(Creepy)Pasty

Proč Nesmíš Chodit Do Vody

,, Jak víš, že už se to začalo nahrávat? "
,, Časovač běží, a vidíš na obrazovce jak to přepisuje to, jak nahlas mluvíme?"
,, Aha, myslel jsem, že jsem ti říkal, abys přinesl diktafon. "
,, Telefon bude fungovat taky, neboj."
,, Dobře, dobře "
,, Takže, co že jsi to chtěl, abych nahrál?"
,, Dobrá, Josephe to, že jsi přijal nabídku studia na Oxfordu bylo opravdu velké rozhodnutí. Chci říct, že jsem na tebe moc hrdý. "
,, Díky moc dědo"
,, Ale chci abys pochopil, proč nemůžeš jet"

,, Cože, říkal jsi přeci, že - "

,, Chci, abys věděl, co se mi před osmašedesáti lety stalo. Protože to, co se stalo, proklelo celou naši rodinu."

,, O čem to mluvíš dědo? Jsi v pořádku? "

,, Víš, že jsem pracoval jako antropolog v Indii? "

,, Zhruba, ale jak to s tím souvisí?"

,, Není to celý příběh. Nemohl jsem se tehdy vrátit do Berlína, takže jswm začal pracovat pro Anglickou Protestantskou církev. Měl jsem jet na ostrov Edvarda II. Technicky byl součástí Indie, ale lidé tam byli úplně jiní. Ostrov ležel v Arabském moři a byl velký asi jako čtvrtina Walnut Creek. "

,, Um, dobře. "

,, Byl jsem tam poslán proto, abych se naučil něco o jejich kultuře a jazyku. Církev pak měla poslat kněze aby je přiměl konvertovat. Byla tam zhruba stovka lidí, ale církev se domnívala, že by měli být snadno manipulovatelní. A tím pádem snadno přesvědčitelní k tomu, aby se nechali zachránit před zatracením. "

,, To je zvrácené! "

,, Teď si to myslím taky, ale v tu chvíli mi přišlo, že děláme dobrou věc.Proto mě tam malá rybářská loď jednoho dne zavezla, a každý měsíc mi pak měla přivážet zásoby. Domorodci byli přirozeně pohostiní - jeden z nich po mě dokonce vystřelil šíp. První noci jsem se vzbudil, a asi osm domorodců prohledávalo můj stan, kradli mi papíry, tužky a cigarety. A to ani nevěděli jak je kouřit! "
,, Mohl jsi umřít! "

,, Ne, ne, bylo to jako vyhazovat opilce z baru. Byli nepřátelští, ale dost vystrašení na to, aby utekli, když jsem vystřelil do vzduchu."

,, Ty jsi měl zbraň? "

,, Jistěže jsem ji měl. Nebyl jsem bezbranný, a trvalo pár týdnů, než jsem se dostal do jejich vesnice. Zvnějšku se ani nedalo poznat, že je to vesnice. Vyhrabávali své chýše do písku a střechy zahazovali suchými větvemi. Vesnice tak byla napůl v zemi. Bylo to proto, že se tak uvnitř snadněji udržoval chlad, ale také to znamenalo, že tropické bouře je mohly... K tomu se ještě dostanu."

,, Zaplavily se?"

,, Víc než to, ale dostaneme se k tomu. Zjistil jsem, že nejlépe získám jejich důvěru, když s nimi budu obchodovat. Dal jsem jim nějaké sladkosti a cigarety -  jednou jsem jim ukázal jak je kouřit a oni mi za to dali pečenou rybu a malé totemy. Dodnes je mám někde schované. "

,, Takže jsi s nimi začal směňovat? "

,, Ano, ale oni neměli nic, co bych od nich mohl chtít - kromě ryb - takže to bylo vlastně celé jen na oko. Ale jakmile jsme začali obchodovat, začali mi i věřit. Tak jsem se naučil něco málo z jejich řeči. Uměli napočítat jen do pěti. Nebylo nic vyššího než pět. Všechno nad pět prostě označovali jako 'hodně.' "

,, I věk? To jim snad všem bylo pět?"

,, Věk nevnímali jako číslo. Brali to podle toho, jak slabá nebo silná jejich těla byla. Děti a starci tak spadali do stejné skupiny."