhorším narazíme na nějakýho vlkodlaka, nebo skupinku upírů. Myslím že se o tebe s radostí porvou Liz." zasmál se. Mě ale přeběhl mráz po zádech, zaprvé už skutečně začínalo být chladno, a za druhé, bylo to tam vážně děsivé.

,,Kluci, támhle něco je!" poskočila Lizzie a ukázala kamsi mezi stromy. Nejdřív jsem se trochu zarazil - ale pak mi došlo že ukazuje na starou polorozpadlou chatu, značně prorostlou břečťanem.

,,Mohli by jsme tam přespat!" navrhla a Brian bez rozmyslu přitakal.

,,Blázníte? Půjdeme tam, a něco nás zabije!" křikl jsem ale oni pokračovali dál směrem k chatě.

,,No tak, to jste nikdy neviděli žádný horor?" řekl jsem s notnou dávkou zoufalství v hlase.

,,Jamesi, to ty jsi ji viděl až moc." odsekl Brian a dál se o mě nestaral.

Jelikož jsem nechtěl zůstat venku sám vydal jsem se za nimi, přesto že jsem tušil že něco není tak úplně v nejlepším pořádku.

Chata byla úplně prázdná, a co víc - byla odemčená. 

Uvnitř to vypadalo tak nějak - normálně, až moc normálně. A taky pod velkou vrstvou prachu. 

Nikdo z nás ale neřešil jak moc odporně to tam vypadá - prostě jsme si vymetli pavučiny a zabili pár švábů co kolem nás proběhlo. Složili jsme si batohy pod hlavu a usnuli - ale ne na moc dlouhou dobu.

Okolo půl dvanácté nás všechny probudil hrom a následný blesk který ozářil místnost - a já ztuhl. Když jsem před tím říkal že jsem se moc nezajímali jak to tu vypadá, říkal jsem to taky z důvodu protože tu nebylo moc světla ale teď...Všude po stěnách byly vyryté nápisy...Spousta nápisů říkající jediné...Zemřete. 

,,Sakra, měl jsi pravdu!" zašeptal Brian zatímco se k němu tiskla Liz.

,,Je tu někdo?" zavolal jsem , odpovědí mi bylo jen tíživé ticho.

,,Lizzie, neboj se, to bude dobrý." šeptal jí Brian a hladil jí po vlasech. 

Vstal jsem, přešel k oknu a zavolal : ,,Hej! Je někdo venku?" opět ticho. Snad jsem to udělal protože jsem chtěl sám sebe uklidnit že to nic není, že je to jen nějaký zvrácený žert, nebo je majitel chaty stejně velký fanda hororů jako já...I když tohle bylo i na mně trochu moc.

,,Pokud ano, tleskněte jednou, pokud ne, tleskněte dvakrát."  dodal jsem.

Tlesk.

,,Kdo z vás to byl?" zeptal jsem se ,,Nikdo Jamesi." odpověděla strnule Lizzie. ,,Šlo to zvenku."

,,Jste v chatě?" ptal jsem se dál.

Tlesk, tlesk.

,,Je to venku, on je venku!" vypískla Lizzie a ještě víc sevřela Brianovu mikinu.

,,Jste muž?" 

Tlesk, tlesk.

,,Jste tedy žena?"

Tlesk, tlesk.

,,Co to sakra?" ulevil si Brian.

,,Kolik vás tu je? Můžete tlesknout všichni co tu jste?"

A pak se ozvaly desítky tlesknutí, ne-li stovky...