Mlčky jsem seděl na posteli a pozoroval prázdno, které obklopovalo můj pokoj. Už jsem nebyl tak vyhublý jak jsem býval, ale i přes to mi na obličeji dominovaly kruhy pod očima a hluboce propadlé tváře . Vypadal jsem jako živá mrtvola.
„Máro, Máro, Máro," vtrhl mi do pokoje Erik s úsměvem na tváři. Zajímavé na Erikovi bylo, že nikdy jsem ho neviděl smutného, naštvaného, nebo mrzutého, vždy mu tvář zdobil úsměv za jakýkoliv situacích.
Odvrátil jsem zrak z poškrábané stěny a věnoval jsem Erikovi pozornost.
„Co kdybych ti řekl, že na Vánoce nebudeš sám?" zašklebil se.
„Co tím naznačuješ?" vydal jsem ze sebe.
„Naznačuju tím to, že máš zakázku. Za docela slušný peníze," prohlásil. „No víš, já ne.." nedokončil jsem, protože mi Erik skočil do řeči: „ I se Štědrovečerní večeří."
***
Stál jsem před nemocnicí a v ruce svíral tucet růží. Přemýšlel jsem, jestli mám vůbec jít. Neviděl jsem ji už léta. Chvíli jsem přešlapoval z místa na místo, nakonec jsem se rozhodl vejít.
***
Procházel jsem dlouhou bílou chodbou, ve které byly slyšet naříkání a křik. Ani bych nechtěl pomyslet na to, kolik bolesti tohle místo zažilo.
„Není na tom zrovna nejlépe, víte dlouhou dobu nepromluvila, uvidíte sám.A ty růže nejsou dobrý nápad.Kdyby se něco dělo, stačí zmáčknout tlačítko u dveří a my tam jsme jak na koni," promluvila sestřička a pustila mě dovnitř. Zdi byly bílé pokryté měkkými polštáři. Bezbranně seděla na posteli, ani si nevšimla, že tam jsem.Sedl jsem si vedle ni na postel a ona otočila hlavou. Do očí se mi vyhrnuli slzy, kdybych tenkrát neodešel nemuselo by to takhle skončit. Nemusel bych já takhle skončit, ale ani ona.
„Měl jsem pro tebe růže, ale říkali mi, že to není dobrý nápad," pověděl jsem ji. Bylo ticho, naprosté ticho. Ale nebylo to obyčejné ticho, bylo to ticho, ze kterého byste zešíleli.
„Chtěl bych se ti za všechno omluvit," po tváři mi stékaly slzy. Stékaly jedna za druhou. „Víš, nechtěl jsem to tak, nemyslel jsem to tak, všechno se mi rozpadá pod rukama, nevím co bude dál" plakal jsem.
Vzlykal jsem a nemohl jsem ze sebe vydat ani hlásku. Řekl jsem: „Miluju tě, mami."
Chytla mě za ruku a podívala se na mě: „Já tebe taky."
Objal jsem ji.
