Bylo chladné jarní odpoledne, Lucy se pokusila ještě o něco víc zabalit do tenké bundy, avšak to moc nepomohlo.
Třásla se zimou a doufala, že vlak brzy přijede. Nemusela čekat dlouho, za chvíli bylo již slyšet jasné zahoukání lokomotivy, a vidět hustý dým pomalu stoupající k šedivé obloze.
S hlukem pak vlak zastavil a na malé nástupiště vystoupilo několik osamělých duší, toužících po teplu domova. I Lucy toužila se konečně ohřát v teple a něco sníst, a tak s myšlenkou na zasloužený odpočinek vstoupila do jednoho z vagónů.
Většina kupé byla plných, avšak v jednom seděli pouze tři lidé.
,,Smím?" Otázala se nesměle a na pokývnutí jednoho z mužů se usadila.
Chvíli přemýšlela, zda by přece jen neměla odejít, dva muži naproti ní a dáma mezi nimi vypadali, že by se jim více líbilo mít soukromí...Ze zcela zjevných důvodů.
Oné ženě se to zřejmě velmi nelíbilo, a tak věnovala Lucy dlouhý, nepříjemný pohled - popravdě, spíš na ni dost nevybíravě zírala. Bez jediného zatraceného mrknutí. Bylo to celkem děsivé, ale zdálo se, že muži tomu nevěnují sebemenší pozornost, a tak se to také - dosti marně - pokoušela ignorovat.
Na další zastávce nastoupil do kupé postarší muž v černém plášti, posadil se vedle Lucy a významně se na ni podíval. Skoro to vypadalo, jako by jí chtěl něco říct, slova ale přišla až mnohem, mnohem později.
Těsně před následující stanicí.
,,Když teď vystoupíte milá slečno, povím vám něco velmi zajímavého, věřte mi prosím." Zašeptal a Lucy jen lehce přikývla.
Na další stanici tedy vystoupila společně s mužem v černém plášti, a sotva vyšli z nádraží otočil se k ní, pohlédl jí do očí a pronesl : ,,Máte vlastně obrovské štěstí slečno."
,,Proč?" Nechápala Lucy.
,,Víte, jsem totiž doktor, a ta žena co seděla naproti vám byla mrtvá. Ti dva ji jen podpírali. Bůh ví co by se stalo kdybyste tam zůstala"
ČTEŠ
(Creepy)Pasty
HorrorCreepy pasty, příběhy kolující internetem, většinou bez známého autora, a tak nás zanechávají v nejistotě, co je reálné a co je pouhá fikce.
