Nástroje smrti: město z kostí (Jace x originální postava)

Kapitola 44. - Portál

Pohled Natali Rillwood

Prošla jsem mokrou vrstvou portálu jako by nic. Ani jsem se nesoustředila na to, kam chci jít. Jace mě do něj vtáhl napřipravenou. Ve zlomku vteřiny jsem cítila pod nohama pevnou zem. Zavrávorala jsem ale rovnováho jsem udržela. Venku byla tma a zima. Výlohy obchodů už nesvítily. Všude byl klid a prázdno. Rozhlédla jsem se okolo sebe. Jace si upravil bundu. Byla jsem ticho jako myš. 

,,Proč si to udělal?" nevdržela jsem po pár minutách ticha. 

Chtěla jsem vysvětlení. Přišlo mi to, jako zvláštní krok. Nikdy jsme před bojem neutíkali. Dobrá, beru že teď šlo o boj s někým jiným, ale i tak. Tohle se nedělá. Zvláště, když je v Institutu moje rodina. Nechat je tam samotné. Zvláště Clary. Ani nevím jestli je v pořádku. 

,,Zachránil jsem ti život. Aspoň děkuji by bylo hezké." sarkasmus z něho přímo stršel. 

Nevím o čem se s Valentýnem bavil. Byl tam křik a já se soustředila na něco zcela jiného. Nedalo se soustředit na tolik věcí najednou. 

,,To nemůžeš vědět." začala jsem mu to rozmlouvat. ,,Vedla jsem si dobře. Navíc jsme teď opustili svoji rodinu. A nejen ji. Clary v knihovně drží. Pokud vůbec ještě žije. Musíme se tam vrátit." 

Otočila jsem se k němu zády a vydala směrem o kterém jsem mluvila. Začínala mi být zima ale to mi nevadilo. 

,,To myslíš vážně?" ta věta mě donutila otočit se. ,,Chceš se tam vrátit jen tak? Co myslíš, že se stane? Něco se změní?" pohazoval rukama ve vzduchu. 

Něco na něm bylo jiné. Už to nebyl ten Jace, kterého jsem milovala jako partnera. Snažil se to skrýt ale i tak jsem to poznala. Držel si ode mě odstup jako k sestře. Přišlo mi to jako by byl Alec nebo Izzy. Byl to hnusně ledový pocit. Jako bych byla cizí. 

,,Nevím, nebudu muset mít aspoň zlý pocit z toho, že své blízké nechám bez pomoci!" už z toho byla hádka. To jsem nechtěla. Měla jsem ho ráda jako nikoho. A teď? Cítila jsem se až neuvěřitelně sama. 

,,Ten už dávno mám!" rozhodil paže do vzduchu snad už nposled. ,,Mě to říkat nemusíš!" 

Už jsem na to neměla sílu. Budu se hádat s kýmkoliv ale ne sním. Rovnou jsem se otočila. Jinak bych asi začala brečet. Nemohla jsem se na něj dál dívat. Šla jsem rovnou k Institutu. Nemohla jsem ztrácet čas. Mohlo se jim cokoliv stát. 

Pohled Clary Fray 

Stála jsem tam jako opařená. Chápala jsem proč utekli. Udělala bych to sama. Ale aspoň se za mnou mohli ohlédnout. Nic. Ani to nudělali. Ani jeden z nich. Prostě proběhli portálem. A já jsem tady zůstala trčet se svým osudem. Neumím bojovat, nemám zbraň a na cestu portálem si netroufnu. Navíc, je tu ještě pohár. Ten si nosí Valentýn u sebe. Možná by se mi povedlo ho získat. Musím to aspoň zkusit. Jak Izzy jednou řekla: Být Lovcem Stínů, to si musí každý zasloužit. 

,,Odejdi dokud se dá." snažil se zbavit Hodge. 

Možná to dělal kvůli mé bezpečnosti. To už je mi ale jedno. Prostě mě a mé přátele zradil. A čas se vrátit nedá. Ikdybych si to přála. 

,,Ty si myslíš, že riskuju kvůli nim a nejdnou to vzdám?" 

Byl podražděný. Více než jen to. Jeho lidí se od něho posunuli na bezpečný odstup. Chtěla bych taky ale drželi mě. Sotva jsem se hla. 

,,Kdyby tu zůstala aspoň ona. Clary to nebude." vysmíval se mi do očí. ,,Nemá moje krev. Jde to na Natali poznat. Jen je mi trochu líto jejich vztahu. Mohli by mít krásnou svatbu. Ale za na jednu stranu to má pro mne výhodu. Stačí když získám jednoho, ten druhý pro něj půjde na kraj světa.