Nástroje smrti: město z kostí (Jace x originální postava)

Kapitola 32. - Hodge

Pohled Jace Waylanda

Běžel jsem bez jakéhokoliv přemýšlení. Moje zoufalost, zloba a strach mě začínal plně ovládat. Moje myšlenky mezi sebou bojovaly o prvenství. Srdce mi splašeně tlouklo v uších.
Natali teď mohla být prakticky kdekoliv. Mám strach jestli budu mít dost času na to, abych ji našel.

Pohled Natali Rillwood

Doběhla jsem k Hodgovi pokoji. Ze zvyku jsem zaťukala. Pak jsem mu tam vtrhla. Mohl být zraněný a potřeboval pomoct.

„Hodgi!" zavolala jsem jeho jméuž ve dveřích.

V pokoji byl pořádek. Všechno na svém místě. Jako by snad ani nešel spát. Zahnala jsem neposedné myšlenky do tmavých koutů mé hlavy. Teď na ně nebyl čas.

Vešla jsem do celého komplexu místností. Prošla jsem koupelnu, ložnici i pracovnu. Nikde ani známka něčí přítomnosti. Velmi zvláštní. V pracovně byla otevřená bezpečností schránka. Šla jsem se podívat blíže. Zajímalo mě, co v ní bylo. Koukla jsem dovnitř. Nic tam nebylo. To jsem čekala. Žádné papíry ani škrábance na dvířkách. Nikdo ji asi nevylomil. Tak kde jsi?

Vyšla jsem z pokoje. No spíše vyběhla. Musím ho najít co nejdříve. Dveře jsem za sebou nezavírala. Bylo mi to jedno. Stejně je to v takové situaci se na takové věci nehledí. Běžela jsem do knihovny.

Pohled Jace Waylanda

Konečně jsem se dostal k pokoji Hodge. Neměl jsem z toho dobrý pocit. Dveře byly dokořán otevřené. Vešel jsem bez přemýšlení. Nikdo tam nebyl. Schránka byla otevřená. Papíry na stole jsou rozházené. V koupelně i v ložnici bylo uklizeno. Jako by Hodge ani nešel spát. Musel nás zase zradit. Bylo po půlnoci. Proč by jinak nešel spát?

„Asi ho tu nenašla a šla hledat dál." mrmlal u mě Robert.

Měl jsem všeho tak nějak dost. A on do toho všeho ještě vpouští svoje rady. Jako by se mě snažil vyprovokovat.

„A to je polechčující okolnost?" zeptal jsem se tak podrážděně jak ještě s ním asi nikdo nikdy nemluvil.

„Pokud ji máme pomoct, jestli je to potřeba, musíme se uklidnit." začal rozumovat na novo.

Byl jsem v klidu, co se mého záchraného plánu týká. Dráždilo mě to, že mě muž, kterému jsem věřil, mě právě zradil. A možná ohrožuje mou jedinou lásku.

„Měli by jsme asi začít hledat indicie." začal plánovat postup.

To snad ani není pravda. Tak on se chce ještě i zdržovat. Na to nemám čas ani nervy.

„Tak si tu hledej indicie, já jdu najít Nat." nechal jsem ho v místnosti za sebou.

Při chůzi jsem uvažoval, kam by mohla jít. Kde by ho mohla moje Natali hledat? Samozřejmě - knihovna.

Pohled Natali Rillwood

Doběhla jsem ke dveřím knihovny celá udýchaná. Chtěla jsem otevřít dveře ale něco mě zastavilo. Slyšela jsem více hlasů. To mi nesedělo. Tolik nás tu snad ani nebylo. Byla jsem zvědavá ale zároveň opatrná. Pootevřela jsem neslyšně dveře. Začala jsem poslouchat.

„Slíbil si mi to!"

První hlas jsem poznala. Byl to na sto procent Hodge. Tak jsem ho přeci jen našla.

„Jsem Lovec Stínů!" zařval na něj první neznámí.

Nevěděla jsem, kdo to je. Ten hlas jsem slyšela poprvé. Nic mi nepřipomínal. Byl silný a hrubý. Vyvolával ve mě respekt.

„Ne čaroděj. Uvědom si s kým mluvíš!" začal řvat znova. „Patříš pode mně!"

Byla jsem v šoku. Takové chování patřilo snad jen pod jeden rod. Doufala jsem, že se mílím. Modlila jsem v to.

„Dal jsem ti, co si chtěl!" oponoval mu můj starý přítel.

Buď více přesný. Nevím o čem mluví. Je to asi důležité.

„Ne všechno!" oponoval mu druhý hlas.

„A jak jsem to měl asi udělat! Nevím která je ta pravá. Ta co patří k tobě! Jak to mám vědět?!" řval z plných plic.

Co to má znamenat? Poslouchala bych dál ale někdo mě silně vzal za paže.

„Copak?" otočil si mě k sobě.

Tyčil se nade mnou jako hora svalů. Viděla jsem runu spolku. Polkla jsem svoji duši. Patřil ke Kruhu.