Nástroje smrti: město z kostí (Jace x originální postava)

Kapitola 15. - Úniková cesta 2/2

Pohled Natali Rillwood

Snažila jsem se razit si cestu skrz. Několik mi jich už leželo u nohou. Nezůstavala jsem na jednom místě. Neustále jsem se pohybovala. Jen tak se jik nevzdám. To nemám v povaze.

„Simone! Pozor!" zavolala jsem na něj.

Už se k němu hnali upíři. Postavila jsem se ji do cesty. Nechtěla jsem je v tom nechat. Byli neozbrojení. Neměli se jak bránit.
Clary ho čapla a vedla ho pryč. No super. Aspoň ji to napadlo. Dlouho je neudržím.

„Pojď sem!" čapl mě jeden.

Jeho nehty se mi zarývaly přes látku do kůže. Nemohla jsem se mu vymanit. Otočila jsem zápěstí s kudlou, abych ho mohla zranit. Povedlo se. Zasyčel ale nevzdával to. Měla jsem ho dost. Když jsem ho zranila, pustil na okamžik moji ruku. Té situace jsem využila. Bodla jsem ho šikmo pod žebra. Asi jsem trefila plíce. Začal prskat. Už to vzdával. Sesunul se k zemi.

Otočila jsem se k Izzy. Ta to zvládla skvěle. Oháněla se byčem. Měla okolo sebe spoustu volného prostoru.
Jace a Alek na tom byli taky dobře. Neměli žádné problémy prodírat se skrz nepřátele.
Clary hrozně křičela. Byla vyděšená skoro až k smrti. Otačela hlavou do všech stran. Klečela na zemi u stolu vedle Simona. Ten měl ještě z nějakého důvodu spomalené reflexi.
Alek trocho zaškobrtl. Upír se mu dostal na záda. To mu ale nijak neublížilo. Zbavil se tak rychle, jak k němu přišel.

Pohled Jace Waylanda

Bylo jich celkem dost. Ale to nám nevadilo. Byli jsme lovci stínů. Na takovou akci jsem měl už delší domu chuť. A ono si to tak nějak samo přišlo.

Nezapomínal jsem se otáčet na ostatní. Izzy měla svůj bič. Byla v pohodě. Žádné problémy neměla.
Její bratr pár krát zakopl. Měl dost co dělat aby to zvládal. Párkrát jsen už k němu chtěl jít ale on se ubránil. Byl to dobrý člověk a skvělý lovec. Měl jsem ho rád jako bratra. Věděl jsem, že je homosexuál a něco ho ke mě táhlo ale nevadilo mi to. Nějak jsem si ma to zvikl. Byl to můj Parabatai.
Nat si vedla dobře. Držel jsem se u ní nenápadně držel. Věděl jsem, že si upíři myslí, že je Clary. Tím se její ohrožení jen zvyšovalo. Proto jsem ji dnes chtěl krýt silněji. Zase jsem ji ale nechtěl provokovat. Nechtěl jsem ať si myslí, že ji nevěřím. Zaprvé to není pravda. Věřím ji snad jak nikomu. Dal bych ji do rukou svůj život. A zadruhé by se mohla urazit a vzdálit se