Let fénixe-Pozastaveno

17.

„Mluvil jsem se Sareou. Utekli z města rovnou Radě před nosem. Jestli jsem to dobře pochopil, tak Curtis při hádce zlomil Asmarovi Tasartirovi nos a ten teď chce ubičovat Sareu k smrti."Darren to vše říkal s kamennou tváří, jako by mu to nevadilo, ale jeho oči svědčily o ničem jiném.

„No je vidět, že se tam opravdu nenudí." odpověděla mu ironicky Ignis. „Řekl si jim, kde jsme?"

„Jo řekl, ale bude jim to trvat. Jdou pěšky a navíc se z nich stali nejhledanější zločinci Lorësie. Na nás dva už všichni zapomněli. Že bych se došel připomenout?" Usmál se nad svým vtípkem a pokračoval. „Když vezmu v úvahu, že jdou pěšky, můžou jít pouze v noci a navíc přes divočinu. Bude jim to trvat hodně dlouho. Co myslíš? Tři, čtyři měsíce?"

„Spíš ty čtyři. Stejně nechápu, že se Rada neustále honí za námi zločinci,"Schválně zvýraznila slovo zločinci. „když by spíš měla vyřešit ty nepokoje a konečně něco udělat s těmi temnými elfy. Dlouho už je nikdo neviděl, ale říká se, že mizí pocestní."

„Doufám, že je to jenom báchorka."

„Na každé báchorce je troška pravdy."

„Hele Ignis, proč pořád sjíždíš očima dolů k mému meči? Ne, už zase? Jako vážně? Vždyť jsme se vrátili před chvilkou a už tam zase prší."

Oslovená si ovšem nedala říct, vzala si plášť a za ruku ho odtáhla ven.

„Ale copak? Skóre je jedna nula, takže to musím trochu srovnat."

„Ale zrovna teď? A přestaň s tím. Máš sice nádherný zelený kukadla, ale mě tím mrkáním nepřesvědčíš. A víš ty co, uděláme to takhle." Chytil ji za nohy a ruce a přehodil si jí přes záda.

„Okamžitě mě pusť dolů."

„Hodil by se mi ještě jeden pár rukou. Abych tě umlčel."

„To by sis nedovolil."¨

„Jsi si jistá?"

„Ano jsem."

„Tak to tě asi zklamu."

Samozřejmě by stačil jediný pohyb a dostala by se z jeho sevření, ale nechtělo se jí. Místo toho se s ním jentak naoko hádala a přitom si z něj dělala legraci.

Kopnutím otevřel dveře a znovu vstoupil do hradu. Hodil ji na lavičku s polštáři a stále ji držel, aby se nemohla ani hnout.

„Co jen já s tebou budu dělat. Á už vím."

Přidrzle se na ni usmál a začal jí lechtat. Ignis se snažila tvářit naštvaně, ale nešlo to. Brzy se smála tak moc, že chvílemi musela lapat po dechu.

„Už dost... prosím tě... přestaň... ale vážně... to už není vtipný... Darrene... už dost."

„Ale já s tebou ještě zdaleka neskončil."

Naklonil se k ní obličejem a zlehka jí políbil.

„Tak to teda ne." řekla mu Ignis, když se vyprostila z jeho sevření a překvapila ho tím, že ho otočila na záda. „Teď je řada na mě."

*

„Miluju ho? Nebo ho nemiluju? Vím, že ho mám opravdu ráda, to je pravda. Ale miluju ho? Vždyť jestli ho miluju, tak se mu něco stane. Už to tak bylo několikrát. Už ne, jen to ne. Už tři muži zemřeli, protože jsem je milovala. Ten poslední, Robert, zemřel teprve před rokem. Zabila ho Gilraen, když na něj hodila obrovský balvan. To křupnutí kostí, ta rána, a ani jsem ho nemohla pohřbít. Hádám, že jeho tělo hodili do sopky nebo tam ještě je. Někdo mě musel proklít. Existuje vůbec něco takového, jako je prokletí? Kouzla samozřejmě existují, ale prokletí je něco jiného. Nezdá se mi pravděpodobné, že by mě někdo proklel. Nepřátel mám hodně, to uznávám, ale kdo by mě nenáviděl tolik, že by mě proklel? O nikom nevím. A možná je to všechno jenom náhoda. Hodně zlá a častá náhoda. Musím na to přestat myslet, život jde dál. A já musím taky. Dobře, ale miluju Darrena nebo ne? Myslím, že ne. Spíš ho mám ráda jako kamaráda, jako staršího bratra, kterého jsem nikdy neměla. Musím mu to říct. Nesmím mu dál lhát."

*

Ignis se rozběhla po schodech nahoru do věže. Skoro se z toho zadýchala, než se konečně dostala až na vrchol. Už měla zpoždění. Vittoria ji čekala na sedmou a bylo pět minut po.

„Už jsem tady." zasýpala vyčerpaně.

„Jdeš pozdě!" vykřikla čarodějka hromových hlasem, až se Ignis otřásla. „Říkala jsem ti, že nikdy nesmíš chodit pozdě."

Havraní křídla měla úhledně složená za zády. Za tu dobu, co se u ní elfka učila, zjistila, že je Vittoria může nechat zmizet, ale nikdy to neudělala.

„Já, moc se omlouvám paní. Vážně se omlouvám." Ignis nasadila ten nejkajícnější výraz, který uměla.

„Jak je možné, že jdeš pozdě? Že ty ses zdržela kvůli tomu chlapci?"

„Ehh... ano, madam."

„Řekla jsem ti, že pokud mu budeš věnovat větší pozornost než svému výcviku, oba vás vyhodím. Takže, co já s tebou jenom budu dělat. Vůbec mě neposloucháš."

„Já se moc omlouvám, madam. Neuvědomila jsem si, že už je tolik hodin."

„Nu dobrá, ale ať už se to neopakuje. Začneme."