Vešli jsme do místnosti, kde hrála hudba tak nahlas, že jsem nebyl schopen slyšet ani své myšlenky a vůbec ne slova ostatních, jen jsem viděl její rudé rty, jak se pohybovaly nahoru a dolů. Měla nádherné rty. Ucítil jsem známou vůni, která plnila celý sál. K mému štěstí nekontrolovali občanky. Sedli jsme si ke stolu u kterého byly kolem měkké sedačky. Sedl jsem si a ostatní také. Ona seděla vedle mne. Cítil jsem její pohled upřený na mou osobu.
Přede mnou se objevila malá sklenička naplněná průhlednou tekutinou, kterou přinesla servírka v černém. Koukl jsem se na ni s tázavým pohledem. „To je od tamté slečny." Řekla a ukázala na zrzavou slečnu docela vysoké postavy. Její vlasy byly zářivě zrzavé až vypadaly jako plamínky ohně. Měla na sobě bílé tričko s hlubokým výstřihem, kraťasy a boty na vysokém podpatku. Usmívala se na mě. Usmál jsem se taky, i když jsem nechápal proč se kouká zrovna na mě, byl jsem z nás všech nejmladší. Po půl hodině sezení a pití panáků rumu Martin vytáhl pytlík a v něm byly prášky, které vypadali jak kulaté Lipo bonbóny. Bylo mi jasné co to je- éčko.
„Dáš si?" Zeptal se s úsměvem na rtech. Přemýšlel jsem, nechtěl jsem .
„Nevím asi ne." Odpověděl jsem.
„No tak Máro," přemlouval Petr „Kačenka si dá určitě taky, že jo Kačí." Kývl na dívku s rudými rty. Ta jen vykulila oči a váhavě kývla na souhlas.
Natáhl jsem ruku a dostal jsem do ní půlku prášku, neváhal jsem si to strčit do úst, zapil jsem to posledním panákem rumu. Prvních 10 minut to se mnou nic nedělalo, pak to ale začalo.
Neviděl jsem zrovna nejlíp, měl jsem v sobě energii na rozdávání, měl jsem potřebu si s každým povídat, měl jsem pocit,že každé slovo, které vypustím z úst každého zajímá, měl jsem žízeň,velkou žízeň. Musel jsem se hýbat, když jsem se přestal hýbat tak jsem měl pocit, že umřu. Šel jsem na parket, tancoval jsem o sto šest, i když jsem to vůbec neuměl. Přitancovala ke mně slečna s ohnivými vlasy. Neváhal jsem a dal jsem se s ní do řeči.
***
„Tak akam půjdeme teď?" zeptala se slečna s ohnivými vlasy se šibalským úšklebkem.
„Kam jen budeš chtít" odvětil jsem ji.
