Seděl jsem ve škole, očima jsem tikal po třídě. Nemohl jsem se soustředit na jedno místo.
Dal bych si cigaretu pomyslel jsem si.
Klepal jsem nohou a hlavu si opřel o lavici. Byla poslední hodina.
Školní zvonek zprudka zazvonil a všichni vstali ze svých lavicí a vydali se na chodbu. Já byl mezi nimi.
Nikdo mi nevěnoval ani pohled, všichni si hleděli svého.
Došel jsem do odlehlého parku na konci města. Nikdo sem moc nechodil. Pro někoho to bylo místo plné feťáků, pro někoho místo na fetování. Pro mě to bylo útočiště, místo na přemýšlení.
Nerad jsem se vracel domů když jsem viděl mamku. Oči rudé, propadlá tvář, pleť bledá. Kde jsi tati když tě potřebuju.
„Nemáš tam jednu i pro mě?" řekl hlas tak hrubý, že mi naskočila husí kůže. Zvedl jsem hlavu a přede mnou stál mladý vysoký kluk, měl tmavě hnědé oči a tmavé vlasy. Nebyl nijak zvlášť dobře oblečený měl na sobě černé triko, tmavě modrou mikinu na zapínání a modré džíny, které už ani nevypadali jak džínově.
Z kapsy jsem vytáhl krabičku z ní cigaretu a podal mu jí.
„Dík" řekl bez jakéhokoliv tónu v hlase.
Posadil se ke mně.
„Říkaj mi Erik" řekl.
„Marek" odpověděl jsem.
